Add new comment
Diskusní příspěvky vyjadřují stanoviska čtenářů, která se mohou lišit od stanovisek redakce. Všechny příspěvky musí být schváleny redaktorem dříve než budou zveřejněny.
Redakce archiweb.cz ctí v maximální možné míře svobodu slova, nicméně ve výjimečných případech si vyhrazuje právo smazat nebo opatřit komentářem příspěvek, který se netýká tématu diskuse, porušuje platné zákony ČR nebo dobré jméno portálu, obsahuje vulgarismy nebo má reklamní charakter.
Redakce archiweb.cz ctí v maximální možné míře svobodu slova, nicméně ve výjimečných případech si vyhrazuje právo smazat nebo opatřit komentářem příspěvek, který se netýká tématu diskuse, porušuje platné zákony ČR nebo dobré jméno portálu, obsahuje vulgarismy nebo má reklamní charakter.
Znám jeden kostelík, snad již 30 let používaný coby antikvariát. Jde ale jen o malý, z druhé poloviny 19. století, tehdy ještě venkovský a s jeho úpravou pro nový účel neměl určitě nic společného žádný architekt. Prostĕ, podél zdi na policích vystavené "pre-loved" knihy, uprostřed stoly pro vystavení a prohlížení těch větších svazků. Prostředí toho místa zůstává téměř nezměněno i když nábytek a jeho uspořádání je tam dnes uplně jiný.
Také i původní kostelík naší farnosti, z 20. let minulého století, poté co byl nahrazen mnohem větším "létajícím talířem" slouží dnes coby školní knihovna a též opět bez jakéhokoliv architeltonického zásahu.
V zde nám předvedeném případu vidíme ale prostor mnohem mohutnější, architektonicky mnohem cennější a památkově nesrovnatelně významnějsí. Jako takový se zásahu architektova zřejmě nemohl vyhnout. Bohužel, zdá se mi ale, že architektova snaha byla se vyhranit vůči stávajícímu prostoru, především tou dvoupatrovou ocelovou stavebnicí, "fešácky" sestavenou mimo střed hlavní lodě (něco jako na stranu furiantsky nasazený klobouček). Z přiložených záběrů má jeden pocit, že navštívil tento prostor během vnitřních oprav a maně si v duchu dělá poznámku, že se musí vrátit, až to lešení bude odstraněno, aby teprve pak mohl plně ohodnotit zaklenutý prostor.
Že za tímto zásahem stojí mnohem větší požadovaná prodejní plocha, než původní půdorys mohl nabídnout je z přiloženého výkladu zcela nezvratné.
Musím také zde předeslat můj zdrženlivý postoj, k dnes tak "trendy" knihkupectvím, kde si jeden může poručit šálek něčeho, zpravidla nevalné chuti, s něčím "na zub", stejné výživné hodnoty, když zároveň listuje ve vystavených tam pokladech písemnictví. Při jídle se přiznávám toliko ke křížovce, neboť mastné otisky prstů a kavové skvrny na stránkách krásná literatury mi prostě nesedí. Také diky bohu, že kouření je již "politically incorrect" (všude kolem tolik papíru !).
Přes tuto duševní vadu jsem smířen s tím, že v takovémto neobyčejném knihkupectví se jeden musí posadit, aby to vše okolo myšlenkově zvládl, a proč tedy mu hned nĕco, za úplatu, nepodstrčit ?
Zde, po zkušenosti z hlavní lodě, až překvapivě "formalně" uspořádaný koutek odpočinku s malým občerstvením usazuje zákazníky kolem zdi kněžiště, mi připomíná jejich zaměstnanci tak oblíbené celodenní rozmístění našich "drahých starých" v domovech důchodců. Kéž by alespoň ten "coffee-bar" byl umístěn ve středu, na (před Vatikánem II.) místě oltáře, aby nová sestava odpovídala především okny kněžiště jasně naznačené architektuře tohoto prostoru.
Ještě než budu zde na kousky rozcupán o uvržen do temných hlubin, kéž můj hlas pronikne skrze a nad to tam nářky a skřípění zubů, prohlašujíce že je to skvělé, najít nové využití pro tak nádherné prostory a že velmi přesvĕdčiví tvůrci (ktery architekt takový není?) odvedli jinak velmi dobrou praci, především v důsledném držení od sebe vestavěného od původního. Tak jednou během dne, či dvou, bude toto "lešení" zase rychle sneseno a prostor získá zpět svoji totožnost.
Další pak využití bude doufám technicky opět tak citlivé, ke stávající hmotě a možná bude tentokráte i lépe zacházet s jejím prostorem. Neboť dokonalost se zpravidla vylepšit více už nedá.