Zlatý řez

Architektura jako kulturní tvorba je v permanentním dialogu s přírodní základnou, z níž vyrůstá lidská civilizace. Vztah přírody a kultury byl v moderních evropských dějinách vztahem plným napětí, příroda byla považována oproti kultuře za cosi nižšího, primitivnějšího, co je třeba překonat a zkrotit. Zároveň s těmito bojovně naladěnými hlasy se ozývali hlasy těch, kteří považovali přírodu za nedotknutelný zdroj životodárné síly, který zaslouží naši úctu a péči. V dnešním vysoce urbanizovaném světě můžeme pozorovat, jak  vzniká nová interpretace vztahu mezi přírodou a kulturou, charakterizovaná   prolínáním těchto dvou donedávna striktně oddělovaných domén. Vždyť v Evropě dnes těžko najdeme krajinu, která by nebyla "kulturní", ale zároveň je to vždy kus přírody v civilizovaném světě.
      V přítomném vydání Zlatého řezu se pokoušíme ukázat, jak se tento nový vztah přírody a kultury odráží v architektonické a krajinářské tvorbě. Úvodní esej Johna Beardsleyho vyzdvihuje jako jeden z důležitých úkolů naší doby obnovu území, poničeného těžkým průmyslem. Na následujících stranách představujeme jako příklad rekultivace rozsáhlého industriálního areálu rekreační krajinný park v Duisburgu, který vznikl na místě bývalých železáren. Odhalení potenciálu postindustrální (i postagrární) krajiny ovšem nejprve vyžaduje vzdát se romantické představy venkova coby přírodní idyly a odvážit se skoku do neznámé divočiny suburbie, jak nám naznačuje esej geobotanika Jiřího Sádla. Vlastním tématem tohoto vydání Zlatého řezu jsou různé pozice současné architektonické tvorby ve vztahu k jejímu krajinnnému rámci. Hovořili jsme o nich se Stanislavem Fialou a Josefem Pleskotem a vedle původních rozhovorů přinášíme i výběr realizací, které se našeho tématu dotýkají.
      Vrcholným a mnohovrstevnatým příkladem dialogu přírody a kultury v soudobé architektuře je Muséé Quai Branly v Paříži. Na jeho projektu spolupracoval Jean Nouvel s předními tvůrci zahrad a krajiny: Patrickem Blancem, autorem vertikální zahrady na fasádě, a Gillesem Clémentem, který je autorem "divoké" zahrady v parteru muzea. Gilles Clément patří mezi nejvýznamnější současné tvůrce i teoretiky zahrad a krajiny: prosazuje měkký přístup k zahradní tvorbě, který ponechává přírodě její dynamiku a od starších zahradních konceptů se liší tím, že spolupracuje s působením přírodních sil, snaží se je poznat a využít, nikoli ovládnout. Snad méně radikální, ale neméně inspirativní je tvorba londýnské architektonické kanceláře BBUK, specializované na zahradní a krajinnou architekturu. Z jejich spolupráce s Johnem Pawsonem pocházejí zahradní úpravy, působivé svou nenápadností, které takřka bezešvě splývají s okolní krajinou.
 
Obsah:
Slovo pro krajinnou architekturu/ John Beardsley
Krajinný park Duisburg Nord/ Landscape Park Duisburg Nord/ Latz und Partner
Jean Nouvel/ Musée Quai Branly
Vertikální zahrada/ The Vertical Garden/ Patrick Blanc
Gilles Clément: 3 koncepty/ 3 concepts
Zahrada v pohybu/ Garden in Motion
Planetární zahrada/ Planetary Garden
Třetí krajina/ Third Landscape
Stanislav Fiala: Rozhovor/ Interview
Dům Zdiměřice/ House in Zdiměřice/ Stanislav Fiala D3A
Nemec Residence, Caicos/ Stanislav Fiala D3A
Josef Pleskot: Rozhovor/ Interview
Josef Pleskot: ČSOB rok po otevření
Josef Pleskot: Vinařský dům Sonberk/ Sonberk Vineyard
Jiří Sádlo: Suburbie jako domov/ Suburbia as Homeland
Bates Maher: Poustinia
BBUK: Baron Garden
BBUK: Whittington Park
BBUK: Nový Dvůr