St. Nepomuk Chapel

vcetne lavicky .

Ubohý betonový bunkr se střílnou.

Nahodou sa mi to paci. "Dům o jediném prostoru je spíše než náboženským místem symbolickou vzpomínkou." A je to pravda. Navyse novodoba stavba chrani povodne zaklady. Nicim nekrici, casom pekne zapada do prostredia. Nicim neprovokuje v dnesnych casoch vselijakych ludi, ktori by si radi nieco odniesli...

Aniž bych si chtěl dovolit srovnávat svůj vtip s břitkostí zde paní Evy, na první pohled jsem zcela chybně usoudil, že se jedná o další betonový kryt, ve věčném švýcarském připravovaní se na válku (jehož odměnou se zdá býti věčný mír). Leč, rychle jsem si uvědomil svůj omyl, po přečtení jak k této stavbičce došlo a shlédnutí přiložených plánů.

Vskutku tvůrčí přístup k památkové péči, kde učelem je jak zachování stávajících tělesných zbytků předešlé stavby tak i skutečná tvorba místa, v jeho znovuzrození.

Mimochodem, pod St. Nepomuk se zřejmě míní sv. Jan Nepomucký.

Zdá se Vám, vážený Dr. Lusciniole, že ta betonová betonová černá kobka bez dveří je svatostánek? Dovedete si tam uvnitř představit oltář a třeba sochu Madony? Je pro Vás holý nezdobený beton s rastrem bednění důstojné místo k tiché modlibě?
Naši předkové by opět vystavěli zchátralou kapličku do stejné podoby jako byla ta předešlá. Co vidíte tvůrčího na zalití starých původních základů ochraným betonovým bunkrem? Dovedete si představit, že by se takto naložilo s každou obdobnou zchátralou památkou?

Podle mého není plně účinné obhajovat své postoje odkazováním na domněle ušlechtilejší pohnutky předků. Samozřejmě objhajoba či kritika je v "naší" realitě zkoušena břitkým zrakem zdejších redaktorů, reklamožroutů. Jejich počínáním je "zkoušen" jakýkoliv případně sebevtipnější pokus o vyjádření sžíravé kritiky. Sebeprezentující architekt přeci jenom pošle něco někomu na účet. Ale posměváček to může všechno shodit ve vteřině. To přeci nemůže být vydáváno za "podnikatleské riziko"! Naopak by měl být kritik či dokonce zlehčovatel postižen nějakým konečně citelným způsobem, nikoliv jen nezveřejněním.
Přes všechen předpokládaných souhlas nesnáším "argumentaci" pseudootázkami, jak je podává paní Eva. (Je možné, že já jsem na tom někdy ještě hůře se svými pseudoodpověďmi).

mimochodom, ked sa odkazujete na miesto pre dostojnu motlitbu, napada ma ako vyzerali izby kartuzianov-kamenna kobka s kamennou podlahou. ziadny oltar, ziadna socha madony, len cisty clovek a cista uprimna motlitba...

ano,ano,ano,nápad,ne s každou

Evo, proč se tak . . ptáte? A k čemu Vám ty odpovědi budou? Že všichni nemají názor jako vy? A to nevíte Evo?

Jo Matěji, o tom to je, jste trefil na hlavičku!

evu uplne chapu. pro mne je tato stridmost taky zahranici akceptovatelnosti. UPRIMNE jsem si musela priznat, ze ja nejsem trapisticky mnich a radsi bych meditovala na te lavicce venku. ale ono protestantske svycarsko taky nejsou katolicke cechy... jak je komu libo.

Přestože pan Sommer má pravdu, že "za predky se neda spravedlive mluvit" souhlasím s Vaším názorem, co by naši předkové asi udělali. V tradiční společnosti tomu tak zpravidla bylo a proto také jim nebylo zapotřebí žádné "památkové péče". Leč, ať se nám to líbí nebo ne, společnost v které dnes žijeme je moderní.

Tážete se též, zdali "betonová černá kobka bez dveří je svatostánek?". Proč ne? Před dvěma tisíci lety také bez dveří jeskyně, jež ani tehdy nebyla způsobilá pro lidský příbytek, toliko chlév, se takovým "svatostánkem" přece také stala.

Krátce a krásně to zde ostatně vyjádřil pan Farkas.

jenze pane lusciniole, pred dvema tisici lety byla jeskyne pomerne kvalitni pristresi.... a lidi do ni nechodili mocit, jako je tomu napriklad u opustenych betonovych vlakovych zastavek. bohuzel prumernemu cloveku by v realu tato kaple evokovala prave takovouto asociaci. coz je u svatostanku pomerne smutne.... zajimalo by me, kolika lidem - i architektum, kdyz by tuto stavbicku videli v realu, by prislo na mysl, ze se v ni maji modlit.

Kdyz jsme se jiz dostali az k tem zakladnim telesnym ukonum: Pochybuji ze nality ozrala v pripade potreby vyhledava ty obzvlaste osklive betonove pristresky. V malehavem pripade mu i vylozene architektonicky skvost urcite prijde vhod. A jestli lide mocili v jeskynich pred dvema tisici lety zde muzeme probirat az do rozedneni ale ustajena tam zvirata urcite ano.

Muj kratky "google" pruzkum blizkeho okoli kaplicky prisel s nasledujicim: Pro ceskeho cestovatele v turisticky pomerne odlehle casti Svycarska, na strmem svahu nad mistni cestou (spoj vyssi tridy na opacnem brehu reky Ryn) a s zadnou hospodou v pesky dostupne vzdalenosti, osud betonove zastavky nekde v lunu Cech tomuto mistu nehrozi.

Milý pane, vy spíše než se bavit o působení architektury na city a pocity člověka, chcete být vtipný,že?

Krása. Připomínka původní stavby, zapadající do okolní přírody. Skromná, pokorná. Mě osobně pro ztišení vlastní mysli, ať už pro rozmluvu s Bohem či se sebou samým, holý, čistý, ničím nerušený prostor vyhovuje.

byl jsem, viděl jsem, zažil jsem. co není v duši, oltář vám nenahradí. tahle "stavba" je více o vzpomínkách na to, co bylo. je to v tomto případě víc než dokonalá replika. nechci popisnost, chci svobodu ducha. a že jsem původní kapli neviděl? svým přístupem mi to architekt vynahradil.

Je pokorná, to ano, možná až příliš. Kde je hranice mezi uměleckým konceptem (surový beton) a romantizujícím kýčem (iluze historické kapličky, lidově řečeno: "aby to vypadalo, jako když tam stojí odnepaměti")? Naši předkové nebyli zase tak citliví, jak se mnohdy domníváme, naopak, většinou šli až na hranici svých technických a ekonomických možností, nikdy se nezdráhali "vyfiknout" v krajině něco nového a dominantního. Už jen to, že i menší vesnice měla svůj ohromný, mnohdy až megalomanský kamenný kostel, to přece znamenalo, že společnost měla silné ideály, vize a nebála se je interpretovat a propagovat. Bojím se, že my nemáme ideály už žádné, jen chodíme se štětečkem v ruce a oprašujeme ty naše poklady minulosti... Ale nechtěl jsem být tak pesimistický, no tak, kaplička je to příjemná

Obdivuji pane Vas vysoce vyvinuty smysl pro humor, kterym dokazete vyslidit trochu te frivolity i v tak smrtelne vazne minenych nazorech, ktere zde nabizim.

Zaujal mě hlavně ten odkaz na sv. Jana Nepomuckého, českého světce, na kterého naše společnost (možná ráda, bohužel...) zapomněla, zřejmě z důvodu jeho propagace Jezuity. Myslím, že zrovna v dnešní době, kdy se těžce vyrovnáváme s následky pravidelných povodní a spytujeme naše svědomí ohledně zásahů do přirozené krajiny, by nebylo od věci si tohoto patrona připomínat i v jeho vlasti....

Nelibi se mi zevnitr a uz vubec ne z venku. Nemam pocit, ze do krajiny "zapada", pusobi na me spis rusive. Mozna by to zachranil kamen - vzdyt plno puvodnich staveb z kamene taky nema okna, jsou male, ale kasne a zapadaji. tohle je ubijejici.

myslím že do okolí to prádně zapada. jen bych tomu dal větší kříž

Páči sa mi , ale nie je sakrálny priestor, je to presvedčivá pripomienka toho, že tu kedysi BOL sakrálny priestor. I ten príliš skromný kríž skôr odkazuje : tu BOL Boh, než tu JE Boh....Teda :presvedčivé, ale modlila by som sa tiež radšej na lavičke vonku.

"...je spíše než náboženským místem symbolickou vzpomínkou..."
na místě kde nebylo nic ... jen nalezené základy a ty jsou pietně prezentovány... památkář musí být spokojen... tedy pokud jako eva nechce nějakou pseudogitickou kapličku barevnou...a monumentální... novou!... fuj!
naopak.. stavba ... bez ohledu na podobu ... vrací do krajiny bod, cíl, útočiště... a tak revitalizuje genius loci a to je dobře... připomínám že ji postavili místní
a stavba sama?... tvar - vlastně konzervativní ... jak jinak vypadá palička? sakra! a tradiční: sedlová střecha, podélný půdorys akcentované osvětletlení na vých? straně ... gotizující úzké okno s rozbíhavou špaletou... navíc ve stopě svého předchůdce - připomíné staré iroskotské kostelíky (cca 6. stol) - kde už jinde sakra mluvit s bohem? je-li jaký?
a materiál? - fakt jsem si myslel, že v roce 09 je už dávno estetika pohledového betonu akceptovaná a obecně přijatá - konec konců Corbík byl tak švýcar

Co se týče mě, nemám ráda pohledový beton. Připadá mi jako alfa a omega ošklivosti a prázdnoty. Momentálně je mezi architekty in, ale dnes vše rychle pomíjí, takže uvidíme. Lid si jej neoblíbil, proč asi?
Stavět tuto stavbičku nad základy mi přijde dost na hlavu. Byla - není a buď bude zas, jinde (u cesty), nebo nebude. Ale tohle je pro mě nic. Nejspíš se tam nebude dát ani schovat nebo přespat, o modlení vůbec nemluvě. Je to nesmysl. Když je život pryč, ať hrob zaroste travou.

Jestli se někomu kaplička líbí nebo nelíbí je věcí jeho osobního estetického filtru (čím vším je takový filtr ovlivněn nebo nastaven...) Důležité ovšem je, co stavba přináší právě už ve své symbolice: genius loci (místo, které má pro místní obyvatele význam – proč by jinak ke stavbě vůbec přistupovali?); bezprostřednost a čistota prostoru (tam, kde nejsou žádné věci – plné regály apod., tam vyniká jedinečnost a bezprostřednost setkání člověka s Bohem nebo jiným člověkem. Svatostánek nebo sochu Panny Marie bych zde ani hledat nechtěl, zde bych chtěl hledat bezprostřední setkání... Prostota prostoru (všimněte si podobnosti těchto slov) - zde taky nehrozí žádný kýč (udělejte si někdy čas a prohlídněte si některé interiéry kostelů postavených za posledních 20 let především na Moravě). Podle mne, takový bezprostřední prostor nutně musí vést dovnitř člověka k vlastní introspekci, modlitbě nebo ještě lépe meditaci... (je možné, že mnoho „tradičně - ekleziálně“ vychovaných duší by odsud uteklo sama před sebou, resp. by sem ani nikdy nevstoupilo).

Jelikož sv. Jan Nepomucký byl prohlášen za svatého až v roce 1739 a barokní gotiku (jako ostatně i kubismus) v architektuře mimo český ďolík neznám, neočekával bych od paní Evy "nějakou pseudogitickou kapličku". Spíše rozkvetlý barokní skvostík. Ale ten dnes již asi nikdo nezvládne.

Zajímavé je, že především dámám se zde nelíbí pohledový beton. Přitom, z mé vlastní zkušenosti, jestli jej někdo umí skutečně dobře, tak jsou to právě Švýcaři.

Nejprve bych rád poděkoval paní Evě za svůj jasně vyřčený názor, který vyprovokoval mnohé k vyjádření. Všeobecně občas lítají emoce mezi písmenky, což dodává diskuzi "říz". Neviděl bych v názorech nic jiného než věčný a nikdy nevyřešitelný spor modernitů a tradicionalistů. Každý si utvrzuje to svoje a vesele odporuje druhému. Proč ne. Zajímavé by bylo, kdyby zarytí obhájci museli stavbu zkritizovat a odpůrci by ji museli naopak obhájit. Jistě bychom se dopracovali k zajímavým výsledkům...

Ale zpět ke kapličce. Na běžný pohled ( člověka, který tam nebyl) se zdá, že z dálky kaplička zapadá se svým klasickým tvarem i místem do krajiny. Podobný ráz najdeme i v domácích pohořích. Představím-li si leckteré současné architekty se svým designem- díky za takovýto přístup. Na bližší konkat stavba opravdu působí bunkrovitě, studeně- jak materiálově, tak i tvarově. Proč?? Jednak beton už takový prostě je a druhak užití absolutního tvaru stavby. Tento tvar, pravděpodobně původně přicházející z Holandska, je v současné architektuře čato užíván jako bezmyšlenkovitá forma, jako mustr jednoduše přenášený bez hlubšího smyslu. Proto bych se v tomto případě zeptal architekta, co tím myslel. Definice "jasné ostře řezané těleso, které definuje zcela jedinečné místo v krajině" mi moc nevyhovuje, protože i nejasně řezané těleso může definovat jedinečné místo v krajině. A vnitřek? K interiéru patří podle mého názoru nejdůležitější fakt, že v podstatě kaplička nefunguje jako kaplička ( jelikož funkce pomoci proti povodním již nesplňuje) . Prázdnota, chlad, surovost a odříznutí od vnějšího světa- kterou lze vyčíst z fotek, zobrazují smysl stavby.
Avšak největší otázkou zůstává pro mě účel stavby. Je to kaple? Proč potřebuje moderní člověk, chce-li se dostávat do vztahu s přesahem, neůtulnou betonovou místnost, když (podle příspěvku) nehrozí intervence ceremoniálu nečím nepříjemným- lidmi, hlukem či dopravou, protože stavba stojí na samotě? Většina návštěvníků nebude typu osamělho poutníka žijící ve své jeskyni živ svými motlidbami. Slouží stavba jako ochrana zmizelé památky? Jak někteří psali, památkářsky vzorně zakonzervované základy mi spíše připadají jako současný trend než optimální řešení. Podle mě se má budovat na minulosti (prodlužovat život) a ne pouze ji zakonzervovávat (mumifikovat). A pokud to má být připomínka historie,nestačilla by dřevěná budka?
Nakonec vyřešení vstupní fasády se zdá být docela vydařenou prací a pás ze základů mě nijak neirituje.Ve školním hodnocení od 1 do 5 bych přisoudil 3. Ani nijak špatný, ani nijak důležitý. Dobrá řemeslná práce.

...jak moc je forma povrchně odbytá nebo přes formální jednoduchost hlubokomyslná. Jak říká klasik, "jestliže něčemu bylo porozuměno špatně, je to proto, že sdělení nebylo natolik srozumitelné, jak mělo být". Tedy základem je srozumitelný vtip (nemyslím anekdotu), když už z nějakého většinou nevtipného důvodu nemohl dům zústat obyčejně pěkný.

Napsal jste to dokonale. Měl jsem úplně stejný pocit, zdálky se mi to líbilo, detaily zblízka o hodně horší a tak dále. Celková známka za 3 je dobrý nápad. Takhle by se měla hodnotit architektura. Potom bych já jako laik necítil žádnou potřebu sem psát a jen bych četl. Díky.

Zajímal by mě váš názor na kapli na třeše parkovacího domu v Brně. Děkuji.

... vyšla nyní monografie u španělského nakladatelství El Croquis č.145. Vřele doporučuji, kde se můžete dočíst více o jeho myšlenkových pochodech a negativním vztahu k architektonickým detailům.

Petře Šmídku, můj názor není podstatný, ale možná by bylo lepší hledat architekty s pozitivním vztahem k architektonickým detailům. V detailech je skryto tajemství architektury a že si s nimi dnešní architektura neví rady, je jen její problém.

Berte, prosím, mou poznámku jen jako mírnou provokaci.Možná nevhodnou...

Jestli je v detailu skryto tajemství, tak bych to sem, být Vámi, raději nepsal - ten, kdo do těch detailů něco skryl, asi moc jásat nebude, když jste nám to tu teď prozradil...

No já nevím, co jsem prozradil. Podstatou mého příspěvku bylo konstatování, že bez kladného vztahu k detailům lze architekturu vytvářet jen velmi obtížně. No a jsem rád, že to na sebe pan architekt prásknul. Ono je to na té kapli tak trochu CÍTIT...