Villa of the factory owner Erwin Weiss
Málokdo tuší, jaký skvost architektury se nachází v tomto kraji. Jedná se o vilu Erwina Weisse. Stavba je zasazena do parkového areálu na Skupově ulici v Jeseníku a v dnešní době slouží jako sídlo firmy Slezský kámen. Pouze shoda náhod mohla ponechat v zapomnění tak překrásnou a zajímavou stavbu.
Few people realize what a gem of architecture can be found in this region. It is the villa of Erwin Weiss. The building is set in a park area on Skupová Street in Jeseník and today serves as the headquarters of the company Slezský kámen. Only a coincidence could have allowed such a beautiful and interesting building to be forgotten.
Pátrání po osudu a slohovém původu objektu nás zanese až do druhé poloviny 19. století v Anglii. V té době se v architektuře a umění zvedla vlna odporu proti trvajícím historizujícím slohům. Jako protest strnulosti a fádnosti architektury i umění se v Anglii vyvinulo hnutí ART CRAFTS-Umění a řemesla, mezi jehož představitele patří například William Morris nebo Philip Webb. V kontinentální Evropě se hnutí a myšlenky projevily až později na přelomu 19. a 20. století a nebývalého ohlasu nabyly ve Vídni. Roku 1897 zde vznikla skupina Secese navazující na umění anglického Arts Crafts. Umělci se zaměřili na reformu řemeslné výroby, návratu ke krásnému a dekorativnímu umění. Poprvé byl také definován pojem tzv. vilový dům (dům-vila). Dům pro jednu rodinu, jasně rozdělený na část společenskou a intimní. A právě Weissova vila, publikovaná v řadě zahraničních periodik, je živoucím a ve své době nejuznávanějším důkazem těchto myšlenek. Byla považována za nejlepší dobovou realizaci.
The search for the fate and stylistic origins of the building takes us back to the second half of the 19th century in England. At that time, a wave of resistance against the persistent historicizing styles arose in architecture and art. As a protest against the stiffness and monotony of architecture and art, the ART CRAFTS movement developed in England, whose representatives included figures like William Morris and Philip Webb. On the continental Europe, the movement andits ideas manifested later, at the turn of the 19th and 20th centuries, gaining unprecedented resonance in Vienna. In 1897, a group called Secession was established here, linking to the art of English Arts Crafts. The artists focused on reforming craftsmanship, returning to beautiful and decorative art. For the first time, the term "villa house" (house-villa) was also defined. A house for a single family, clearly divided into a social and an intimate part. And it is Weiss's villa, published in several foreign periodicals, that is a living and, at the time, the most recognized proof of these ideas. It was considered the best contemporary realization.
A jak se tedy Weissova vila ocitla v horské oblasti Jeseníků, tak daleko od místa svého slohového původu, ostrovní Anglie? Odpověď je jednoduchá a až zarážející.
So how did Weiss's villa end up in the mountainous area of Jeseníky, so far from its stylistic origin, island England? The answer is simple and rather surprising.
V období přelomu století docházelo k největšímu rozkvětu zdejšího kraje i města samotného. Jeseník (tehdy ještě Frývaldov) patřil k známým místům díky světové proslulosti lázní Gräfenberk, růstu textilního průmyslu (prezentovaného firmou Regenhart Raymann) a také díky kamenictví. Možnosti kraje přitahovaly do zdejší oblasti mnoho zahraničních návštěvníků, stavitelů a umělců. A tak bohaté vrstvy podnikatelů neváhaly a brzy se zde začaly objevovat překrásné stavby. Nejprve se jednalo o objekty místních stavitelů, ale sílící kontakty s hlavním městem monarchie Vídní přilákaly tamější architekty až na nejsevernější cíp rakouského Slezska. Tak se zde objevil Franz von Krauss, autor rodinné vily továrníka Erwina Weisse.
During the turn of the century, the local region and the town itself experienced significant growth. Jeseník (then still Frývaldov) was among the well-known places due to the world fame of the Gräfenberk spa, the growth of the textile industry (represented by the company Regenhart Raymann), and also due to stonemasonry. The potential of the region attracted many foreign visitors, builders, and artists. Thus, wealthy layers of entrepreneurs did not hesitate and soon began to appear here beautiful buildings. Initially, they were the works of local builders, but the growing connections with the capital of the monarchy, Vienna, attracted architects there to the northernmost tip of Austrian Silesia. Thus, Franz von Krauss emerged here, the author of the family villa of the industrialist Erwin Weiss.
Z objevených dobových materiálů se podařilo zrekonstruovat přesvědčivý model původního vzhledu Weissovy vily. Objekt byl vystavěn na pozemku zahradního parku o ploše cca 16 000 m2 na východních svazích města. Orientace jednotlivých stran budovy, v tehdy ještě nezastavěném svahu, byla řešena s maximálním využitím překrásného výhledu do okolí. Hlavní průčelí (západní strana) bylo natočeno směrem k horám. Vstupní brána na pozemek byla situována od západu, to je od města, kde byl vystavěn i malý domek. Ten sloužil buď jako vrátnice se stájemi, nebo jako domek pro zahradníka. Odtud vedly dvě cesty k hlavním vstupům do objektu. První vstup (oficiální vstup pro obyvatele a návštěvy) se nacházel na jižní straně a i dnes je užíván pro stejný účel. Druhý vchod do objektu byl navržen ze severní strany a byl využíván spíše jako výstup na terasu obehnanou nízkou cihlovou zídkou. Mimo to fungoval na východní straně i vedlejší vchod pro služebnictvo do zadního traktu budovy.
From the discovered period materials, a convincing model of the original appearance of Weiss's villa was reconstructed. The building was constructed on a garden park plot of approximately 16,000 m2 on the eastern slopes of the city. The orientation of the individual sides of the building, in the then still undeveloped slope, was designed to make maximum use of the beautiful view of the surroundings. The main facade (the western side) was oriented towards the mountains. The entrance gate to the property was situated from the west, that is from the city, where a small house was also built. This served either as a gatehouse with stables or as a gardener's house. From there, two paths led to the main entrances of the building. The first entrance (the official entrance for residents and visitors) was located on the southern side and is still used for the same purpose today. The second entrance to the building was designed from the northern side and was rather used as an exit to the terrace surrounded by a low brick wall. Additionally, on the eastern side, there was also a side entrance for the staff to the rear section of the building.
Anglikanizující vlivy byly zvenčí patrné v užití režného neomítaného zdiva a v příznačných detailech, jako je např. použití venkovních komínů, asymetrické kompozice apod. Exteriér vily byl velmi příjemný: sokl byl z tmavošedé žuly, která vytvořila dobrý kontrast k tmavočerveným cihlám a bíle natřeným žlabům. Štíty a komíny byly z pískovce a na střechu byla použita přírodní břidlice. Všechny truhlářské práce byly natřeny "Dutch" glazurou (smaltem), která je velmi trvanlivá. Za zmínku stojí také dokonalý systém venkovních a vnitřních drenáží pro odvod dešťových vod. V noci byl hlavní vstup z jižní strany osvěcován masivní kamennou lucernou, kterou se podařilo zrekonstruovat a ponechat na svém původním místě.
Anglicanizing influences were externally noticeable in the use of exposed unplastered masonry and in distinctive details, such as the use of external chimneys, asymmetrical compositions, etc. The exterior of the villa was very pleasant: the base was made of dark gray granite, which created a good contrast to the dark red bricks and the white painted gutters. The gables and chimneys were made of sandstone, and natural slate was used for the roof. All carpentry work was painted with "Dutch" glaze (enamel), which is very durable. Also noteworthy is the perfect system of external and internal drainage for rainwater. At night, the main entrance from the southern side was illuminated by a massive stone lantern, which was successfully reconstructed and left in its original location.
Přesně dle zmiňované definice vilového domu byla i stavba Weissovy vily rozdělena na část společenskou a intimní. Tím byla budova funkčně rozdělena. V čtyřpodlažním objektu vily bylo podzemní a první nadzemní podlaží vyčleněno pro společenské místnosti a zbylá dvě patra pro osobní potřeby obyvatelstva. Zadní trakt sloužil jako pracovní i ubytovací část služebnictva. V parteru se nacházela kuchyň, spíž, služebna, toaleta a nejspíš také místnost s malým servírovacím výtahem do vyšších pater. Vyšší patra tohoto traktu sloužila jako obytné pokoje služebnictva.
According to the aforementioned definition of a villa house, the construction of Weiss's villa was also divided into a social and an intimate part. This functionally divided the building. In the four-story villa structure, the underground and the first above-ground floors were designated for social rooms, and the remaining two floors for the personal needs of the inhabitants. The rear section served as both a working and living area for the staff. On the ground floor, there was a kitchen, a pantry, a staff room, a toilet, and most likely a room with a small serving elevator to the upper floors. The upper floors of this section served as living quarters for the staff.
Dle typické anglické halové dispozice byla dispozičním centrem celého objektu obytná hala navržená s možností využití jako obývací místnost, místo pro setkávání a reprezentační prostor stavby. Nachází se v prvním nadzemním podlaží a návštěvy byly uváděny z recepce přes denní místnost.
According to the typical English hall layout, the residential hall designed with the option to function as a living room, a meeting place, and a representative space of the building was the core of the entire object. It is located on the first above-ground floor, and visitors were led from the reception area through the daytime room.
Z haly byl přístup do všech ostatních společenských místností v tomto patře (pánského pokoje, dámského salonu, jídelny a přístup do odděleného zadního traktu). Odtud vedlo trojramenné dubové schodiště do druhého nadzemního podlaží ústícího na ochoz. To se podařilo zachovat v nezměněné podobě, stejně tak i dřevěné kazetové podhledy a vitrážové okno.
From the hall, there was access to all other social rooms on this floor (the gentleman's room, the ladies' salon, the dining room, and access to the separate rear section). From there, a three-armed oak staircase led to the second above-ground floor, culminating in the balcony. This was preserved in its unchanged form, as well as the wooden coffered ceilings and the stained glass window.
Samotné vybavení, dekorace a jednotlivé detaily v hale se nesly v duchu vrcholící secese. Toho si lze povšimnout zejména v secesních ornamentech tapet s květinovým motivem, v nábytku a bytových doplňcích. Hala byla velmi útulná.
The furnishings, decorations, and individual details in the hall were in the spirit of the climax of the Secession. This is especially noticeable in the Art Nouveau ornaments of the wallpapers with floral motifs, in the furniture, and in the home accessories. The hall was very cozy.
Významnými prvky haly i některých ostatních místností byly bravurně provedené krby (kamna) z tepané mosazi. Všechna kamna v objektu, pravděpodobně čtyři kusy, nesloužila pouze jako ozdoba a dekorace, ale byla součástí důmyslného systému vytápění budovy, který byl tvořen již zmíněnými krby a také centrálním vytápěním.
Significant features of the hall and some other rooms included masterfully crafted fireplaces (stoves) made of wrought brass. All the stoves in the building, probably four in total, served not only as ornaments and decorations but were part of a clever heating system for the building, which consisted of the aforementioned fireplaces and also central heating.
Z dochovaných podkladů se kromě dispozice celého prvního nadzemního podlaží nepodařilo upřesnit polohu a umístění ostatních zdokumentovaných pokojů. V podzemním podlaží se nejspíše nacházely místnosti jako společenská krbová místnost a kuřácký salónek a zbylé prostory byly využívány jako technické zázemí budovy. Dodnes se v podzemním podlaží podařilo zachovat a využít původního efektu valených kleneb. V druhém nadzemním podlaží se snad nacházely místnosti jako obývací pokoj, knihovna a mládenecký pokoj. Ložnice byly situovány v třetím nadzemním podlaží. Jsou to pouhé odhady vycházející z drobných detailů patrných z fotodokumentace, z kopií shodnými s některými dochovanými stavebními prvky. Pravdou zůstává, ať už se jednalo o jakoukoliv zde uvedenou místnost, že byla vždy provedena s citem a snahou o maximální pohodlí i krásu nejen pro potěšení oka umělcova, ale i pro uspokojení potřeb jejích obyvatel.
From the preserved materials, in addition to the layout of the entire first above-ground floor, it was not possible to specify the location and placement of the other documented rooms. The basement likely contained rooms such as a social fireplace room and a smoking lounge, while the remaining spaces were used as technical facilities for the building. To this day, the original effect of the barrel vaults has been preserved and utilized in the basement. The second above-ground floor may have contained rooms like a living room, a library, and a bachelor's room. The bedrooms were situated on the third above-ground floor. These are merely estimates based on small details evident from the photographic documentation, from copies corresponding to some of the preserved architectural elements. The truth remains, whatever room is mentioned here, it was always executed with sensitivity and an effort for maximum comfort and beauty, not only for the pleasure of the artist's eye but also to satisfy the needs of its inhabitants.
Jasná vyváženost a krása stavby byla zaručena požadavky na architekta. Ve své době nebyl považován pouze za projektanta, jak je tomu dnes, ale návrh stavby vycházel od konstrukce, formy a funkce až po nejmenší detaily. To zahrnovalo i designérskou práci (návrh nábytku a vnitřního zařízení). Ve Weissově vile bylo použito velmi kvalitních materiálů. Většina nábytku byla zhotovena z pestré palety dřevin (černé dřevo, borovice, javor, jasan) a polstrována buď šedým, nebo zeleným sametem. Ostatní řemeslné výrobky byly z mosazi, skla (vitrážová okna) a keramiky.
The clear balance and beauty of the building were assured by the requirements placed on the architect. In his time, he was not regarded merely as a designer, as is often the case today, but the design of the building stemmed from construction, form, and function down to the smallest details. This also included design work (furniture and interior design). In Weiss's villa, very high-quality materials were used. Most of the furniture was made from a diverse palette of woods (black wood, pine, maple, ash) and upholstered with either gray or green velvet. Other craft products were made of brass, glass (stained glass windows), and ceramics.
Architekt Franz svobodný pán von Krauss se narodil 14. 6. 1865 ve Vídni. Svou kariéru započal jako student na vídeňské Polytechnice a po čtyřech letech strávených na této škole absolvoval se známkou velmi dobře. Nato se přihlásil na Akademii výtvarného umění, kde se učil jako žák slavného Fridricha Schmidta. Po krátkém čase (1889-90) stráveném v proslulém ateriéru Ferdinanda Fellnera a Hermanna Helmera se osamostatnil. Od roku 1894 se stal jeho společníkem Josef Tölk, spolu s nímž navrhl nespočetně obytných i veřejných budov. Zhruba v letech 1911-1935 učil na Akademii výtvarných umění a roku 1913 se stal profesorem na TH Vídeň. Zde jsou uvedeny některé z významnějších prací ne území České republiky:
The architect Franz Freiherr von Krauss was born on June 14, 1865, in Vienna. He began his career as a student at the Vienna Polytechnic and graduated with honors after spending four years at the school. He then applied to the Academy of Fine Arts, where he studied under the famous Friedrich Schmidt. After a short time (1889-90) spent in the renowned atelier of Ferdinand Fellner and Hermann Helmer, he became independent. In 1894, he became a partner of Josef Tölk, with whom he designed countless residential and public buildings. From around 1911 to 1935, he taught at the Academy of Fine Arts and in 1913 became a professor at the Technical University of Vienna. Here are some of his more significant works in the territory of the Czech Republic:
1900 - účast v soutěži na spořitelnu ve Frýdku, 1900-02 - palác L. a C. Wichterleho v Prostějově, 1901-03 - vila E. Weisse ve Frývaldově, 1905-06 - účast v soutěži na divadlo v Mor. Ostravě, 1906-07 - vila S. Perlové v Novém Jičíně. Stejné obliby si našla jeho tvorba i v rodné Vídni a blízkém okolí, kupř. divadlo na počest výročí padesátileté vlády Franze Josefa II., hala Rybího trhu, sanatorium pro léčbu tuberkulózy. Pro znalce architektury je jistě zajímavá jeho spolupráce s Josipem Plečnikem na vídeňském obchodním domě (Wildpretmark). Navrhoval celou řadu náhrobků, podal řadu návrhů staveb divadel, oper, muzeí, obchodních, polyfunkčních i obytných domů a samozřejmě vil. Většina návrhů byla i realizována.
1900 - participation in the competition for the savings bank in Frydek, 1900-02 - palace of L. and C. Wichterl in Prostějov, 1901-03 - villa of E. Weiss in Frývaldov, 1905-06 - participation in the competition for the theater in Mor. Ostrava, 1906-07 - villa of S. Perl in Nový Jičín. His work also gained popularity in his native Vienna and its surroundings, such as the theater to commemorate the 50th anniversary of Emperor Franz Joseph II's reign, the Fish Market Hall, and a sanatorium for tuberculosis treatment. His collaboration with Josip Plečnik on the Vienna department store (Wildpretmark) is undoubtedly of interest to architecture enthusiasts. He designed a whole range of tombstones, submitted several proposals for the construction of theaters, operas, museums, commercial, multifunctional, and residential buildings, as well as villas. Most of the proposals were also realized.
Kraussovo vzdělání a již postavené stavby byly pro zadavatele jistou zárukou a svědčily o jeho umění a profesionalitě. Továrník Erwin Weiss byl proto jistě ohromen a potěšen krásou své nové vily, jež mohla vzniknout i díky jeho vlastnímu kulturnímu cítění a vztahu k umění. Narodil se 10.1.1869 ve Vídni. Ve Frývaldově se ocitl pomocí cílevědomé sňatkové politiky několika rodin slezských textilních podnikatelů. Vídeňští Weissové, původně rodáci z Vrbna pod Pradědem, byli totiž spřízněni s rodinami Raymannů, Grohmannů a Dittrichů. Tomu odpovídalo i postavení Erwina Weisse ve Frývaldově - ne však pouze po stránce finančního zabezpečení. Vedle postu továrníka, společníka a vedoucího umělecké dílny Regenhart Raymann zasedal v městském zastupitelstvu, byl spoluzakladatelem zdejšího muzea a jednatelem muzejní rady. Díky svým numizmatickým znalostem uspořádal rozsáhlou sbírku mincí. Zemřel ve Frývaldově 7.7.1944 jako poslední spolumajitel firmy.
Krauss's education and already constructed buildings were a certain guarantee for the client, demonstrating his skill and professionalism. Therefore, the industrialist Erwin Weiss was certainly impressed and pleased by the beauty of his new villa, which could also arise due to his own cultural sensibility and relationship to the art. He was born on January 10, 1869, in Vienna. He ended up in Frývaldov through the purposeful marriage policy of several families of Silesian textile entrepreneurs. The Viennese Weiss family, originally from Vrbno pod Pradědem, was indeed related to the Raymann, Grohmann, and Dittrich families. This corresponded to Erwin Weiss's status in Frývaldov – not only in terms of financial security. In addition to being an industrialist, a partner, and head of the artistic workshop Regenhart Raymann, he served on the town council, co-founded the local museum, and was a member of the museum board. Thanks to his numismatic knowledge, he arranged an extensive collection of coins. He died in Frývaldov on July 7, 1944, as the last co-owner of the company.
Jeho skvostná vila byla po skončení druhé světové války stejně jako textilní továrna znárodněna a předána do majetku podniku Arandar (dnešní Moravolen). Nejprve sloužila k obytným účelům, přičemž cenný mobiliář byl zčásti odvezen a zčásti zničen, později byla budova využívána jako podniková mateřská školka, a to až do roku 1990. V té době byla v objektu provedena řada nevhodných úprav, které vilu silně znehodnotily. Naštěstí nedošlo k příliš rozsáhlé přestavbě, a tak byla spousta stavebních konstrukcí a architektonických detailů zachována, i když v částečně poškozeném stavu (celý interiér centrální haly s tříramenným dřevěným schodištěm, části dřevěných kazetových podhledů, vitrážové okno v hale, vstupní a také některé vnitřní dveře, okna a kamenné prvky - jako vstupní schodiště nebo venkovní osvětlovací sloup). V roce 1991 objekt odkoupila soukromá firma. Nový majitel se o dům nijak nestaral, a tak došlo k rozsáhlé devastaci. Koncem roku 1994 byl již silně znehodnocený objekt prodán společnosti Slezský kámen Jeseník se záměrem využít jej pro administrativní prostory sídla firmy. Vzhledem k tomu, že investor zaujímal jednu z velmi významných pozic na českém trhu v těžbě a zpracování přírodního kamene, bylo součástí stavebních úprav pověřené firmy předvést možnosti a charakter výroby v praktickém využití. Jak čistě účelově, tak i v umělecko-stavebním detailu. Proto bylo v maximální míře použito různých kamenných materiálů na obklady, dlažby, krb apod.. Veškerou investorsko-inženýrskou činností ve věci přestavby byla pověřena firma Real-Invest, sdružení Jeseník. Zpracování projektové dokumentace bylo svěřeno firmě Studio OSA, Polách a Fabián, Olomouc. Provedení interiéru obstarala firma Passage Q, s.r.o..
His magnificent villa was nationalized after the end of World War II, just like the textile factory, and transferred to the ownership of the Arandar company (now Moravolen). Initially, it served residential purposes, during which valuable furnishings were partially removed and partially destroyed; later, the building was used as a corporate kindergarten until 1990. At that time, a number of inappropriate modifications were made to the property, which significantly devalued the villa. Fortunately, there was not too extensive a reconstruction, and thus many construction structures and architectural details were preserved, albeit in a partially damaged condition (the entire interior of the central hall with a three-armed wooden staircase, parts of the wooden coffered ceilings, the stained glass window in the hall, the entrance, and also some internal doors, windows, and stone elements - like the entrance staircase or outdoor lighting column). In 1991, the property was purchased by a private company. The new owner took no care of the house, leading to extensive devastation. By the end of 1994, the already significantly devalued property was sold to the company Slezský kámen Jeseník with the intention of using it for the administrative spaces of the company headquarters. Given that the investor held one of the very significant positions in the Czech market in the mining and processing of natural stone, the construction modifications were part of the contracted company's task to demonstrate the possibilities and character of production in practical application. Both purely purposefully and in artistic and architectural detail. Therefore, various stone materials were maximally used for cladding, flooring, fireplaces, etc. All the investor-engineering activities regarding the reconstruction were entrusted to the company Real-Invest, an association from Jeseník. The processing of project documentation was entrusted to the company Studio OSA, Polách and Fabián, Olomouc. The interior was executed by the company Passage Q, s.r.o..
V dnešní době je budova plně využívána jako sídlo firmy Slezský kámen Jeseník. V návaznosti na hlavní objekt byla v konceptu navržena funkce a tvar plochy zahrady, která má sloužit nejen k rekreačnímu využití, ale k různým kulturním a podnikatelským aktivitám. Je zde plánováno každodenní pracovní setkání architektů a projektantů spojené s prezentací firmy.
Today, the building is fully utilized as the headquarters of the company Slezský kámen Jeseník. In connection with the main building, a function and shape of the garden area have been designed in the concept, which is intended to serve not only for recreational use but also for various cultural and business activities. Daily working meetings of architects and designers connected with company presentations are planned here.
Zájem o stavbu, který projevila současná majitelská firma, byla prvním a zásadním krokem k navrácení Weissovy vily do povědomí veřejnosti a znovuobjevení jejích krás. Škoda jen, že tak pozdě.
The interest shown by the current owning company in the building was the first and crucial step towards returning Weiss's villa to public awareness and rediscovering its beauty. It’s just a pity that it happened so late.
Literatura:
Literature:
Vlastivědný sborník Jesenicko, Jeseník 2001
Kašpar, Ivo.: Anglie v Evropě
Few people realize what a gem of architecture can be found in this region. It is the villa of Erwin Weiss. The building is set in a park area on Skupová Street in Jeseník and today serves as the headquarters of the company Slezský kámen. Only a coincidence could have allowed such a beautiful and interesting building to be forgotten.
Pátrání po osudu a slohovém původu objektu nás zanese až do druhé poloviny 19. století v Anglii. V té době se v architektuře a umění zvedla vlna odporu proti trvajícím historizujícím slohům. Jako protest strnulosti a fádnosti architektury i umění se v Anglii vyvinulo hnutí ART CRAFTS-Umění a řemesla, mezi jehož představitele patří například William Morris nebo Philip Webb. V kontinentální Evropě se hnutí a myšlenky projevily až později na přelomu 19. a 20. století a nebývalého ohlasu nabyly ve Vídni. Roku 1897 zde vznikla skupina Secese navazující na umění anglického Arts Crafts. Umělci se zaměřili na reformu řemeslné výroby, návratu ke krásnému a dekorativnímu umění. Poprvé byl také definován pojem tzv. vilový dům (dům-vila). Dům pro jednu rodinu, jasně rozdělený na část společenskou a intimní. A právě Weissova vila, publikovaná v řadě zahraničních periodik, je živoucím a ve své době nejuznávanějším důkazem těchto myšlenek. Byla považována za nejlepší dobovou realizaci.
The search for the fate and stylistic origins of the building takes us back to the second half of the 19th century in England. At that time, a wave of resistance against the persistent historicizing styles arose in architecture and art. As a protest against the stiffness and monotony of architecture and art, the ART CRAFTS movement developed in England, whose representatives included figures like William Morris and Philip Webb. On the continental Europe, the movement andits ideas manifested later, at the turn of the 19th and 20th centuries, gaining unprecedented resonance in Vienna. In 1897, a group called Secession was established here, linking to the art of English Arts Crafts. The artists focused on reforming craftsmanship, returning to beautiful and decorative art. For the first time, the term "villa house" (house-villa) was also defined. A house for a single family, clearly divided into a social and an intimate part. And it is Weiss's villa, published in several foreign periodicals, that is a living and, at the time, the most recognized proof of these ideas. It was considered the best contemporary realization.
A jak se tedy Weissova vila ocitla v horské oblasti Jeseníků, tak daleko od místa svého slohového původu, ostrovní Anglie? Odpověď je jednoduchá a až zarážející.
So how did Weiss's villa end up in the mountainous area of Jeseníky, so far from its stylistic origin, island England? The answer is simple and rather surprising.
V období přelomu století docházelo k největšímu rozkvětu zdejšího kraje i města samotného. Jeseník (tehdy ještě Frývaldov) patřil k známým místům díky světové proslulosti lázní Gräfenberk, růstu textilního průmyslu (prezentovaného firmou Regenhart Raymann) a také díky kamenictví. Možnosti kraje přitahovaly do zdejší oblasti mnoho zahraničních návštěvníků, stavitelů a umělců. A tak bohaté vrstvy podnikatelů neváhaly a brzy se zde začaly objevovat překrásné stavby. Nejprve se jednalo o objekty místních stavitelů, ale sílící kontakty s hlavním městem monarchie Vídní přilákaly tamější architekty až na nejsevernější cíp rakouského Slezska. Tak se zde objevil Franz von Krauss, autor rodinné vily továrníka Erwina Weisse.
During the turn of the century, the local region and the town itself experienced significant growth. Jeseník (then still Frývaldov) was among the well-known places due to the world fame of the Gräfenberk spa, the growth of the textile industry (represented by the company Regenhart Raymann), and also due to stonemasonry. The potential of the region attracted many foreign visitors, builders, and artists. Thus, wealthy layers of entrepreneurs did not hesitate and soon began to appear here beautiful buildings. Initially, they were the works of local builders, but the growing connections with the capital of the monarchy, Vienna, attracted architects there to the northernmost tip of Austrian Silesia. Thus, Franz von Krauss emerged here, the author of the family villa of the industrialist Erwin Weiss.
Z objevených dobových materiálů se podařilo zrekonstruovat přesvědčivý model původního vzhledu Weissovy vily. Objekt byl vystavěn na pozemku zahradního parku o ploše cca 16 000 m2 na východních svazích města. Orientace jednotlivých stran budovy, v tehdy ještě nezastavěném svahu, byla řešena s maximálním využitím překrásného výhledu do okolí. Hlavní průčelí (západní strana) bylo natočeno směrem k horám. Vstupní brána na pozemek byla situována od západu, to je od města, kde byl vystavěn i malý domek. Ten sloužil buď jako vrátnice se stájemi, nebo jako domek pro zahradníka. Odtud vedly dvě cesty k hlavním vstupům do objektu. První vstup (oficiální vstup pro obyvatele a návštěvy) se nacházel na jižní straně a i dnes je užíván pro stejný účel. Druhý vchod do objektu byl navržen ze severní strany a byl využíván spíše jako výstup na terasu obehnanou nízkou cihlovou zídkou. Mimo to fungoval na východní straně i vedlejší vchod pro služebnictvo do zadního traktu budovy.
From the discovered period materials, a convincing model of the original appearance of Weiss's villa was reconstructed. The building was constructed on a garden park plot of approximately 16,000 m2 on the eastern slopes of the city. The orientation of the individual sides of the building, in the then still undeveloped slope, was designed to make maximum use of the beautiful view of the surroundings. The main facade (the western side) was oriented towards the mountains. The entrance gate to the property was situated from the west, that is from the city, where a small house was also built. This served either as a gatehouse with stables or as a gardener's house. From there, two paths led to the main entrances of the building. The first entrance (the official entrance for residents and visitors) was located on the southern side and is still used for the same purpose today. The second entrance to the building was designed from the northern side and was rather used as an exit to the terrace surrounded by a low brick wall. Additionally, on the eastern side, there was also a side entrance for the staff to the rear section of the building.
Anglikanizující vlivy byly zvenčí patrné v užití režného neomítaného zdiva a v příznačných detailech, jako je např. použití venkovních komínů, asymetrické kompozice apod. Exteriér vily byl velmi příjemný: sokl byl z tmavošedé žuly, která vytvořila dobrý kontrast k tmavočerveným cihlám a bíle natřeným žlabům. Štíty a komíny byly z pískovce a na střechu byla použita přírodní břidlice. Všechny truhlářské práce byly natřeny "Dutch" glazurou (smaltem), která je velmi trvanlivá. Za zmínku stojí také dokonalý systém venkovních a vnitřních drenáží pro odvod dešťových vod. V noci byl hlavní vstup z jižní strany osvěcován masivní kamennou lucernou, kterou se podařilo zrekonstruovat a ponechat na svém původním místě.
Anglicanizing influences were externally noticeable in the use of exposed unplastered masonry and in distinctive details, such as the use of external chimneys, asymmetrical compositions, etc. The exterior of the villa was very pleasant: the base was made of dark gray granite, which created a good contrast to the dark red bricks and the white painted gutters. The gables and chimneys were made of sandstone, and natural slate was used for the roof. All carpentry work was painted with "Dutch" glaze (enamel), which is very durable. Also noteworthy is the perfect system of external and internal drainage for rainwater. At night, the main entrance from the southern side was illuminated by a massive stone lantern, which was successfully reconstructed and left in its original location.
Přesně dle zmiňované definice vilového domu byla i stavba Weissovy vily rozdělena na část společenskou a intimní. Tím byla budova funkčně rozdělena. V čtyřpodlažním objektu vily bylo podzemní a první nadzemní podlaží vyčleněno pro společenské místnosti a zbylá dvě patra pro osobní potřeby obyvatelstva. Zadní trakt sloužil jako pracovní i ubytovací část služebnictva. V parteru se nacházela kuchyň, spíž, služebna, toaleta a nejspíš také místnost s malým servírovacím výtahem do vyšších pater. Vyšší patra tohoto traktu sloužila jako obytné pokoje služebnictva.
According to the aforementioned definition of a villa house, the construction of Weiss's villa was also divided into a social and an intimate part. This functionally divided the building. In the four-story villa structure, the underground and the first above-ground floors were designated for social rooms, and the remaining two floors for the personal needs of the inhabitants. The rear section served as both a working and living area for the staff. On the ground floor, there was a kitchen, a pantry, a staff room, a toilet, and most likely a room with a small serving elevator to the upper floors. The upper floors of this section served as living quarters for the staff.
Dle typické anglické halové dispozice byla dispozičním centrem celého objektu obytná hala navržená s možností využití jako obývací místnost, místo pro setkávání a reprezentační prostor stavby. Nachází se v prvním nadzemním podlaží a návštěvy byly uváděny z recepce přes denní místnost.
According to the typical English hall layout, the residential hall designed with the option to function as a living room, a meeting place, and a representative space of the building was the core of the entire object. It is located on the first above-ground floor, and visitors were led from the reception area through the daytime room.
Z haly byl přístup do všech ostatních společenských místností v tomto patře (pánského pokoje, dámského salonu, jídelny a přístup do odděleného zadního traktu). Odtud vedlo trojramenné dubové schodiště do druhého nadzemního podlaží ústícího na ochoz. To se podařilo zachovat v nezměněné podobě, stejně tak i dřevěné kazetové podhledy a vitrážové okno.
From the hall, there was access to all other social rooms on this floor (the gentleman's room, the ladies' salon, the dining room, and access to the separate rear section). From there, a three-armed oak staircase led to the second above-ground floor, culminating in the balcony. This was preserved in its unchanged form, as well as the wooden coffered ceilings and the stained glass window.
Samotné vybavení, dekorace a jednotlivé detaily v hale se nesly v duchu vrcholící secese. Toho si lze povšimnout zejména v secesních ornamentech tapet s květinovým motivem, v nábytku a bytových doplňcích. Hala byla velmi útulná.
The furnishings, decorations, and individual details in the hall were in the spirit of the climax of the Secession. This is especially noticeable in the Art Nouveau ornaments of the wallpapers with floral motifs, in the furniture, and in the home accessories. The hall was very cozy.
Významnými prvky haly i některých ostatních místností byly bravurně provedené krby (kamna) z tepané mosazi. Všechna kamna v objektu, pravděpodobně čtyři kusy, nesloužila pouze jako ozdoba a dekorace, ale byla součástí důmyslného systému vytápění budovy, který byl tvořen již zmíněnými krby a také centrálním vytápěním.
Significant features of the hall and some other rooms included masterfully crafted fireplaces (stoves) made of wrought brass. All the stoves in the building, probably four in total, served not only as ornaments and decorations but were part of a clever heating system for the building, which consisted of the aforementioned fireplaces and also central heating.
Z dochovaných podkladů se kromě dispozice celého prvního nadzemního podlaží nepodařilo upřesnit polohu a umístění ostatních zdokumentovaných pokojů. V podzemním podlaží se nejspíše nacházely místnosti jako společenská krbová místnost a kuřácký salónek a zbylé prostory byly využívány jako technické zázemí budovy. Dodnes se v podzemním podlaží podařilo zachovat a využít původního efektu valených kleneb. V druhém nadzemním podlaží se snad nacházely místnosti jako obývací pokoj, knihovna a mládenecký pokoj. Ložnice byly situovány v třetím nadzemním podlaží. Jsou to pouhé odhady vycházející z drobných detailů patrných z fotodokumentace, z kopií shodnými s některými dochovanými stavebními prvky. Pravdou zůstává, ať už se jednalo o jakoukoliv zde uvedenou místnost, že byla vždy provedena s citem a snahou o maximální pohodlí i krásu nejen pro potěšení oka umělcova, ale i pro uspokojení potřeb jejích obyvatel.
From the preserved materials, in addition to the layout of the entire first above-ground floor, it was not possible to specify the location and placement of the other documented rooms. The basement likely contained rooms such as a social fireplace room and a smoking lounge, while the remaining spaces were used as technical facilities for the building. To this day, the original effect of the barrel vaults has been preserved and utilized in the basement. The second above-ground floor may have contained rooms like a living room, a library, and a bachelor's room. The bedrooms were situated on the third above-ground floor. These are merely estimates based on small details evident from the photographic documentation, from copies corresponding to some of the preserved architectural elements. The truth remains, whatever room is mentioned here, it was always executed with sensitivity and an effort for maximum comfort and beauty, not only for the pleasure of the artist's eye but also to satisfy the needs of its inhabitants.
Jasná vyváženost a krása stavby byla zaručena požadavky na architekta. Ve své době nebyl považován pouze za projektanta, jak je tomu dnes, ale návrh stavby vycházel od konstrukce, formy a funkce až po nejmenší detaily. To zahrnovalo i designérskou práci (návrh nábytku a vnitřního zařízení). Ve Weissově vile bylo použito velmi kvalitních materiálů. Většina nábytku byla zhotovena z pestré palety dřevin (černé dřevo, borovice, javor, jasan) a polstrována buď šedým, nebo zeleným sametem. Ostatní řemeslné výrobky byly z mosazi, skla (vitrážová okna) a keramiky.
The clear balance and beauty of the building were assured by the requirements placed on the architect. In his time, he was not regarded merely as a designer, as is often the case today, but the design of the building stemmed from construction, form, and function down to the smallest details. This also included design work (furniture and interior design). In Weiss's villa, very high-quality materials were used. Most of the furniture was made from a diverse palette of woods (black wood, pine, maple, ash) and upholstered with either gray or green velvet. Other craft products were made of brass, glass (stained glass windows), and ceramics.
Architekt Franz svobodný pán von Krauss se narodil 14. 6. 1865 ve Vídni. Svou kariéru započal jako student na vídeňské Polytechnice a po čtyřech letech strávených na této škole absolvoval se známkou velmi dobře. Nato se přihlásil na Akademii výtvarného umění, kde se učil jako žák slavného Fridricha Schmidta. Po krátkém čase (1889-90) stráveném v proslulém ateriéru Ferdinanda Fellnera a Hermanna Helmera se osamostatnil. Od roku 1894 se stal jeho společníkem Josef Tölk, spolu s nímž navrhl nespočetně obytných i veřejných budov. Zhruba v letech 1911-1935 učil na Akademii výtvarných umění a roku 1913 se stal profesorem na TH Vídeň. Zde jsou uvedeny některé z významnějších prací ne území České republiky:
The architect Franz Freiherr von Krauss was born on June 14, 1865, in Vienna. He began his career as a student at the Vienna Polytechnic and graduated with honors after spending four years at the school. He then applied to the Academy of Fine Arts, where he studied under the famous Friedrich Schmidt. After a short time (1889-90) spent in the renowned atelier of Ferdinand Fellner and Hermann Helmer, he became independent. In 1894, he became a partner of Josef Tölk, with whom he designed countless residential and public buildings. From around 1911 to 1935, he taught at the Academy of Fine Arts and in 1913 became a professor at the Technical University of Vienna. Here are some of his more significant works in the territory of the Czech Republic:
1900 - účast v soutěži na spořitelnu ve Frýdku, 1900-02 - palác L. a C. Wichterleho v Prostějově, 1901-03 - vila E. Weisse ve Frývaldově, 1905-06 - účast v soutěži na divadlo v Mor. Ostravě, 1906-07 - vila S. Perlové v Novém Jičíně. Stejné obliby si našla jeho tvorba i v rodné Vídni a blízkém okolí, kupř. divadlo na počest výročí padesátileté vlády Franze Josefa II., hala Rybího trhu, sanatorium pro léčbu tuberkulózy. Pro znalce architektury je jistě zajímavá jeho spolupráce s Josipem Plečnikem na vídeňském obchodním domě (Wildpretmark). Navrhoval celou řadu náhrobků, podal řadu návrhů staveb divadel, oper, muzeí, obchodních, polyfunkčních i obytných domů a samozřejmě vil. Většina návrhů byla i realizována.
1900 - participation in the competition for the savings bank in Frydek, 1900-02 - palace of L. and C. Wichterl in Prostějov, 1901-03 - villa of E. Weiss in Frývaldov, 1905-06 - participation in the competition for the theater in Mor. Ostrava, 1906-07 - villa of S. Perl in Nový Jičín. His work also gained popularity in his native Vienna and its surroundings, such as the theater to commemorate the 50th anniversary of Emperor Franz Joseph II's reign, the Fish Market Hall, and a sanatorium for tuberculosis treatment. His collaboration with Josip Plečnik on the Vienna department store (Wildpretmark) is undoubtedly of interest to architecture enthusiasts. He designed a whole range of tombstones, submitted several proposals for the construction of theaters, operas, museums, commercial, multifunctional, and residential buildings, as well as villas. Most of the proposals were also realized.
Kraussovo vzdělání a již postavené stavby byly pro zadavatele jistou zárukou a svědčily o jeho umění a profesionalitě. Továrník Erwin Weiss byl proto jistě ohromen a potěšen krásou své nové vily, jež mohla vzniknout i díky jeho vlastnímu kulturnímu cítění a vztahu k umění. Narodil se 10.1.1869 ve Vídni. Ve Frývaldově se ocitl pomocí cílevědomé sňatkové politiky několika rodin slezských textilních podnikatelů. Vídeňští Weissové, původně rodáci z Vrbna pod Pradědem, byli totiž spřízněni s rodinami Raymannů, Grohmannů a Dittrichů. Tomu odpovídalo i postavení Erwina Weisse ve Frývaldově - ne však pouze po stránce finančního zabezpečení. Vedle postu továrníka, společníka a vedoucího umělecké dílny Regenhart Raymann zasedal v městském zastupitelstvu, byl spoluzakladatelem zdejšího muzea a jednatelem muzejní rady. Díky svým numizmatickým znalostem uspořádal rozsáhlou sbírku mincí. Zemřel ve Frývaldově 7.7.1944 jako poslední spolumajitel firmy.
Krauss's education and already constructed buildings were a certain guarantee for the client, demonstrating his skill and professionalism. Therefore, the industrialist Erwin Weiss was certainly impressed and pleased by the beauty of his new villa, which could also arise due to his own cultural sensibility and relationship to the art. He was born on January 10, 1869, in Vienna. He ended up in Frývaldov through the purposeful marriage policy of several families of Silesian textile entrepreneurs. The Viennese Weiss family, originally from Vrbno pod Pradědem, was indeed related to the Raymann, Grohmann, and Dittrich families. This corresponded to Erwin Weiss's status in Frývaldov – not only in terms of financial security. In addition to being an industrialist, a partner, and head of the artistic workshop Regenhart Raymann, he served on the town council, co-founded the local museum, and was a member of the museum board. Thanks to his numismatic knowledge, he arranged an extensive collection of coins. He died in Frývaldov on July 7, 1944, as the last co-owner of the company.
Jeho skvostná vila byla po skončení druhé světové války stejně jako textilní továrna znárodněna a předána do majetku podniku Arandar (dnešní Moravolen). Nejprve sloužila k obytným účelům, přičemž cenný mobiliář byl zčásti odvezen a zčásti zničen, později byla budova využívána jako podniková mateřská školka, a to až do roku 1990. V té době byla v objektu provedena řada nevhodných úprav, které vilu silně znehodnotily. Naštěstí nedošlo k příliš rozsáhlé přestavbě, a tak byla spousta stavebních konstrukcí a architektonických detailů zachována, i když v částečně poškozeném stavu (celý interiér centrální haly s tříramenným dřevěným schodištěm, části dřevěných kazetových podhledů, vitrážové okno v hale, vstupní a také některé vnitřní dveře, okna a kamenné prvky - jako vstupní schodiště nebo venkovní osvětlovací sloup). V roce 1991 objekt odkoupila soukromá firma. Nový majitel se o dům nijak nestaral, a tak došlo k rozsáhlé devastaci. Koncem roku 1994 byl již silně znehodnocený objekt prodán společnosti Slezský kámen Jeseník se záměrem využít jej pro administrativní prostory sídla firmy. Vzhledem k tomu, že investor zaujímal jednu z velmi významných pozic na českém trhu v těžbě a zpracování přírodního kamene, bylo součástí stavebních úprav pověřené firmy předvést možnosti a charakter výroby v praktickém využití. Jak čistě účelově, tak i v umělecko-stavebním detailu. Proto bylo v maximální míře použito různých kamenných materiálů na obklady, dlažby, krb apod.. Veškerou investorsko-inženýrskou činností ve věci přestavby byla pověřena firma Real-Invest, sdružení Jeseník. Zpracování projektové dokumentace bylo svěřeno firmě Studio OSA, Polách a Fabián, Olomouc. Provedení interiéru obstarala firma Passage Q, s.r.o..
His magnificent villa was nationalized after the end of World War II, just like the textile factory, and transferred to the ownership of the Arandar company (now Moravolen). Initially, it served residential purposes, during which valuable furnishings were partially removed and partially destroyed; later, the building was used as a corporate kindergarten until 1990. At that time, a number of inappropriate modifications were made to the property, which significantly devalued the villa. Fortunately, there was not too extensive a reconstruction, and thus many construction structures and architectural details were preserved, albeit in a partially damaged condition (the entire interior of the central hall with a three-armed wooden staircase, parts of the wooden coffered ceilings, the stained glass window in the hall, the entrance, and also some internal doors, windows, and stone elements - like the entrance staircase or outdoor lighting column). In 1991, the property was purchased by a private company. The new owner took no care of the house, leading to extensive devastation. By the end of 1994, the already significantly devalued property was sold to the company Slezský kámen Jeseník with the intention of using it for the administrative spaces of the company headquarters. Given that the investor held one of the very significant positions in the Czech market in the mining and processing of natural stone, the construction modifications were part of the contracted company's task to demonstrate the possibilities and character of production in practical application. Both purely purposefully and in artistic and architectural detail. Therefore, various stone materials were maximally used for cladding, flooring, fireplaces, etc. All the investor-engineering activities regarding the reconstruction were entrusted to the company Real-Invest, an association from Jeseník. The processing of project documentation was entrusted to the company Studio OSA, Polách and Fabián, Olomouc. The interior was executed by the company Passage Q, s.r.o..
V dnešní době je budova plně využívána jako sídlo firmy Slezský kámen Jeseník. V návaznosti na hlavní objekt byla v konceptu navržena funkce a tvar plochy zahrady, která má sloužit nejen k rekreačnímu využití, ale k různým kulturním a podnikatelským aktivitám. Je zde plánováno každodenní pracovní setkání architektů a projektantů spojené s prezentací firmy.
Today, the building is fully utilized as the headquarters of the company Slezský kámen Jeseník. In connection with the main building, a function and shape of the garden area have been designed in the concept, which is intended to serve not only for recreational use but also for various cultural and business activities. Daily working meetings of architects and designers connected with company presentations are planned here.
Zájem o stavbu, který projevila současná majitelská firma, byla prvním a zásadním krokem k navrácení Weissovy vily do povědomí veřejnosti a znovuobjevení jejích krás. Škoda jen, že tak pozdě.
The interest shown by the current owning company in the building was the first and crucial step towards returning Weiss's villa to public awareness and rediscovering its beauty. It’s just a pity that it happened so late.
Literatura:
Literature:
Vlastivědný sborník Jesenicko, Jeseník 2001
Kašpar, Ivo.: Anglie v Evropě
The English translation is powered by AI tool. Switch to Czech to view the original text source.
0 comments
add comment
