Antonín Engel

Narozen 4. 5. 1879 v Poděbradech. Studium architektury na české technice (u J. Kouly) a na německé technice v Praze (u J. Zítka), později na Akademii výtvarných umění ve Vídni (u O. Wagnera), kde za vynikající absolvování získává římskou cenu a stipendijní pobyt v Itálii. Od roku 1909 má vlastní ateliér v Praze, 1912-21 profesorem na průmyslové škole stavební v Praze, od r. 1922 profesorem Vysoké školy architektury a pozemního stavitelství při ČVUT v Praze, kde zakládá ústav stavby měst, 1939-40 rektorem ČVUT. V letech 1920-29 členem Státní regulační komise pro Velkou Prahu, kde ovlivňuje velkorysý urbanistický rozvoj Prahy. Kromě řady realizací se úspěšně zúčastňuje mnoha architektonických soutěží, které se bohužel vesměs nerealizovaly. Široce přednáškově a publikačně činný (množství článků v odborném i popularizujícím tisku). Umírá 12. 10. 1958 v Praze.
Je posledním mistrem novorenesance a novoklasicismu v Praze. Jeho stavby jsou kultivované, osobité, klidné, kompozičně vyvážené, s jasnou a logickou tektonikou. Jeho dílo nepodléhalo změnám, tvoří uzavřený celek, nezachytilo nové směry secese, českého kubismu či funkcionalismu. Engel přinesl velký vklad do urbanistického řešení Prahy, neopomenutelná je i jeho široká činnost pedagogická a publikační. Přes svou konzervativnost patří Engel bezesporu k významným českým architektům první poloviny 20. století.