Millbank Millennium Pier

Projekt Millbank Pier začal sbírat různá ocenění ještě dříve, než ho stačili dokončit a ukotvit na jeho budoucím stanovišti před londýnskou Tate Britain. Podle The Independent Review jde o "nejradikálnější přístavní molo jaké kdy bylo v Anglii postaveno". Jeho autory je manželská dvojice David Marks a Julia Barfield, jejichž architektonická kancelář stojí také za realizací jedné z moderních dominant města – London Eye. Millbank Pier byl pátým a současně závěrečným dílem projektu Thames 2000, jehož financování probíhalo z výtěžku loterie v celkové hodnotě přes 7 milionů liber a umožnilo zrealizovat turisticky zajímavou lodní dopravu po Temži spojující obě Tate galerie. Ceremoniálu otevření přístaviště se na konci května 2003 ujal londýnský starosta Ken Livingstone. Součástí slavnostní události bylo také uvedení do provozu nové “nejrychlejší lodi na Temži“. Člun pojmenovaný Hurricane byl postaven v Austrálii a o jeho puntíkovaný interiér se postaral Damien Hirst.
Přístaviště připomíná menšího bratříčka jokohamského terminálu od jiné londýnské kanceláře. I zde byla idea přístavního mola pojata revolučně a úplně od počátku. Millbank Pier nakonec vypadá lépe než nejedna loď proplouvající kolem. Nové inženýrské metody umožnily vytvořit revoluční a zároveň elegantnější způsob zajištění mola. Nejprve byly nahrazeny tradiční dominantní svislé nosníky dvěma “skoro neviditelnýma radiálníma rukama”. Tyto dva nosníky společně s přístupovou rampou vytvářejí jedinou konstrukci potřebnou k udržení pontonu na správném místě během přílivu a odlivu. Jelikož je Temže přílivovou řekou, musí ložiska v nosnících odolávat podmínkám ve vodě i na suchu. Proto byla vybrána guma jako spoj nevyžadující téměř žádnou údržbu. Přístupová rampa slouží jako třetí nosník a zároveň udržuje ponton ve správné vzdálenosti od břehu. Tento úkol většinou plní v ponořené kabely. Protože se však v tomto případě jedná o stálou konstrukci, bylo zvoleno dražší řešení. Most se také musel vyrovnat s výškovými rozdíly při nastupování na ponton. Přílivový rozsah Temže je dvacet stop (přes 6,5 m). Aby byl dosažen poměr rampy 1:12, musel by most měřit 197 stop (65 metrů), což by znamenalo vytvořit druhý nejdelší přístavní můstek na Temži. Také vzdálenost pontonu od břehu nebyla dostatečná, aby mohlo být docíleno požadovaného úhlu při odlivu, a proto musela být část rampy navržena jako součást pontonového bloku.
Architektonický koncept tak integruje do jediné kontinuální formy přístupovou rampu, schodiště, zastřešenou čekárnu i plovoucí ponton. V lodním průmyslu je technoligie svařovaných ocelových plátů celkem běžná. Tady se však navíc potkala s technikou redukce polygonů užívané v oblasti počítačových her. David Marks, jeden z autorů Millbank Pier, o projektu říká, že výsledný tvar pontonu vznikl „maximalizací efektivity geometrie povrchu a vymezení kontinuálního povrchu z ocelových plátů vytvářejících jednolitou poskládanou obálku.“ Zatímco je vnější kovový plášť nepoddajný, vnitřek je obložen útulnými pásky dřeva.
Za světelnou instalací přístaviště nazvanou 'Flash & Tidal' stojí kanadská umělkyně Angela Bulloch. Její návrh představují dva do sebe provázané světelné okruhy reagující na přílivový cyklus. Za přílivu je přístavní molo zalito do modré barvy, zatímco při odlivu se barva promění ve světle zelenou. Druhého světelného efektu je dosaženo pomocí 63. naprogramovaných signálních světel, které vytvářejí proměnlivou hru světel během každé z nocí dvoutýdenního odlivového cyklu.