Farní kostel svatého Petra Canisiuse

Svatý Petr Canisius byl významný jezuitský teolog původem z Holandska, který ve druhé polovině 16. století kázal také v Innsbrucku. V roce 1925 svatořečen a v současnosti je patronem celého innsbruckého biskupství. Myšlenka na zřízení nového farního kostela na levém břehu řeky Inn vznikla na konci 50. let minulého století. V roce 1960 biskupství zakoupilo pozemek na nábřeží Prandtauerufer a 1966 vypsalo soutěž, v níž zvítězil návrh Horsta Parsona. Získání této zakázky umožnilo mladému architektovi opustit ateliér Willi Stiglera a založit si vlastní kancelář.
Součástí návrhu byl kromě kostela také společenský sál, fara, mládežnické centrum a studentská ubytovna. Celý areál byl dokončován postupně. První bohoslužba se konala v roce 1970 ve studentském domově, kostel byl vysvěcen o dva roky později a fara byla otevřena až v roce 1975.
Zpětně je třeba ocenit klientovu odvahu, který se rozhodl v soutěži svěřit projekt začínajícímu architektovi a nechat si od něj postavit kostel bez věže s plochou střechou tvořenou železobetonovou žebrovou konstrukcí a obvodovým pláštěm z translucentního plastu.
Konstrukčně se podobá Miesově galerii v Berlíně (1965-68) ze stejného období, kde je však použitá ocel. V případě innsbruckého kostela byl však použitý železobetonový kazetový strop. Celá střecha kostela spočívá pouze na osmi železobetonových sloupech křížového profilu. Obvodový plášť pak tvoří filigránské ocelové rámy vyplněné sklolaminátovými deskami, kterými ze všech stran do interiéru proniká rozptýlené denní světlo.
Netradiční jsou i vstupy do kostela ze zkosených nároží. Čtvercový prostor sloužící k bohoslužbám je zvýšený o tři schodišťové stupně a má jižní orientaci. Dřevěné lavice obíhají centrální prostor ze tří stran a nad oltářem je ve stropě vynecháno místo pro pět světlíků.
V roce 2008 byl v sousedství kostela postaven podle návrhu Johannese Wiesfleckera studentský domov Bischof-Paulus-Heim.