Průmyslové dědictví / Industrial Heritage

Sborník příspěvků k mezinárodnímu bienále Industriální stopy vydává pod názvem Průmyslové dědictví / Industrial Heritage Výzkumné centrum průmyslového dědictví Českého vysokého učení technického v Praze ve spolupráci s Kolegiem pro technické památky ČSSI & ČKAIT.

Bienále Industriální stopy, pořádané od roku 2001, se postupně rozrostlo do celorepublikové akce s mezinárodní účastí, a konference, které tvořily odborné jádro každého ročníku, především  porovnávaly domácí zkušenosti v kontextu obdobných snah kolem ve světě.  Úvodní a pro orientaci v tématu zásadní esej Sira Neila Cossonse rozvíjí myšlenky jeho zahajovací přednášky na čtvrtém bienále v roce 2007, které neslo podtitul Průmyslové dědictví kulturním potenciálem udržitelného rozvoje. Neil Cossons, který v roce 1971 zakládal Ironbridge Museum a v letech 2000–2007 byl předsedou britské vládní agentury na ochranu památek English Heritage, zde rekapituluje vývoj pohledů na problematiku průmyslového dědictví a formuluje jeho současné problémy.  Druhá kapitola shrnuje výrazné evropské počiny uplynulých let a jejich vzájemné propojování. Přináší příspěvky Axela Föhla, mluvčího Asociace zemských pracovníků památkové péče v Německu, Keitha Falconera, vedoucího sekce Industriální archeologie vládní agentury English Heritage v Británii, Paula Smithe, specialisty francouzského Ministerstva kultury a komunikace, a Wolfganga Eberta za projekt Evropské trasy průmyslového dědictví.Následují aktuální přehledy argumentů a příkladů proměny areálů a objektů zanikajícího průmyslu na krystalizační místa urbanizace, udržitelného rozvoje sídel a krajiny, které ve třetí kapitole představují např. Michael Mende z Vysoké školy výtvarných umění v Brunšviku, Györgyi Németh, členka výboru TICCIH, nebo Lars Sharnholz, vědecký ředitel Institutu pro novou industriální kulturu (INIK) ve Forstu. Texty o proměně atmosféry a hodnotových kritérií na naší domácí scéně, doložené četnými příklady diskutovaných staveb a projektů, pak tvoří kapitolu čtvrtou, uvozenou statí Benjamina Fragnera. Z českých přispěvovatelů je třeba jmenovat Evu Dvořákovou z Národního památkového ústavu v Praze a Josefa Štulce, prezidenta Českého národního komitétu ICOMOS. Jednotlivá bienále Industriální stopy však kromě konferencí zastřešovala i bezpočet názorově pestrých, víceméně autonomních výstav, performancí i koncertů. Pátá kapitola zvažuje sílu a smysl osobního zážitku při doteku s industriálním prostředím. Přispěli do ní umělci, teoretici a kurátoři - Miloš Vojtěchovský,  Louise N. Boucher, Tomáš Žižka, Dagmar Šubrtová, Radoslava Schmelzová a Dan Senn. Atmosféru i význam čtyř ročníků Bienále pak v závěru publikace přibližuje text Petra Urlicha. Úplné znění všech textů v češtině nebo v českém překladu je doplněno anglickými názvy a popisky obrázků, včetně odkazu na stránku anglického textu v závěru knihy, kde jsou příspěvky uvedeny v plném nebo zkráceném znění.