Touch of Evil
tunel Pijnacker
Architect:
NIO architecten
Address:
VINEX location Tolhek,
Pijnacker,
Netherlands
Investor:Gemeente Pijnacker-Nootdorp
Project:2002
Completion:2004
Price:3 600 000 Euro
tým: Joan Almekinders, Samir Bantal, Hans Larsen, Enrique Moya-Angeler, Maurice Nio, Arek Seredyn, Tine Silvester-Iversen
Pod kolika mosty jste už prošli? Pod kolika jste se zastavili? Kolik z nich vás zaujalo natolik, že jste si je zapamatovali? Tento most není na výjimečném místě. Není výjimečný svou velikostí, cenou ani sofistikovanou konstrukcí. Není výjimečně rekordní v žádné tabulkové hodnotě. Je to celkem obyčejný most, přesto věřím, že i kdybyste se pod tímto mostem kvůli spěchu nezastavili, jistě byste si ho zapamatovali… Určitě na něm něco výjimečného je. Třeba ani vůbec není výjimečný sám most, ale místo…
Projekty Nio Architecten jsou pojmenovány podle filmů. Tento most nese jméno filmu Orsona Wellese z roku 1958 - Touch of evil (Dotek zla). Je to výstižný název, přestože trochu svádí ke krvavým interpretacím. Samotné zadání je obecně trochu atypické, avšak typické pro Nio architecten. Inženýrský návrh standardního kusu infrastruktury -v tomto případě mostu , byl de facto hotový. Architekti se mohli realizovat jen "povrchně". Mohli pracovat pouze s povrchem maximálně do 30-ti centimetrové hloubky, designem zábradlí, osvětlení a dalších detailů. Pomocí speciálně frézovaného bednění byl vytvořen basreliéf, v celé ploše natřený, objektivně řečeno, na červeno. Speciální technologie nátěru "Mika" měla umožnit povrchu měnit barvu od červené do oranžové v závislosti na úhlu dopadu světla. V realitě však červená výrazně porazila národní oranžovou.
Je to vůbec architektura? Kolik architektury se vejde do 30-ti centimetrové vrstvy na povrchu? Je to podstatné? Tým Maurice Nia se pokouší vymanit se z pout tzv. "architektonického přístupu". Cílem je ke každému projektu přistupovat nově a zamezit znudění se opakováním. Tento projekt byl zajímavým experimentem. Snahou bylo vytvořit návrh, který se vymyká lidskému chápání. Transcendentní návrh, který by nevytvořil nikdy člověk. Návrh odněkud zdaleka mimo zemi. Výsledný tvar může být stopou, otiskem, který zde zanechalo něco mimozemského, pohybujícího se podle nepochopitelných algoritmů v prostoru mostu. Člověk je jenom pozorovatelem.
Ve své knížce Unesen I sliped away (nepovinně povinná četba kanceláře) Maurice Nio píše o svém přístupu k navrhovaní. Píše o jedinečných a nezávislých věcech, které se odlišují od věcí obyčejných. Jedinečné věci obsahují neviditelné "watermarks", které je činí nenapodobitelnými, nahraditelnými a nelze je kopírovat. S nadsázkou dává za příklad 37 bezpečnostních prvků, ukrytých v každé euro bankovce. Píše o nezávislosti, svrchovanosti věcí, které dokáží být jedinečné kdekoliv, v jakýkoliv podmínkách.
Stejně jako Venturi postmodernisticky považuje za jedinečné věci takové, které nejsou kompletně racionální a jednoznačné věci, které jsou jasné, ale zároveň zamlžené, věci vícevýznamové. Věci mystické, které s sebou nesou jistá tajemství.
Má v sobě tento most ukryté nějaké tajemství? Vypráví celý příběh až do konce nebo stejně jako Ray Bradbury ponechává příběh otevřený a dá prostor vaší fantazii jej ukončit. Jak skončí dnes? Bude končit stejně, když stejnou povídku znovu přečtete za pár let? Odpovědět si musí každý sám. Proto přinejmenším odpověď bude jedinečná.
Pozn. 10 procent z nákladů (3.600.000 €) zahrnuje architektonické prvky
Pod kolika mosty jste už prošli? Pod kolika jste se zastavili? Kolik z nich vás zaujalo natolik, že jste si je zapamatovali? Tento most není na výjimečném místě. Není výjimečný svou velikostí, cenou ani sofistikovanou konstrukcí. Není výjimečně rekordní v žádné tabulkové hodnotě. Je to celkem obyčejný most, přesto věřím, že i kdybyste se pod tímto mostem kvůli spěchu nezastavili, jistě byste si ho zapamatovali… Určitě na něm něco výjimečného je. Třeba ani vůbec není výjimečný sám most, ale místo…
Projekty Nio Architecten jsou pojmenovány podle filmů. Tento most nese jméno filmu Orsona Wellese z roku 1958 - Touch of evil (Dotek zla). Je to výstižný název, přestože trochu svádí ke krvavým interpretacím. Samotné zadání je obecně trochu atypické, avšak typické pro Nio architecten. Inženýrský návrh standardního kusu infrastruktury -v tomto případě mostu , byl de facto hotový. Architekti se mohli realizovat jen "povrchně". Mohli pracovat pouze s povrchem maximálně do 30-ti centimetrové hloubky, designem zábradlí, osvětlení a dalších detailů. Pomocí speciálně frézovaného bednění byl vytvořen basreliéf, v celé ploše natřený, objektivně řečeno, na červeno. Speciální technologie nátěru "Mika" měla umožnit povrchu měnit barvu od červené do oranžové v závislosti na úhlu dopadu světla. V realitě však červená výrazně porazila národní oranžovou.
autorská zpráva
Je to vůbec architektura? Kolik architektury se vejde do 30-ti centimetrové vrstvy na povrchu? Je to podstatné? Tým Maurice Nia se pokouší vymanit se z pout tzv. "architektonického přístupu". Cílem je ke každému projektu přistupovat nově a zamezit znudění se opakováním. Tento projekt byl zajímavým experimentem. Snahou bylo vytvořit návrh, který se vymyká lidskému chápání. Transcendentní návrh, který by nevytvořil nikdy člověk. Návrh odněkud zdaleka mimo zemi. Výsledný tvar může být stopou, otiskem, který zde zanechalo něco mimozemského, pohybujícího se podle nepochopitelných algoritmů v prostoru mostu. Člověk je jenom pozorovatelem.
Ve své knížce Unesen I sliped away (nepovinně povinná četba kanceláře) Maurice Nio píše o svém přístupu k navrhovaní. Píše o jedinečných a nezávislých věcech, které se odlišují od věcí obyčejných. Jedinečné věci obsahují neviditelné "watermarks", které je činí nenapodobitelnými, nahraditelnými a nelze je kopírovat. S nadsázkou dává za příklad 37 bezpečnostních prvků, ukrytých v každé euro bankovce. Píše o nezávislosti, svrchovanosti věcí, které dokáží být jedinečné kdekoliv, v jakýkoliv podmínkách.
Stejně jako Venturi postmodernisticky považuje za jedinečné věci takové, které nejsou kompletně racionální a jednoznačné věci, které jsou jasné, ale zároveň zamlžené, věci vícevýznamové. Věci mystické, které s sebou nesou jistá tajemství.
Má v sobě tento most ukryté nějaké tajemství? Vypráví celý příběh až do konce nebo stejně jako Ray Bradbury ponechává příběh otevřený a dá prostor vaší fantazii jej ukončit. Jak skončí dnes? Bude končit stejně, když stejnou povídku znovu přečtete za pár let? Odpovědět si musí každý sám. Proto přinejmenším odpověď bude jedinečná.
Pozn. 10 procent z nákladů (3.600.000 €) zahrnuje architektonické prvky
Radek Brunecký
0 comments
add comment
