Po dokončení expozice v Muzeu v Lidicích pokračoval náš autorský tým na nové expozici v Muzeu Ležáky. Expozice je věnována vzpomínce na tragické události z 24. června roku 1942, kdy byla v osadě Ležáky objevena vysílačka Libuše, kterou bylo udržováno ilegální telegrafické spojení mezi protektorátem a exilovou vládou v Londýně. Osada byla v ranních hodinách obklíčena příslušníky SS a lidé shromážděni v okolních lomech. Muži a ženy byli odvezeni do Pardubic, kde byli týž den večer popraveni. Děti byly odvezeny do vyhlazovacích táborů. Osada byla vypálena a srovnána se zemí.
V letech 1948 až 1951 bylo na místě osady vybudováno pietní území podle návrhu Ladislava Žáka, tyto úpravy jsou jedním z nejvýznamnějších počinů poválečné architektury v Čechách.
V 60.letech 20. století byla do území umístěna novostavba Muzea dle návrhu Stavoprojektu Pardubice. Objekt svojí těžkou a ponurou atmosférou odpovídá stavbám oslavného charakteru komunistického Československa.
Do interiéru Muzea jsme umístili novou expozici, která je na původní stavbě zcela nezávislá. Expozici tvoří vložený výstavní box, recepce a lavice na sezení při sledování projekce filmů. Všechny prvky expozice jsou z bílého lesklého masivu, intenzita vnitřního osvětlení je vysoká.
Ve výstavním boxu jsou vystaveny fotografie popravených obyvatel a několik dochovaných artefaktů (tříska z popravčího kůlu, dívčí šaty). Fotografie jsou velmi malé, při prohlížení je nutné se k tvářím přiblížit. Ve zdi boxu je schována nika, ve které jsou pietně uloženy urny s popelem popravených obyvatel.
Expozice není didaktická, ve spolupráci s kurátorem výstavy byl dán důraz na skromnost, klid, emoční vyznění a možnost klidného přemýšlení o události.
Z expozice je umožněn výhled původním oknem do starého lomu, místa odkud byli původní obyvatelé odváženi na popraviště.
Expozice je ve vlastním pietním území doplněna skupinou masivních dřevěných lavic, které jsou umístěny do skrytých a klidných pozic na okraje parku, do míst, ze kterých je dobrý výhled po ploše bývalé osady.