Hlavní helsinské nádraží z roku 1916 je považováno za jednu z hlavních staveb finského národního romantismu, stavebního stylu určovaného především finskými architekty. Jsou v něm bezpochyby rozpoznatelné ruské vlivy, ale zároveň sebevědomé vyjádření nově vzniklého samostatného státu.
Architekti národního romantismu (tvořící především v Helsinkách) se pokusili najít inspiraci ve světě ság národního eposu Kalevaly, barvy, náladu a materiály staveb přizpůsobit finské krajině a vytvořit tak novou výrazovou formu. Nepřehlédnutelní jsou čtyři zuřiví Titáni vlevo a vpravo od hlavního vchodu. Zodpovědným architektem stavby byl Eliel Saarinen, jenž v roce 1923 odešel do Spojených států.
Eva Bečvářová, Matěj Kosík