Autor: Christopher Alexander
Nakladatelství: Books & Pipes
Rok vydání: 2020
ISBN: 978-80-7485-207-7
Formát: 17x25 cm, 488 stran, vázaná
Jazyk: česky
Běžná cena: 695 Kč
Naše cena: 600 Kč (bez 0 % DPH: 600,00 Kč)
  24,19 € (bez 0 % DPH: 24,19 €)
Skladem: 1 ks (standardní doba expedice do 5 dnů)
 

Související

1 komentář
Recenze
Tomáš Vích
| 27.04.21 11:01
Podstata řádu: Fenomén života – vydaná koncem roku 2020 v nakladatelství Books & Pipes - je třetí knihou v řadě, která u nás zásluhou historika architektury Martina Horáčka popularizuje myšlenky přirozené architektury. Tentokrát prostřednictvím jednoho z nejpovolanějších, guru New Age architektury, která znovu objevuje věčný řád světa, přírody a architektury.
Christopher Wolfgang Alexander (1936) je vlivný britsko-americký architekt a teoretik. Jeho rodiče s ním opustili Rakousko v roce 1938 po obsazení nacistickým Německem. Dětství a rané mládí prožil ve Velké Británii, na univerzitě v Cambridgi vystudoval architekturu a matematiku. V roce 1958 se přestěhoval do USA, kde získal údajně vůbec první doktorát z architektury na Harvardu. V roce 1963 nastoupil jako profesor na Kalifornskou univerzitu v Berkeley, kde působil až do svého penzionování - a v roce 2002 se přestěhoval zpět do Anglie.
Zanechal po sobě bohaté portfolio i jako projektující architekt: zmiňuje se okolo dvou set návrhů a realizací na pěti kontinentech, jde často o soukromé domy na americkém venkově a na předměstích, kde v duchu své filozofie asistoval spíš jako průvodce stavebníka než projektant. Největší realizaci představuje školní kampus Eishin v Irumě v Japonsku z let 1981–90. V Evropě si lze prohlédnout návštěvnické centrum umělecké a restaurátorské školy a zahradní areál ve vesnici West Dean v Jižní Anglii z roku 1995. Fotografickou galerii jeho staveb na internetu shromáždil jeden z jeho pokračovatelů urbanista Michael Mehaffy.
Alexanderovo psané dílo zahrnuje více než desítku knih z let 1964–2012 a řadu kratších textů a rozhovorů, z nichž se jich několik dočkalo také českého překladu. Knihu Podstata řádu: Fenomén Života psal Alexander od 60. do konce 90. let a v angličtině vyšla v roce 2002. Pokud ji velmi rámcově zařadit do kontextu u nás známé americké literatury o přirozeném řádu světa, lze na jednom konci najít styčné body s průlomovou knihou postmodernismu Složitost a protiklad v architektuře (1966) od Roberta Venturiho (1925), který pro současnou architekturu znovu objevil staré zákony architektury, kde funkce a forma včetně ornamentů spolu tvoří jeden autentický celek. A na druhé straně pak uveďme klasickou New Age knihu Prastaré tajemství květu života (1990) od esoterika Drunvalo Melchizedeka (1941) studujícího fyziku a umění na Berkeley, jehož popis Květu života je ideálním vstupem ke studiu posvátné geometrie a chápání kosmu.
V celku i detailu
Co je spojuje, je jasné vědomí, že vesmír, příroda a člověk jedno jsou; že je třeba překonat schéma úzce mechanického karteziánského pojetí, že architektura není stroj a člověk není ukřižovaná mechanická loutka, ze které krev neteče. Obecně řečeno, že správně zhmotněná skutečnost obrazu světa jej umožňuje i současně rozumem a srdcem opravdově prožívat. Základní věcí je, že náš vesmír, jak je dobře vidět při pohledu na nebeskou báň posetou hvězdami, není mrtvé prázdno 3D karteziánských souřadnic, ale v první řadě se skládá z hvězd a galaxií, z gravitačních center, která spolu tvoří pole vytvářející jedinečné funkční a formálně bezchybné struktury, které se ve všech makro a mikro měřítkách fraktálně vzájemně podporují a doplňují a tvoří jeden kosmický celek, který má hluboký všeobjímající řád, smysl a typický opakující se charakter.
Alexander tento přirozený řád světa analyzuje v jedenácti kapitolách v celku i detailu. Dvacet let hledal a nacházel patnáct strukturálních charakteristik, které se ve věcech, které mají život, vyskytují znovu a znovu. Jsou to: 1. odstupňovaná měřítka, 2. silná centra, 3. obruby, 4. střídavé opakování, 5. pozitivní prostor, 6. dobrý tvar, 7. lokální symetrie, 8. hluboké propojení a dvojznačnost, 9. kontrast, 10. pozvolné přechody, 11. neuhlazenost, 12. ozvěny, 13. prázdno, 14. jednoduchost a vnitřní klid, 15. neizolovanost. Tak charakterizuje patnáct znaků, které jeden po druhém na mnoha praktických příkladech a na stovkách obrázků popisuje a dokazuje jejich smysl a účel jak přímo v přírodě, tak analogicky na stavbách, které se jimi řídí - a jsou tím na první pohled přirozeně srozumitelné, obrazné a harmonické bez zbytečných spekulací a rozporů.
Velice důkladně odůvodňuje míru života, kterou díky jejich existenci architektura v reálném životě vykazuje. Kniha se tím stává praktickým vodítkem, jak stavět živé domy a živá města, která slouží člověku pro jeho spokojený a plnohodnotný život. Na řadě moderních a postmoderních staveb, které se těmito principy komplexního superorganismu neřídí, Alexander demonstruje, že vedou k pocitu vyprázdnění a zažívání osobní a celkové frustrace a disharmonie, která život v nich významně znehodnocuje.
Praktické učebnicové vzory a obecné filozofické úvahy umožňují kriticky uchopit neblahé tendence, které se zejména posledních sto let stávají předmětem veřejné kritiky neživé a bezduché unifikace neosobní a nekontextuální stavební produkce, která se jak virus nekontrolovaně šíří po světě a pohlcuje města a krajinu. A ze které člověk prchá do předvědeckého ráje přírody a starobylých měst, kde se díky „záhadě“ a „magii“ přirozeného řádu věcí kupodivu cítí stále ještě šťastně a v pohodě, aniž byl lapen, spoután a ukřižován v nekonečné síti karteziánských souřadnic.
“Živá struktura je něco, co se velmi podobá prastarým a prapůvodním formám. Není moderní, není klasická. Jako by se odvozovala od nejhlubších a nejstarších archetypů. A přesto tak jako svého času Golden Gate Bridge tkví rovněž v nejmodernější technologii. Z materiálu prostoru je třeba zformovat substanci takovým způsobem, abychom v ní rozpoznali svou duši. A tato látka, její hmota, její uspořádání poskytnou stylový – a praktický – základ pro novou architekturu,“ shrnuje Christopher Alexander v závěru knihy.
České souvislosti
Vize a kosmické pojetí přirozeného řádu světa a zdravého rozumu Christophera Alexandera nejsou ve střední Evropě a speciálně v Čechách a na Moravě ničím novým. Vzpomeňme vitalistického filozofa Emanuela Rádla, vědeckofantastické drama R.U.R. od Karla Čapka, spis Obytná krajina (1947) od architekta Ladislava Žáka nebo sci-fi román Znovuzřízení ráje (1961) od architekta Karla Honzíka. Nesmrtelná je habilitace filozofa Jana Patočky Přirozený svět jako filozofický problém (1936) a vůbec iniciační úsilí okruhu okolo Charty 77 reprezentované Olgou, Václavem a Ivanem Havlovými, Václavem Bendou a Zdeňkem Neubauerem.
Z textů vyrovnávajících se s globální totalitou moderní mašinerie uveďme vynikající přednášku Člověk ve věku stroje brněnského dramatika a filozofa Josefa Šafaříka, přítele Josefa Topola, přednesenou v únoru 1967 v Klubu architektů na Malé Straně v Praze. Z mladších uveďme biologa Stanislava Komárka, ale i besedy Revue Beau! - které jsme v letech 2009–13 spolu s Martinem Horáčkem a Peterem Balharem organizovali v ateliéru Vlada Miluniće. Bohužel nelze říci, že hlavní proud české architektury už tuto antropomorfní humanistickou větev zavnímal. Ostatně i sám Christopher Alexander, byť je od 70. let superstar přirozené architektury, jeví všechny známky undergroundu.
Komu je tedy jeho kniha určena?
Všem duchem mladým svobodomyslným fandům umění a zdravé architektury, stejně jako konzervativním památkářům, sympatizantům New Age, posvátné geometrie, Nového urbanismu, biourbanismu a biotektury, stejně jako milovníkům moderní a postmoderní architektury, kteří si uvědomují její limity a rádi by své domy a města revitalizovali v duchu 21. století, který je nemyslitelný bez přijetí principů trvalé udržitelnosti, tj. že je třeba stavět harmonicky, ekonomicky, ekologicky a přátelsky tak, abychom nežili na úkor příštích generací.
Bylo by úžasné, kdyby se tato kniha stala jednou z vůbec prvních příručních učebnic všech studentů architektury, komunálních politiků, úředníků a developerů, kteří mají zájem se podílet na budování zdravě rozumného a oduševnělého světa, který spolu sdílíme a chceme si jej v pohodě a zdraví užít, jak náleží. Jak říkají v Respektu, kniha je určena všem milovníkům inspirativního čtení.
Recenze vyšla 16. dubna 2021 na stránkách časopisu Respekt
Přidat nový komentář
Diskusní příspěvky vyjadřují stanoviska čtenářů, která se mohou lišit od stanovisek redakce. Všechny příspěvky musí být schváleny redaktorem dříve než budou zveřejněny.
Redakce archiweb.cz ctí v maximální možné míře svobodu slova, nicméně ve výjimečných případech si vyhrazuje právo smazat nebo opatřit komentářem příspěvek, který se netýká tématu diskuse, porušuje platné zákony ČR nebo dobré jméno portálu, obsahuje vulgarismy nebo má reklamní charakter.