TV Tower

V rámci rekonstrukce Žižkovského vysílače, který byl v letech 1985-92 postaven podle návrhu architekta Václava Aulického a inženýra Jiřího Kozáka jsme řešili komplexní komerční využití restauračních a vyhlídkových prostor. S odkazem na mašinismus, konstruktivismus a utopické vize architektury minulého století, jsme použili řadu futuristických prvků. Ty můžeme nalézt v samotné recepční části, které dominuje organicky koncipovaný recepční pult vyrobený z bílého sklo-laminátu. V prvním výškovém modulu jsme zachovali stávající funkci restaurace a původní prostor rozčlenili. Je tu tříúrovňové sezení téměř tribunového charakteru, které se snižuje směrem k oknu, kde je nejnižší. Tento koncept zajišťuje, že mají všichni návštěvníci od svých stolů možnost výhledu na pražské panorama. Ze vstupní části směrem vlevo se pak dostaneme do formálnější restaurace, která je vybavena, jako i ostatní prostory věže, židlemi od značky Vitra. Dvě výškové úrovně sezení jsou rozčleněny na míru navrženými organickými proplétanými drátěnými příčkami. Na stejném patře se pak ještě nachází kavárna a noční bar, kterému dominuje podsvícený pult se skleněnými profily půdorysu stavby. Po litinovém točitém vřetenovém schodišti dekorovaném grafickými ilustracemi slavných světových televizních věží od studia Officina, se dostaneme do prostoru bývalého salónku, dnes exkluzivního jedno-pokojového hotelu. Ten je opět vybaven mimo jiné mobiliářem i doplňky značky Vitra a obložen hladkým dřevěným obkladem. Za zasklenou stěnou se pak nachází bílá koupelna s volně stojící vanou. Z tohoto apartmá je nádherný výhled. Pobyt v něm je jedinečným zážitkem. Vyhlídkový modul je pak vybaven závěsnými křesly Bubble od Eero Aarnia a centrálním multifunkčním organickým objektem, který lze využít k sezení i jako djského pultu.

Velkým úkolem při této rekonstrukci byla optimalizace a zkrácení cest pro vzduchotechniku. Podařilo se nám spodní část věže otevřít pro návštěvníky jen díky tomu, že jsme zredukovali o více než polovinu technologické zázemí, které je tu zároveň nezbytně potřeba. Aby nebyla narušena statika, nebylo možné dělat nové rozvody, naopak, museli jsme využít ty stávající, které tu byly dříve, a do nich dostat vše potřebné. Veškerá technologie je tedy nyní zakrytá, ve stropě jsou jen revizní otvory, které jsme nechtěli zakrýt ošklivým kazetovým stropem a proto jsme navrhli kruhové sádrové rotační.

„Celá věž je dokladem našeho způsobu práce a uvažování o projektech obecně. Každý šroubek a všechno, co má nějaký tvar, je vždy něčím podmíněno. Každý prvek má nějaký smysl. Nic tu není bezdůvodně. Naše vítězství je hlavně v tom, že se nám zde podařilo odbourat atmosféru protiatomového krytu, takže dnešní návštěvníci tam mohou prožívat úplně jiné pocity než dřív a vedle úchvatného zážitku z vyhlídky si navíc mohou i příjemně popovídat třeba o tom, jestli jim tam chutná nebo nechutná káva. Zkrátka se na tomto zvláštním místě podařilo vytvořit takovou atmosféru, kvůli které tam lidé rádi chodí. To je vzácnost, protože atmosféra se těžko projektuje.“