Lothar Neumann

Lothar Neumann se narodil v rodině královského okresního lékaře ve slezské Hlubčici. Po maturitě na místním gymnáziu odešel studovat medicínu na Vratislavskou univerzitu (původně Schlesische Friedrich-Wilhelms-Universität). V roce 1910 byl na doporučení zemského rady Fritze Ißmera přijat do studentského sboru Borussia Breslau doprovázený bouřlivým životem. Po dvou semestrech Neumann studium medicíny vzdal a rozhodl se věnovat architekturu, kterou postupně navštěvoval na technických univerzitách v Vratislavi, Gdaňsku a Mnichově. V srpnu 1914 narukoval jako vojenský dobrovolník u husarského regimentu. Za bojové aktivity v jízdní divizi na východní frontě v Polsku a Maďarsku byl vyznamenán železným křížem II. třídy. V květnu 1915 padl do ruského zajetí, z něhož v únoru 1918 utekl a na podzim složil zkoušky na mnichovské univerzitě. Jako koncipient stavebního úřadu strávil  ve Würzburgu a zkoušku složil v roce 1922. Následně měl v Berlíně vlastní praxi, ale v roce 1925 odešel do služeb německé říšské pošty ve Vratislavi, kde 20 let strávil v pozici nejvyššího stavebního rady. Nejvýznamnější realizaci navrhl Neumann ve svých 34 letech a byla to budova poštovního úřadu ve Vratislavi ve slohu režného expresionismu. Během 2. světové války Neumann vyučoval na Fakultě stavební Technické univerzity ve Vratislavi, ale na sklonku války musel narukovat. V roce 1949 odešel do Hannoveru, kde na tamějším poštovním ředitelství zastával post vrchního stavebního rady.