Renovace oranžérie u zámku Lednice na Moravě

O novostavbě „oranžerijního skleníku“ uvažoval Alois Josef II. kníže z Liechtensteinu již v září roku 1840. Na místě dnešní stavby stály původně tři objekty, které byly v souvislosti s výstavbou skleníku zbořeny. Těsně vedle zámku se nacházelo zámecké divadlo, na něž navazovala původní barokní oranžérie. V závěru, ve svahu nad rybníkem, stával klasicistní chrámek múz od architekta Engela, z něhož se za katakombami v prostoru kanálu zachovala opěrná zeď. Podle archivních materiálů demolice těchto objektů proběhla v letech 1842 až 1843. Práce na novostavbě oranžérie začaly dne 16. července 1843.
Je zřejmé, že současný skleník, který je čistě klasicistní, vznikl k úplně jiné podobě zámku, než je jeho dnešní, novogoická. Když byl v roce 1845 dokončen, areál tvořily barokní konírny Fischera z Erlachu a barokně-klasicistní zámek. Regotizace lednického zámku podle návrhu architektů Wingelmüllera a Heinricha byla dokončena až roku 1858. Klasicistní skleník představovala nejmodernější stavbu komplexu, v rámci regotizace zámku však musel být stylově upaven.
V původní podobě sloužil do roku 1939, kdy došlo k jeho rozsáhlé rekonstrukci, jež částečně upravila charakter některých prvků. Později proběhly pouze dílčí úpravy, řešící jen lokální problémy spojené s havarijním stavem konstrukce. V průběhu roku 1995 byla zahájena projektová příprava celkové památkové obnovy, neboť nosná konstrukce i ozdobné prvky začaly bezprostředně ohrožovat bezpečnost provozu (jak konstrukce, tak vegetace).
Nejprve bylo nutné obnovit systém vytápění. Tato rekonstrukce proběhla v letech 1997-1998. V roce 1998 se po dokončení průzkumů průzkumů započalo s obnovou pěti vstupních portálů. Práce v interiéru byly dokončeny k 1. listopadu 2001 a do dubna 2002 byla obnovena i veškerá vegetace. Nově byly zhotoveny i systémy zateplení severní a zastínění jižní strany objektů.
Nosná konstrukce nadzemní části vlastního skleníku je dlouhá 92 metrů, široká 14 a vysoká 10 metrů. Realizována byla jako kombinace kamenných prvků – sokl skleníku, železných tyčí tvořících jádra 44 sloupů, železných profilů nesoucích vlastní zasklení 65000 skleněných tabulek ve tvaru šupin a dřevěných průvlaků spojujících hlavice sloupů, a to jak ve směru podélném, tak i příčném. Originální je pojetí konstrukce a výzdoby jednotlivých nosných sloupů skleníku, které bylo řešeno pomocí litinových návleků na přibližně 7 centimetrů tlustou masivní železnou tyč. Litinové prvky ve tvaru bambusových stonků byly dozdobeny květy, plody a listy banánovníku vyrobenými z téměř čistého zinku. Velmi zajímavý je detail řešení konstrukce sloupů v řezu. Spára mezi železnou tyčí a litinovým návlekem byla původně vyplněna sádrou, vzniklé kyselé prostředí se projevilo poruchami zapříčiněnými korozí na sloupech. Železné konstrukce dodávaly sobotínské železárny bratří Kleinů. Strop skleníku byl dřevěný s rákosníkovým podhledem omítnutým vápennou omítkou. Sklením má také tři vnitřní klasicistní portály. Konstrukce venkovních portálů byla železná, ve střední části se vstupními dveřmi a nad nimi s výklopnou větrací lunetou.

---

Na místě staré oranžérie, do níž bylo přes zimní období ukládáno na 3000 citroníků a pomerančovníků zdobících zámecky park, vystavěl v letech 1843-1845 anglický architekt Peter Hubert Desvignes podle vzoru londýnského zimního skleníku novy skleník, dlouhý 92 m, široký 13 m a vysoký 10 m, jako první svého druhu v Rakousku. Železná konstrukce, kterou vyrobila firma bratří Kleinů ze Sobotína na severní Moravě, je kryta skleněnými šupinovými taškami. Ve skleníku je dnes pěstováno na 250 druhů tropických a subtropických rostlin. Počátky lednického zámeckého parku jsou spojeny s renesanční vývojovou fází zámku. Od třicátých let 17. století byla renesanční zahrada postupně barokizována v duchu francouzských parků s geometrickým členěním záhonů. Od konce 18. století v souvislosti s nástupem nového myšlenkového a uměleckého chápání světa došlo k postupné přeměně francouzského parku v rozsáhlý park anglicky, jehož novou podobu umožnily i rozsáhlé terénní a meliorační úpravy krajiny v blízkosti zámku. Park byl protkán alejemi směrujícími ke klasicistním, empírovým a romantickým saletům rozesetým v krajině. V bezprostřední blízkosti zámeckých objektů je dochována geometrická stylizace záhonů, doplněná kašnou a řadou kamenných váz a plastik pocházejících většinou z 18.-19. století, majících nezřídka alegorický význam, jako např. plastika ženy s rozvinutými plány, kružidlem a úhelníkem, která symbolizuje stavitelské umění. Lednicko-zámecký park patří dnes k nejvýznamnějším dochovaným parkům ve střední Evropě. Jeho dendrologické a botanické bohatství je mimořádné, neboť zde byly záměrně prováděny výsadby domácích i exotických dřevin několika stovek rostlinných druhů s převážně okrasným charakterem. Ve druhé půli 19. století byl knížecím zahradníkem a od roku 1889 pro své zásluhy o parkové úpravy ředitelem zahrad Wilheim Lauche, který v roce 1895 založil v Lednici zahradnickou školu, předchůdkyni vysokého zemědělského školství v tomto jihomoravském městečku.