Franz Schuster
*26. 12. 1892 – Wien, Austria
†24. 7. 1972 – Wien, Austria
Biografie
Franz Schuster byl rakouský architekt a nábytkový návrhář, který patřil k sociálně angažovaným zastupitelům tzv. Nového stavění (Neues Bauen). V roce 1919 vystudoval architekturu na uměleckoprůmyslové škole (Wiener Kunstgewerbeschule) ve Vídni, kde byl zprvu žákem Oskara Strnada a později Heinricha Tessenowa. Jako Tessenovův asistent se přestěhoval do řemeslné komunity v Hellerau u Drážďan a podílel se na výstavbě obytné osady Pößneck (1920-21) a zahradním městě Hellerau (1921-22). Od 1922 měl samostatnou praxi. 1923-25 byl hlavním architektem Rakouského sdružení pro sídlištní výstavbu ve Vídni. Pod Tessenovovým vlivem navrhl v roce 1924 společně s Franzem Schacherlem obytnou osadu Schutzbund ve štýrském Knittenfeldu. V období 1923-24 navrhl v tradicionalistickém slohu (Heimatstil) na jihu Vídně sídliště Am Wasserturm čítající 190 malých dvoupodlažních domů. Na tomto sídlišti Schuster také žil a navrhoval pro místní obyvatele i nábytek. Od 1925 spolupracoval s vídeňským Úřadem pro výstavbu sociálního bydlení. 1929-31 navrhl mateřskou školu Montessori. Společně s F.Schacherlem založil rakouský měsíčník Der Aufbau věnovaný osídlení a rozvoji měst. 1925-27 působil jako učitel na keramické škole ve vídeňském Weinerbergu. 1926-27 vyučoval pozemní stavitelství na uměleckoprůmyslové škole ve Vídni.
1927 se přestěhoval do Frankfurtu nad Mohanem, kde působil jako samostatný architekt do roku 1936. 1928-33 byl vedoucím ateliéru bytového a interiérového navrhování na Städelschule ve Frankfurtu. 1933-36 byl generálním tajemníkem Mezinárodního bytového svau ve Frankfurtu. 1927-31 pracoval pod vedením Ernsta Maye na projektu frankfurtských sídlišť Römerstadt a Westhausen. 1933-34 navrhl ve spolupráci s Edmundem Fabrym krajinným architektem Wilhelm Hirsch terasovité koupaliště Opelbad ve Wiesbadenu. 1933 se vrátil zpět do Vídně, kde se stal v roce 1937 vedoucím architektonického ateliéru na uměleckoprůmyslové škole. Po obsazení Rakouska nacisty vypracoval po vzoru norimberských stranických shromáždění rozsáhlý projekt Vídeňského stranického fóra, kdy měla být zbourána velká část Leopoldstadt obývána v té době převážně Židy. Schuster zůstal prominentním architektem i po 2. světové válce. 1950 byl jmenován profesorem uměleckoprůmyslové školy ve Vídni. 1952-57 byl vedoucím Výzkumného centra města Vídně pro bydlení a výstavbu. 1963 se stal prvním držitelem Tessenovovy medaile (Heinrich-Tessenow-Medaille) udělované hamburskou nadací Alfred Toepfer Stiftung F.V.S.
Franz Schuster byl rakouský architekt a nábytkový návrhář, který patřil k sociálně angažovaným zastupitelům tzv. Nového stavění (Neues Bauen). V roce 1919 vystudoval architekturu na uměleckoprůmyslové škole (Wiener Kunstgewerbeschule) ve Vídni, kde byl zprvu žákem Oskara Strnada a později Heinricha Tessenowa. Jako Tessenovův asistent se přestěhoval do řemeslné komunity v Hellerau u Drážďan a podílel se na výstavbě obytné osady Pößneck (1920-21) a zahradním městě Hellerau (1921-22). Od 1922 měl samostatnou praxi. 1923-25 byl hlavním architektem Rakouského sdružení pro sídlištní výstavbu ve Vídni. Pod Tessenovovým vlivem navrhl v roce 1924 společně s Franzem Schacherlem obytnou osadu Schutzbund ve štýrském Knittenfeldu. V období 1923-24 navrhl v tradicionalistickém slohu (Heimatstil) na jihu Vídně sídliště Am Wasserturm čítající 190 malých dvoupodlažních domů. Na tomto sídlišti Schuster také žil a navrhoval pro místní obyvatele i nábytek. Od 1925 spolupracoval s vídeňským Úřadem pro výstavbu sociálního bydlení. 1929-31 navrhl mateřskou školu Montessori. Společně s F.Schacherlem založil rakouský měsíčník Der Aufbau věnovaný osídlení a rozvoji měst. 1925-27 působil jako učitel na keramické škole ve vídeňském Weinerbergu. 1926-27 vyučoval pozemní stavitelství na uměleckoprůmyslové škole ve Vídni.
1927 se přestěhoval do Frankfurtu nad Mohanem, kde působil jako samostatný architekt do roku 1936. 1928-33 byl vedoucím ateliéru bytového a interiérového navrhování na Städelschule ve Frankfurtu. 1933-36 byl generálním tajemníkem Mezinárodního bytového svau ve Frankfurtu. 1927-31 pracoval pod vedením Ernsta Maye na projektu frankfurtských sídlišť Römerstadt a Westhausen. 1933-34 navrhl ve spolupráci s Edmundem Fabrym krajinným architektem Wilhelm Hirsch terasovité koupaliště Opelbad ve Wiesbadenu. 1933 se vrátil zpět do Vídně, kde se stal v roce 1937 vedoucím architektonického ateliéru na uměleckoprůmyslové škole. Po obsazení Rakouska nacisty vypracoval po vzoru norimberských stranických shromáždění rozsáhlý projekt Vídeňského stranického fóra, kdy měla být zbourána velká část Leopoldstadt obývána v té době převážně Židy. Schuster zůstal prominentním architektem i po 2. světové válce. 1950 byl jmenován profesorem uměleckoprůmyslové školy ve Vídni. 1952-57 byl vedoucím Výzkumného centra města Vídně pro bydlení a výstavbu. 1963 se stal prvním držitelem Tessenovovy medaile (Heinrich-Tessenow-Medaille) udělované hamburskou nadací Alfred Toepfer Stiftung F.V.S.
