Rekonstrukce a dostavba obchodního domu Renoma
Dom handlowy Renoma
Obchodní dům se jako nový typologický druh objevuje v západní Evropě od druhé poloviny 19. století. Nejvíce a nejrychleji se tato nová forma prodeje začala uplatňovat ve Franci a v Německu. Jedním z majitelů a úspěšných provozovatelů několika obchodních domů byla firma Wertheim. Po novostavbách několika obchodních domů v Berlíně se rozhodli majitelé firmy postavit dům ve Vratislavi, která byla v té době součástí Německa. Stavba domu byla plánována již před první světovou válkou, ale nakonec byla realizována až v roce 1930 podle projektu německého architekta Hermanna Dernburga. Architektonická podoba domu vzešla z architektonické soutěže, kterou svým návrhem obeslal i například Erich Mendelsohn. Na konci války byl obchodní dům těžce poničen bombardováním, ale již v roce 1949 zrekonstruován a přejmenován Renoma.
V roce 1977 byl dům zapsán na seznam kulturních památek jako významné dílo evropského modernizmu. V době svého vzniku byl největší železobetonovou stavbou tohoto typu v Evropě s velmi moderním způsobem prodeje. Poprvé zde byl ve Vratislavi provozován samoobslužný prodej a současně je jednalo o první dům s eskalátory na východ od Berlína.
V roce 2005 bylo přistoupeno k další celkové rekonstrukci a dostavbě obchodního domu. Jediný možné rozšiřování budovy bylo na volné prostranství východně od stávajícího obchodního domu. Na místě stál až do roku 1854 kostel Spasitele a po jeho demolici byl na volném prostranství vysazen dub míru na památku konce Prusko-francouzské války a celý prostor začal být užíván jako malé náměstí. Právě kvůli zachování volného prostoru a vzrostlých stromů dostavba nedodržuje uliční čáru starého obchodního domu, ale je od ulice odskočena. Parter celé plochy byl citlivě zrekonstruován a v nové dlažbě se zobrazuje i půdorys původního kostela.
Starý obchodní dům a jeho novou část od sebe dělí desítky let vzniku, přesto je oba spojuje stejné tvarosloví, dynamická architektura, výrazné horizontální členění fasád nebo ustupující poslední podlaží. Autoři novostavby se vyrovnali s hmotovým navázáním na významnou modernistickou památku velmi dobře. V místě napojení staré a nové fasády je vložen skleněný kubus, který tvoří spojovací a komunikační prvek současně. Uvnitř kubusu je umístěna schodišťová hala a jednu ze stěn tvoří i fasáda původního domu, který v této části vytváří v půdorysu výstupek prodlužující fasádu. Dodatečné polepení skleněného pláště haly barevnými fóliemi působí, s ohledem na barevnost původní i stávající stavby, trochu nepatřičně a vytváří dojem dodatečně přidaného elementu. Na střeše novostavby je umístěno parkování, které umožňuje atraktivní pohled na staré město a za příznivého počasí se odsud otevírá pohled na panorama Krkonoš.
Na rozsáhlém projektu se podílela renomovaná inženýrská kancelář Arup. Po dobu celé rekonstrukce obchodního domu fungovalo v posledních patrech důležité centrum firmy Hewlett - Packard. Nemožnost přerušit provoz centra umožnilo vzniknout důmyslnému stavebnímu oddělení kancelářského provozu od stavebního ruchu. V době stavby tak ve spodních patrech budovy pracovaly stovky stavebních dělníků se svými nástroji a nad nimi seděli stovky IT specialistů u svých počítačů aniž by o sobě vzájemně věděli.
V roce 1977 byl dům zapsán na seznam kulturních památek jako významné dílo evropského modernizmu. V době svého vzniku byl největší železobetonovou stavbou tohoto typu v Evropě s velmi moderním způsobem prodeje. Poprvé zde byl ve Vratislavi provozován samoobslužný prodej a současně je jednalo o první dům s eskalátory na východ od Berlína.
V roce 2005 bylo přistoupeno k další celkové rekonstrukci a dostavbě obchodního domu. Jediný možné rozšiřování budovy bylo na volné prostranství východně od stávajícího obchodního domu. Na místě stál až do roku 1854 kostel Spasitele a po jeho demolici byl na volném prostranství vysazen dub míru na památku konce Prusko-francouzské války a celý prostor začal být užíván jako malé náměstí. Právě kvůli zachování volného prostoru a vzrostlých stromů dostavba nedodržuje uliční čáru starého obchodního domu, ale je od ulice odskočena. Parter celé plochy byl citlivě zrekonstruován a v nové dlažbě se zobrazuje i půdorys původního kostela.
Starý obchodní dům a jeho novou část od sebe dělí desítky let vzniku, přesto je oba spojuje stejné tvarosloví, dynamická architektura, výrazné horizontální členění fasád nebo ustupující poslední podlaží. Autoři novostavby se vyrovnali s hmotovým navázáním na významnou modernistickou památku velmi dobře. V místě napojení staré a nové fasády je vložen skleněný kubus, který tvoří spojovací a komunikační prvek současně. Uvnitř kubusu je umístěna schodišťová hala a jednu ze stěn tvoří i fasáda původního domu, který v této části vytváří v půdorysu výstupek prodlužující fasádu. Dodatečné polepení skleněného pláště haly barevnými fóliemi působí, s ohledem na barevnost původní i stávající stavby, trochu nepatřičně a vytváří dojem dodatečně přidaného elementu. Na střeše novostavby je umístěno parkování, které umožňuje atraktivní pohled na staré město a za příznivého počasí se odsud otevírá pohled na panorama Krkonoš.
Na rozsáhlém projektu se podílela renomovaná inženýrská kancelář Arup. Po dobu celé rekonstrukce obchodního domu fungovalo v posledních patrech důležité centrum firmy Hewlett - Packard. Nemožnost přerušit provoz centra umožnilo vzniknout důmyslnému stavebnímu oddělení kancelářského provozu od stavebního ruchu. V době stavby tak ve spodních patrech budovy pracovaly stovky stavebních dělníků se svými nástroji a nad nimi seděli stovky IT specialistů u svých počítačů aniž by o sobě vzájemně věděli.
0 comments
add comment
