BUGA - Bundesgartenschau 2001

Stavba od berlínských architektů Barkow/Leibinger, která stojí na více jak sto let využívaném vojenském území, na sebe vzala podobu obranného valu a uměle přetransformovala okolní krajinu. Hala s plochou střechou a horním osvětlením je zasazena do náspu, který je obložen kmeny stromů, břidlicovými taškami nebo pohledovým betonem. Návštěvníkům obklopenými zemními valy se nabízí jen částečné výhledy do okolního parku.
Po skončení Spolkové zahradní výstavy v roce 2001 byla hlavní výstavní hala přestavěna, aby se mohla veřejnosti znovu otevřít 13. září 2002 pod novým jménem „Biosféra“. Nová společnost výstavní halu kompletně přestavěla a na ploše 4500 m² vytvořila celoroční „svět přírodních jevů země, vody a vzduchu“. Bylo zde vysázeno přes sto vzrostlých stromů a instalován zvlhčovací systém, aby co nejvíce navodil dojem tropů. Návštěvníci, kterých sem každoročně přijde na 320.000, se pohybují po nakloněných rovinách, zavěšených můstcích a v několika výškových úrovních mezi stovkami rostlinných druhů žijících v deštném pralese.

---

Železobeton ve vojenském zástupu
Zrovna Postupim, už tak proslulá svými zahradami, jezerními krajinami a parky, pořádá v tomto roce navíc Bundesgartenschau (Spolkovou zahradní výstavu). Je očekáván přes milion návštěvníků, kteří si raději prohlédnou renaturované území bývalých kasáren, než aby se prošli zámeckým parkem Sanssouci nebo kolem řeky Havel. Z pohledu města je Buga také příležitostí přeleštit vnitroměstské a přiléhající problémové zóny. Za ohromnými investicemi do přechodné události zůstane po skončení Buga opravená infrastruktura.
„Ostrov přátelství“, groteskně nafouknutý nový nádražní a obchodní komplex, který Postupim málem připravil o titul Světového kulturního dědictví, ze sebe také vyzařuje svěží zeleň stejně jako „Náměstí sjednocení“ a romantická zahrada, která leží naproti dalšímu připravovanému smělému projektu - rekonstrukci městského zámku. Všemi těmito místy projíždí tramvajová linka č. 90 křižující od rušného nádraží až po oddechový park. Na kolejnicích stojí proutěné koše s květinami a oprýskaná fasáda univerzitního komplexu na Starém trhu za pěkného počasí září intenzivní žlutí, až má člověk chuť popřát neoblíbené panelové stavbě ještě dlouhá léta.
Krátce před doražením k centrálnímu areálu Buga na Bornstedter Feld v severní části města, se situace poněkud ztemní. Vynoří se strážní věž, následují plakáty vojáků v nadživotní velikosti a nakonec tramvaj zabočí do hustého podrostu. Jízda končí u šikmé betonové stěny. Od vstupu sokl “Biosphärenhalle“ vypadá jako průčelí nějakého opevnění. Odtud se hala s přesazenou střechou táhne 200 metrů směrem do parku.
Člověk přichází na vojenské území s více jak stoletou historií, které byla naposledy využíváno sovětskou armádou. Po odsunu vojsk byly jejich pozůstalosti přetaveny do leitmotivu Spolkové zahradní výstavy. V plochém údolí, kde bylo cvičiště pro tanky, se navršily zemní valy, které jsou vítaným prostředkem k rozčlenění pozemku. Ovšem dříve než se mohlo začít se sázením rostlin, musely valy mírně zerodovat a poté znovu, aby byly pro Buga vhodné, perfekcionalisticky zrekonstruovány. Stavby méně se hodící ke krajinné hře geometrických forem byly odstraněny.
Spolkové zahradní výstavy - Buga v Postupimi stejně jako její předchůdci - se musí naplánovat od svého konce. Co se počítá, je to, co zůstane. V tomto případě je to park, který bude sloužit přilehlému nově vybudovanému sídlišti jako území pro příměstskou rekreaci, a atrakce - hala, která byla povinností pro vystavování na počasí citlivých rostlin, spojená s dlouhodobým návratem investic. Proto se tradiční květinová hala v Postupimi jmenuje “Biosféra“ a mohla být o něco dražší než je obvyklé. Na konci Buga bude totiž dceřinou firmou provozující řetězec multikin nadále provozována jako “Svět přírodních zážitků“.
Existuje spousta příkladů, kdy spolupráce zábavních agentur s architekty vedla k naprosté pohromě, zde se to ale podařilo. Berlínská architektonická kancelář Barkow/Leibinger zvítězila v soutěži s návrhem, který na sebe vzal podobu náspu, do kterého připojili ještě dva další libovolné násypy, na nichž je uložena plochá střecha Biosféry. Materiál pokrývající náspy se proměňuje mezi pohledovým betonem, trávou a opláštěním dubovými kmeny. Uvnitř se nabízí možnost umístit do šikmých postranních zdí místnosti a schodiště, nechávající návštěvníky objevit se v hale pokaždé na jiném místě. Oproti vnějšímu dojmu jednoduché haly, která v podélném směru klesá o několik metrů směrem dolů, však uvnitř vzniká na několika úrovních propletená obchůzková trasa. Stezka klikatě probíhá halou po mostech a přes vodopády. Po cestě člověk narazí nejen na rostliny a řezané květiny všech možných druhů, ale zároveň se také dozví, proč je zahradnictví “profesí pro život“ a na co by měl dbát při zakládání kompostu. Šikmé stěny haly jsou místy hustě porostlé a vzniká tak pocit bujnosti, která je venku v Buga areálu jen zřídkakde k spatření. Pozdější provozovatel chce počet rostlin ještě zvýšit a mezi ně ještě nainstalovat multimediální techniku, která  povýší klasický tropický skleník na “Biosféru“. Na toto téma se nevyhnutelně vybaví představa filigránský skleníků z devatenáctého století. Ve srovnání s nimi působí hala od Barkow/Leibinger jako neotesaný špalek. Když se už město Postupim vydalo financováním takového druhu nemovitosti na nejistou půdu, tak alespoň vložilo rozpočet do jednoduché a robustní konstrukce. Hala se do vojensky rázné krajiny Buga hodí. I když Spolková zahradní výstava je zakouřena dýmem ze střelného prachu. Pro provozovatele byl spíše rozhodující marketingový úspěch stavby než síla architektonického výrazu.