Kulturní dům Na Rybníčku v Opavě

Dům Spolku katolických tovaryšů v Opavě vznikl na nároží ulic Na Rybníčku a Riegrovy roku 1896. Jižní část stavby obsahovala v přízemí restauraci s kulečníkovým sálem a vestibul - foyer, společný se sousedním velkým sálem. Bylo tu hlavní schodiště do patra a v patře spolkové místnosti, knihovna, nocležna a vedle nad přísálím kanceláře. V severnějším středním dílu budovy pod asymetrickou sedlovou střechou byl umístěn přes dvě podlaží rozvinutý, štukem bohatě dekorovaný velký sál s galerií a jevištěm.
V poválečných letech po zániku původního zřizovatele spolkového domu začala budova sloužit jako závodní klub. Roku 2004 odkoupilo město chátrající objekt závodního klubu se záměrem jeho rekonstrukce a především přístavby nového víceúčelového sálu odpovídajícího svou velikostí potřebám Opavy. V únoru 2005 zpracoval Atelier 90 studii rekonstrukce a dostavby včetně revitalizace parku Joy Adamsonové a v témže roce zažádal o územní rozhodnutí. Navržené urbanistické řešení maximálně respektovalo skupinu vzrostlých kaštanů. Z prostoru před vstupem byla vyloučena doprava a nástupní plato bylo spojeno s původní úrovní monumentálním schodištěm. Celý tento prostor byl provázán s nově upraveným parkem Joy Adamsonové. V roce 2006 bylo vydáno stavební povolení a projekt byl veřejně prezentován. V polovině roku byla zpracována dokumentace pro výběr dodavatele. V červnu 2009 zástupci města rozhodli o zmenšení kapacity a projekt byl přepracován. V rámci zpracování tendrové dokumentace byla přístavba zmenšena na koncertní sál pro 400 lidí. Projekt již neřešil park. Začátkem roku 2010 zastupitelé města odstoupili od záměru přístavby nového sálu a Atelier 90 zpracoval tendrovou dokumentaci na rekonstrukci a nejnutnější servisní dostavbu. Řešené území končí na hraně chodníku Riegerovy ulice. Pro takto přepracovaný projekt se nově vyřídil územní souhlas a stavební povolení. V prosinci 2010 byla Atelierem 90 vyhotovena realizační dokumentace stavby a zahájena stavba. Na jaře roku 2012 byla náročná rekonstrukce a dostavba dokončena.
To, že dům není v seznamu památkově chráněných objektů neznamená, že jsme historické prvky likvidovali. Naopak, odstranili jsme důsledky rekonstrukce z roku 1965 a rekonstruované původní prvky volně spojili se současným tvaroslovím. Vnitřní prostory jsme otevřeli světlu a maximálně je otevřeli ke skupině kaštanů. Tento prostor, který bude sloužit jako zahradní restaurace jsme chápali jako další sál bez stropu.
Hlavní vstup nebylo možno vrátit do původní polohy z ulice Na Rybníčku. Vložili jsme jej na střed symetricky řešeného novorenesančního průčelí. Do všech prostor jsme přivedli denní světlo světlíky, podzemními dvorky, skleněnými konstrukcemi. Budova je objemově členěna na dvě základní hmoty, stávající rekonstruovaný objekt a novou přístavbu. Rekonstrukce zachovává historizující výraz stávající budovy pouze na dvou fasádách a částečně v interiérech původního sálu. Nová servisní budova je celá obložená cortenem a je pojata jako kubická hmota se soudobým tvaroslovím.
Ve sklepech bylo obnaženo původní zdivo, na kterém je vidět práce našich předků. Materiál použitý pro podlahu v suterénu má zajímavou historii: Pár metrů od domu prochází páteřní stoka, jejíž dno bylo poprvé v českých zemích obloženo taveným čedičem. Použili jsme jej v odlišném spárořezu.
Všechny prostory, kde se lidé pohybují (chodby, foyer, schodiště), spojuje kvalitní slezská žula - v exteriéru v tryskané úpravě, v interiéru leštěná. Štuková výzdoba sálu se poměrně dobře dochovala. Pouze na balkonu byla zlikvidována umakartovým obložením. Problémy s přívodem vzduchu do sálu nás dovedly k novému a ve světě zatím pouze v Opavě použitému řešení: Nepůvodní zábradlí z r. 1965 bylo vybouráno a nahrazeno konstrukcí, která nese vzduchotechnické potrubí. Konstrukce je obložena speciální porézní bíle glazovanou keramikou, která nejenže propouští vzduch a dobře vede světlo, ale zlepšuje akustiku sálu - pohlcuje zvuk. V exteriéru světlá omítka restaurované štukové fasády kontrastuje s provětrávanou cortenovou fasádou přístavby.
Do servisní přístavby, která slouží pro umístění vzduchotechniky, skladů, WC a šaten účinkujících, je proražen velký otvor. Zachovali jsme tak do budoucna možnost postavení koncertní síně. Přístavba by měla fungovat jako ocelová spona dvou sálů.
Dům je tedy kvalitně zrekonstruován a brána do alternativní budoucnosti otevřena. Když se pozorně zaposloucháte, uslyšíte krásnou hudbu z vedlejší koncertní síně.