Výšková stavba ve 13. pařížském okrsku, která nese název podle názvu ulice (Rue de Croulebarbe) či autora stavby (Édouard Albert), je prvním mrakodrapem postaveným uvnitř městského okruhu Boulevard périphérique. Již předtím se některé budovy pokoušely načechrat pařížské panorama, ale do 2. světové války vyčnívala jen Eiffelovka a věže katedrál. Pětašedesátimetrovou obytnou věž Tour Croulebarbe pak v roce 1973 více než trojnásobně překonala administrativní věž
Tour Montparnasse a následně se vedení města definitivně rozhodlo soustředit všechny výškové stavby za hranicemi ve čtvrti
La Défense.
Obytná věž Tour Albert, která je výsledkem konstrukčního racionalismu inženýra Jean-Louis Sarf, nechává vnější nosné ocelové sloupy i křížové zavětrování vystupovat před obvodový plášť z prefabrikovaných plechových panelů. Duté ocelové trubky o průměrů 20 cm byly z důvodu vyšší únosnosti naplněny betonovou směsí. Inovativní fasáda s průsvitnými parapety a nerezových panelů v pozdějších letech způsobovala kinetické potíže. Stavba byla předmětem mnoha soudních sporů a pro zvýšení požární bezpečnosti musela být dodatečně upravena.
Celé šesté nadzemní podlaží o rozloze 600 m² slouží obyvatelům 110 bytů jako vyhlídková plošina, kam se mělo původně vstupovat po široké pěší promenádě přímo z náměstí Place d'Italie. K realizaci veřejně přístupné rampy nakonec nedošlo (RATP zamítlo most přes koleje k údržbové stanici) stejně jako k vybudování nového sídliště se stovkami bytů podle návrhu trojice architektů Albert, Boileau a Labourdette. Na stropě vyhlídkového patra se nachází abstraktní černobílá malba od Jacquese Lagrange (byl m.j. spoluscénáristou filmů
Jacquese Tatiho). Další terasa pro obyvatele domu se nachází ve 22. patře. Z iniciativy Anne Coutine (dcery Édouarda Alberta) byla stavba v roce 1994 prohlášena za historickou památku a v roce 2005 prošla celkovou renovací po vedením ateliéru Gorka Piqueras.
Přímo naproti Tour Croulebarbe stojí významná meziválečná stavba Mobilier National (správa státního nábytku a gobelínů) od
Auguste Perreta z roku 1937.