Obytný soubor Rozzol Melara

Zkuste si představit desetkrát zvětšený klášter La Tourette, kde by namísto devadesáti mnichů žily tisíce běžných lidí. Takovou stavbu si nemusíte složitě představovat, stačí se vypravit do italského přístavního města Terst, kde v údolí Rozzol čtyři kilometry jihovýchodně od centra vyrostl v sedmdesátých letech minulého století podle projektu Celli-Tognon obytný soubor pro tisíce obyvatel. Čtvercový komplex tvoří dvojice brutalistních budov ve tvaru písmene L umístěných na mohutných pylonech, které zároveň slouží jako komunikační jádra. Soubor o celkovém objemu 267 000 m³ se rozkládá na ploše 89 000 m², disponuje 648 byty pro přibližně 2 500 obyvatel. Hlavním cílem autorů bylo vytvořit samostatnou “nezávislou vesnici“ (villaggio indipendente) se základní vybaveností (obchody, farnost, zdravotník, školka, škola...). Objektem diagonálně prochází veřejná komunikace s vjezdem do podzemních garáží. Všechna čtyři křídla domu excentricky spojují kryté chodby s centrálním náměstím, kde se nachází veřejné funkce. Přísně geometrická forma se jen zlehka dotýká svažité krajiny, která volně prochází pod domem. Panoramatický výhled na mořský záliv a přístav se nenabízí pouze z balkonů bytů, ale také ze zahrady ve vnitrobloku. Hlavním cílem bylo vytvořit z veřejných zdrojů dostupné bydlení, které by se distancovalo od neduhů bydlení ve městě a těžilo z blízkosti přírody. Za projektem stála městská společnost ATER, která v průběhu uplynulého století postavila v Terstu čtvrtinu všech domů, čímž napomohla v rozvoji města, ale také výrazně ovlivnila jeho celkovou tvář (společnost dodnes spravuje 11% domů v celé provincii).
Ačkoli projekt největšího sociálního bydlení v Terstu dodnes vzbuzuje rozporuplné reakce, musí se Rozzol Melara přiznat, že na rozdíl od jiných poválečných utopií v jižní Itálii (Vele di Scampia, Francesco Di Salvo 1962-75) se z tento obytný soubor neproměnil ve vybydlenou zóna, kam by se člověk bál po setmění vkročit.