Obchodní středisko Uran

Příchylnost funkcionalismu dvacátých a třicátých let k jednoduchým geometrickým tvarům vycházela z víry, že takové tvary jsou ty nejúčelnější. Le Corbusierovi (a dávno po něm Jacquesu Herzogovi) se geometrie jevila jako manifestace skrytého řádu přírody. Jindy zas Le Corbusier v geometrii spatřoval cosi specificky lidského: pouze výtvory člověka prý dovedou být ryze geometrické. Neofunkcionalistické projekty Emila Přikryla z druhé poloviny sedmdesátých a z počátku osmdesátých let se vždy nějak dotýkaly těchto témat. Vtip však, jak se mi zdá, spočíval v tom, že jejich geometrický řád by téměř vždy jiný než geometrie autentické funkcionalistické architektury. Byl to řád symetričtější, sevřenější, složitější, nápaditější.
Projekt nákupního střediska Uran v České Lípě (1975, 1980) původně navazoval na blok zchátralých starých domů ve svém severním sousedství. Než se však přistoupilo k realizaci, blok byl zbourán a Přikrylovo dílo tak přišlo o veškeré vnější urbanistické vztahy. V první variantě z roku 1975 Emil Přikryl pojal Uran jako pětilodní halu v předepsaném konstrukčním systému MS-72. Veškerou vzduchotechniku, servisy a schodiště soustředil v prostřední „lodi“ a na ni nasazené věži, „jako by se vlastní stavba odehrávala uprostřed a nahoře“. V provedené variantě z let 1980-83. širší a přístupné od severu, se obsluha přesunula k jižní straně. Zůstala symetrie a geometricky jasné  neofunkcionalistické detaily, odpadla však štíhlá reklamní věž v příčné ose stavby. Hnědý keramický obklad dělá z Uranu dům těžký a brutální. Dnešním velkým reklamám na svém těle a dravým uživatelům ve svém nitru však dílo odolává.

Další literatura:
Československý architekt XXXI, 1985, č. 23, s. 3
Casabella č. 512, Aprile 1985, s. 12-13
Výtvarné umění, 1990, č. 5, s. 61