Volně stojící kvádr s ostře řezanými hranami leží kolmo k ulici Vorarlbergstraße. Snaží se tak přiřadit k tradiční typologii jednoduchých objemů a současně kritizuje bezměřítkovost sousedních staveb z posledního období. Budovu jde překročit, a tak se za domem nachází parkoviště, čímž se vyvarovalo situaci se zatuchlým zadním dvorem.
Budova a venkovní náměstí se spojují do jednoho výtvarného celku, který přes svoji jednoduchou krychlovitost nabízí rozmanité prostorové zážitky (pohledy, výhledy, průhledy).
Nepravidelné rozvržení okenních otvorů podporuje monolitický charakter budovy. Hluboko do fasády usazená okna s dubovými rámy ukrytými za ostěním (sklápěcí v horních podlažích a posuvná v přízemí) zvyšují plasticitu objektu, zatímco na fasádě vytváří rozmanitou stínohru.
Hravá nahodilost stínů se přitom příčí mohutnému a klidnému vzhledu vnější fasády. Velké žlutě zbarvené betonové prvky s opískovaným povrchem působí solidně, jako by je vyskládala obří kyklopova ruka.
Banka se do ulice obrací svou užší stranou. Prostřednictvím velkoryse koncipované dvoupodlažního výkladce však vybízí ke vstupu. Velkolepý prostorový zážitek umožnilo jednoduché uspořádání všech tří horních podlaží. Všechny obslužné prostory (vstup, toaleta, archiv, atd.) jsou umístěny do jedné úzké zóny s východní orientací. Hlavní prostor tak nemusel být ničím zatarasen. Technické zařízení je umístěno na střeše. Do obslužných prostorů vede vstup skrze dveře ukryté v podélné skříňové stěně.
Frei & Ehrensperger