Aldo Favini
*4. 8. 1916 – Varallo Pombia, Italy
†4. 9. 2013 – Milan, Italy
Biografie
Aldo Favini byl italský inženýr a statik. Pocházel z rodiny stavebního podnikatele specializujícího se na železobeton. V roce 1930 se začal vzdělávat na škole pro stavební odborníky v Římě. Jeho učiteli byli Mario Ridolfi a Vittorio Serao, který ho měsíc po ukončení studií angažoval jako spolupracovníka na soutěžním projektu mostu přes Tiberu na Foro Mussolini. V roce 1937 se zapsal na stavební fakultu univerzity v Římě. V červenci 1942 ukončil studium a předložil diplomovou práci most přes Tiberu. Dva dny po ukončení studia byl povolán jako podporučík k dělostřelectvu. Ještě v témže roce během vojenské služby složil státní zkoušku na univerzitě v Bologni. V září 1943 se mu podařilo překročit hranice a byl internován ve Švýcarsku. O měsíc později zahájil svou učitelskou kariéru v Mürrenu, kde přednášel základy stavebních věd. V Lausanne se setkal s Ernestem Nathanem Rogersem, Angelem Mangiarottim, Vicem Magistrettim a dalšími. V roce 1945 ho rektor Stucchi přeložil na curyšskou polytechniku a byl přidělen do Winterthuru, kde prováděl výzkum tenkých kleneb. V červenci se vrátil do Říma a v říjnu téhož roku se přestěhoval do Milána, kde začal spolupracovat se stavební společností Mario Tamburini, pro kterou až do roku 1956 zastával funkci technického ředitele s funkcí projektanta a vedoucího prací. Během práce pro stavební firmu publikoval v roce 1946 svůj první článek o tenkých klenbách "Výpočet tenké kuželovité klenby" a v roce 1950 se na radu Gustava Colonnettiho vydal se Silvanem Zorzim do Francie za francouzským inženýrem Eugenem Freyssinetem a seznámil se s inženýrem Bernardem Laffaillem. V roce 1951 si nechal patentovat systém kotvení kabelů do předpjatého železobetonu, známý jako "Faviniho systém". Po ukončení praxe ve stavební firmě zahájil v roce 1956 v Miláně vlastní profesní činnost. Ve své projekční práci se zaměřil na oblast předpjatých železobetonových konstrukcí.
Aldo Favini byl italský inženýr a statik. Pocházel z rodiny stavebního podnikatele specializujícího se na železobeton. V roce 1930 se začal vzdělávat na škole pro stavební odborníky v Římě. Jeho učiteli byli Mario Ridolfi a Vittorio Serao, který ho měsíc po ukončení studií angažoval jako spolupracovníka na soutěžním projektu mostu přes Tiberu na Foro Mussolini. V roce 1937 se zapsal na stavební fakultu univerzity v Římě. V červenci 1942 ukončil studium a předložil diplomovou práci most přes Tiberu. Dva dny po ukončení studia byl povolán jako podporučík k dělostřelectvu. Ještě v témže roce během vojenské služby složil státní zkoušku na univerzitě v Bologni. V září 1943 se mu podařilo překročit hranice a byl internován ve Švýcarsku. O měsíc později zahájil svou učitelskou kariéru v Mürrenu, kde přednášel základy stavebních věd. V Lausanne se setkal s Ernestem Nathanem Rogersem, Angelem Mangiarottim, Vicem Magistrettim a dalšími. V roce 1945 ho rektor Stucchi přeložil na curyšskou polytechniku a byl přidělen do Winterthuru, kde prováděl výzkum tenkých kleneb. V červenci se vrátil do Říma a v říjnu téhož roku se přestěhoval do Milána, kde začal spolupracovat se stavební společností Mario Tamburini, pro kterou až do roku 1956 zastával funkci technického ředitele s funkcí projektanta a vedoucího prací. Během práce pro stavební firmu publikoval v roce 1946 svůj první článek o tenkých klenbách "Výpočet tenké kuželovité klenby" a v roce 1950 se na radu Gustava Colonnettiho vydal se Silvanem Zorzim do Francie za francouzským inženýrem Eugenem Freyssinetem a seznámil se s inženýrem Bernardem Laffaillem. V roce 1951 si nechal patentovat systém kotvení kabelů do předpjatého železobetonu, známý jako "Faviniho systém". Po ukončení praxe ve stavební firmě zahájil v roce 1956 v Miláně vlastní profesní činnost. Ve své projekční práci se zaměřil na oblast předpjatých železobetonových konstrukcí.
