Dostavba hřbitova

Projekt je velmi minimalistický a využívá především přírodních materiálů. Pochozí plochy jsou navrženy z minerálního betonu, takže se všechny prostory opticky prolínají, i když jsou odděleny dřevěným hřbitovním plotem. Vodní prvek u vstupu má podobu nízké betonové kašny s přepadem s neustále proudící vodou. Samotný hřbitov je navržen jako několik liniových travnatých ploch pro samostatné hroby. Mezi tato budoucí hrobová pole jsou vloženy štěrkové cesty, které jsou v nepravidelných intervalech propojeny (překlenutím travnatých pásů) pochozími kamennými deskami označenými bronzovými pásky (tvar nepravidelného kříže). Navrženy jsou zde také plochy pro doplňkové formy pohřbu, jako je společná hrobka nebo malá rozprašovací louka. Tyto dvě odlišné hřbitovní části jsou spolu s vodním prvkem v předprostoru označeny exotickou solitérní dřevinou (Paulownia tomentosa – paulovnie plstnatá).
Výtvarný koncept dostavby hřbitova je založen na souznění s okolním prostředím. Jeho dva metry vysoké oplocení z modřínových latí záměrně působí velmi lehce a transparentně, což je v kontrastu s těžkopádnou původní zdí. Natočením latí vznikla v optické propustnosti plotových mezer ještě větší variabilita a z pohledu z různých úhlů je tak průhled plotem někde téměř volný a někde zcela znemožněný. Dalším podstatným výtvarným faktorem je samotné použití dřeva jako takového. Stavby dřevěných domů a plotů patří k místnímu historickému koloritu, čímž se nový hřbitov dostává do ještě větší sounáležitosti s klasickým vzhledem obce. Noční nasvícení hřbitova je v konceptu už jen třešničkou na dortu. Bodová zemní svítidla napojená na systém veřejného osvětlení jsou nepravidelně rozmístěna přímo mezi jednotlivými plotovými latěmi. Podtrhují tak dojem jasné a přece prostupné hranice mezi hřbitovem a jeho okolím, přičemž rozptýlené teplé světlo dotváří zasněnou pietní náladu a zároveň nepřímo osvětluje hřbitov i předprostor. Celkově koncept nového hřbitova působí velmi čistě, svěže a moderně.
Takovýto projekt ani ve Švýcarsku samozřejmostí. V samotné obci se názory na výsledek velmi liší. Vedle nadšení stojí také skeptický postoj k projektu o hodnotě menšího rodinného domku, nejistota z pohledu nutnosti využití služeb krajinářského architekta i nevýhody použití dřeva jakožto rychle degradujícího materiálu. Samotné prosazení tohoto architektonicky výjimečného projektu v malém a uzavřeném vesnickém prostředí jej ještě více vyzdvihuje a tvoří jedinečným.
V roce 2006 byl projekt dostavby hřbitova ve Weiachu spolu s dalšími devíti realizacemi na čtvrtém Evropském bienále krajinářské architektury v Barceloně nominován na Evropskou cenu za městský veřejný prostor.