Landscape Formation One

Stavba je navržena jako výstavní prosto a místo konání doprovodných akcí zahradního veletrhu v roce 1999. Neleží v krajině jako izolovaný objekt, ale noří se z proměnlivé geometrie pěších cest, které ji obklopují.
Tři z těchto stezek se proplétají a vytvářejí budovu: uzel pěších komunikací vymezuje čtyři souběžné, částečně navzájem se prostupující prostory. Jeden z chodníků se vine vzhůru k jižní straně stavby, další se v mírném svahu zdvíhá a vystupuje na horní partii budovy, zatímco třetí chodník diagonálně protíná interiér celého komplexu. Hlavní prostory, výstavní sál a kavárna se táhnou podél těchto komunikačních linií a jsou otevřeny záplavě denního světla a exteriérovým výhledům. Ostatní prostory a vybavení se „ztrácejí“ v základech budovy. Terasa včetně krytého jeviště je situována na jih od kavárny.
Severně od výstavní haly je umístěno Centrum pro výzkum životního prostředí; jeho prostory jsou zpola zapuštěny do podloží, čímž jsou využívány tepelně izolační vlastnosti hornin. Hmota výstavního pavilonu působí na druhé straně jako ochranná náporová zóna, která umožňuje pasivní využívání sluneční energie v zimním období. Zanořený nosník střediska enviromentálního výzkumu se v prostorech výstavního pavilonu mění v otevřené mezipatro.

Ve Weilu mají královnu současné dekonstrukce velmi rádi. Vedle hasičské zbrojnice pro firmu Vitra zrealizovala Zaha Hadid svůj další výborný kousek v podobě zahradního pavilonu s honosným názvem Landscape Formation One.
Pavilon se nachází na okraji výstavního parku, jehož fungování můžeme přirovnat k olomoucké Flóře. Pavilon v sobě pojímá výstavní sál, kavárnu, kanceláře a příslušenství parku. Architektonickou formu pavilonu tvoří tři proudové klády, z nichž dvě běží paralelně a třetí esovitá je protíná. Lokace těchto tří protáhlých hmot vychází z urbanistického řešení parku - klády v podstatě navazují na cesty v parku. Při návštěvě této stavby doslova cítíte, jak parkem proudí energie, která svou silou zformovala architektonické formy.
Expresívní podoba domu se promítá i do interiéru, kde výstavní sál s kavárnou nabízí oživující prostorové kreace. Zaha zůstala věrná pohledovému betonu v kombinaci se sklem. Celou kompozici zajímavě doplňuje dřevěná hmota vstupu a kanceláří místního ekologického sdružení.
Vedle mnoha nerealizovaných projektů je LFOne jednou z mála ukázek dekonstruktivistických "landscape forms". Ty se na rozdíl od konvenčních domů vyznačují nuančním vztahem k okolí. Jejich měkké dlouhé křivky protínají časoprostor a svými záhyby utvářejí novou krajinu. V případě zahradního pavilonu ve Weilu koncept zcela výborný. U jiných návrhů Zahy Hadid se však neubráníme pocitu přílišného formalismu.