Terasové sídliště sv. Petr

Soubor terasových domů na východním předměstí Štýrského Hradce tvoří celkem 528 bytů pro přibližně 2000 obyvatel a podzemní parkovací dům s kapacitou 550 automobilů. Obytný komplex nabízí rozmanitou typologii (garsonky, mezonety, střešní byty s terasami) včetně centrálního parku s hřišti a veřejné komunikace ve čtvrtém podlaží se společnou terasou. Za realizací utopického projektu stál mladý místní ateliér Werkgruppe Graz, jejichž koncept vychází z původně neúspěšného soutěžního návrhu na terasové sídliště do Völs, kde autoři hledali “nové formy městského bydlení“ za pomocí “plovoucích domů“. Terasové sídliště sv. Petr stojí na stavebních sutinách, které sem byly převezeny v roce 1945 z válkou poničeného centra. Z toho důvodu bylo zapotřebí do země zapustit osmimetrové piloty, na nichž je vynášen železobetonový stěnový systém. Ojedinělý experiment přináší na relativně malé ploše co nejvíce různých bytů. Bydlení ve městě, kde byla automobilová doprava situována do podzemí, mělo současně nabídnout velký podíl zeleně. Relativně velká stavební hmota je ukrytá ze zelenými terasami a přerušována vertikálními komunikacemi. Třebaže byty vychází z jasně daného modulu a hygienická jádra mají své pevné místo, podařilo se vytvořit členitou stavbu na hony vzdálenou pozdějším panelovým sídlištím. Autoři si přáli, aby se obyvatelé mohli se svými byty identifikovat. Nabídli celkem 24 různých typů. Architekti jednali s každým z více než 520 majitelů, čímž vzniklo bydlení přesně podle jejich potřeb. Přes celkovou velikost sídliště se podařilo odbourat anonymitu a místní komunita dodnes žije bohatým společenským programem.