Oxymorón a pleonasmus

Anotace:
Kniha obsahuje editorský výběr 13 textů z let 1983-2009, jejichž autory jsou přední američtí teoretikové a historikové architektury, a odráží tak posun, k němuž došlo v interpretaci architektury od 60. let 20. století do naší doby. V prvním desetiletí 21. století se jako reakce na kritickou teorii architektury, která dominovala akademickému diskursu od 60. let 20. století, vyvinula teorie tzv. projektivní architektury. Jestliže kritická architektura a její teorie má ambice přispívat k chápání a výkladu světa prostřednictvím architektonické tvorby a zaujímat politická stanoviska ke společenským otázkám, projektivní architektura spíše než z filosofie a ideologie čerpá z managementu, nemá ambici svět měnit, nýbrž pragmaticky zajistit, aby co nejlépe fungoval. Oba směry uvažování se různou měrou projevují v soudobé architektonické praxi a pochopitelně se dostávají do vzájemných střetů a konfliktů.
 
Čítanka poslouží k základní orientaci čtenářů v soudobé teoretické debatě o architektuře, jak se profilovala v akademickém prostředí ve Spojených státech. Antologii otevírá zasvěcená úvodní stať editorky Moniky Mitášové, která rovněž opatřila každý text komentářem, poukazujícím na jeho význam a místo v rámci daného diskursu.
 
Obsah:
Kenneth Frampton: Za kritický regionalismus (1983)
Michael K. Hays:  Kritická architektura. Mezi kulturou a formou (1984)
Mark Wigley: Dekonstruktivistická architektura (1988)
Mary McLeod: Od postmodernismu k dekonstruktivismu (1989)
Peter Eisenman: Terragni a idea kritického textu (1996-2004)
Beatriz Colomina: Bitevní linie: E.1027 (1996)
Stan Allen: Praxe vs. projekt ( 2001)
Joan Ockman: Co je nového  na „novém“ pragmatismu a co má společného s architekturou?  (2001)
Robert Somol & Sarah Whiting: Poznámky na okraj Dopplerova jevu a jiných modalit modernismu (2002)
Michael Speaks: Navrhující (se) inteligence (2003)
Jeffrey Kipnis: Je odpor marný? (2005)
Sylvia Lavin: Líbat architekturu: Superdisciplinarita a matoucí média (2009)