Theophil von Hansen
*13. 7. 1813 – Copenhagen, Danemark
†17. 2. 1891 – Wien, Austria
Biografie
Theophilus Edvard Hansen byl dánsko-rakouský stavitel a architekt tvořící v klasicistním a historizujícím slohu. Byl jedním ze šesti děti violoncellisty a zaměstnance pojišťovny Rasmuse Hansena Braathen (1774-1824) z Eiker v Oslo a Sophie Elisabeth Jensen z Nyboder v Kodani. Jeho starším bratrem byl architekt Christian Hansen (1803-1883). S průkopníkem dánského paladianismu Christianem Frederikem Hansenem (1756-1845), který se nechal silně inspirovat římskou antikou, však nebyl příbuzný. Oba bratři se však inspirovali jeho tvorbou při svém působení v Řecku poblíž aténské Akropole. Po studiích na Královské umělecké akademii v Kodani u Gustava Friedricha Hetsche (diplom 1836) se v roce 1837 přestěhoval do Athén, kde dále studoval helénské umění. Postupně začal kreslit klasicistní návrhy, které přesvědčily aténského urbanistu Eduarda Schaberta (a zároveň obchodního partnera jeho bratra Hanse Christiana Hansena), aby ho pověřil první stavební zakázkou, kterou byla hvězdárna v Athénách. Hansen zůstal v Aténách celkem osm let. Od roku 1869 vedl jeho stavby žák a saský architekt Ernst Ziller. Řecko-rakouský bankéř Georg Simon von Sina si vážil Hansenových řeckých realizací a pozval jej do Vídně, ale zde uskutečnil realizace v „řeckém stylu.“ Hansen ve Vídni působil jako asistent Ludwiga Förstera, s jehož dcerou Marie Sophie se oženil (po půlročním manželství však zemřela). Mezi jeho první realizace patřilo Muzeum vojenské historie v Arsenalu vybudované 1850-56 a veřejnosti zpřístupněné až v roce 1869. Hansen si jako předobraz vzal benátské Arsenale. V roce 1858 se začalo s bouráním městských hradeb a výstavbou Ringstrasse. Tou dobou byl Theophil Hansen jedním z nejvýznamnějších vídeňských architektů, v roce 1863 byl jmenován čestným občanem Vídně, 1867 jej císař František Josef I. Jmenoval do rytířského stavu, 1868 byl jmenován profesorem vídeňské Akademie, pro níž postavil novou budovu, kde působil až do roku 1883. Ve stejném roce dokončil budovu parlamentu postaveném v duchu řeckého chrámu, čímž odkazoval k původu demokratického zřízení.
Theophilus Edvard Hansen byl dánsko-rakouský stavitel a architekt tvořící v klasicistním a historizujícím slohu. Byl jedním ze šesti děti violoncellisty a zaměstnance pojišťovny Rasmuse Hansena Braathen (1774-1824) z Eiker v Oslo a Sophie Elisabeth Jensen z Nyboder v Kodani. Jeho starším bratrem byl architekt Christian Hansen (1803-1883). S průkopníkem dánského paladianismu Christianem Frederikem Hansenem (1756-1845), který se nechal silně inspirovat římskou antikou, však nebyl příbuzný. Oba bratři se však inspirovali jeho tvorbou při svém působení v Řecku poblíž aténské Akropole. Po studiích na Královské umělecké akademii v Kodani u Gustava Friedricha Hetsche (diplom 1836) se v roce 1837 přestěhoval do Athén, kde dále studoval helénské umění. Postupně začal kreslit klasicistní návrhy, které přesvědčily aténského urbanistu Eduarda Schaberta (a zároveň obchodního partnera jeho bratra Hanse Christiana Hansena), aby ho pověřil první stavební zakázkou, kterou byla hvězdárna v Athénách. Hansen zůstal v Aténách celkem osm let. Od roku 1869 vedl jeho stavby žák a saský architekt Ernst Ziller. Řecko-rakouský bankéř Georg Simon von Sina si vážil Hansenových řeckých realizací a pozval jej do Vídně, ale zde uskutečnil realizace v „řeckém stylu.“ Hansen ve Vídni působil jako asistent Ludwiga Förstera, s jehož dcerou Marie Sophie se oženil (po půlročním manželství však zemřela). Mezi jeho první realizace patřilo Muzeum vojenské historie v Arsenalu vybudované 1850-56 a veřejnosti zpřístupněné až v roce 1869. Hansen si jako předobraz vzal benátské Arsenale. V roce 1858 se začalo s bouráním městských hradeb a výstavbou Ringstrasse. Tou dobou byl Theophil Hansen jedním z nejvýznamnějších vídeňských architektů, v roce 1863 byl jmenován čestným občanem Vídně, 1867 jej císař František Josef I. Jmenoval do rytířského stavu, 1868 byl jmenován profesorem vídeňské Akademie, pro níž postavil novou budovu, kde působil až do roku 1883. Ve stejném roce dokončil budovu parlamentu postaveném v duchu řeckého chrámu, čímž odkazoval k původu demokratického zřízení.
