František Schmoranz ml.
*19. 11. 1845 – Slatiňany, Česká republika
†12. 1. 1892 – Praha, Česká republika
Biografie
František Schmoranz ml. byl český historizující architekt, výtvarník, pedagog, stavební podnikatel a znalec Orientu. Byl zakladatelem a prvním ředitelem Uměleckoprůmyslové školy v Praze. Pocházel z rodiny stavitele a zedníka Františka Schmoranze st. V letech 1863–68 studoval architekturu na pražské technice u Josefa Zítka. Absolvoval studijní cesty po Francii, Belgii a německých zemích. V roce 1868 odjel s architektem Carlem von Diebitsch dokumentovat starověké památky v Egyptě. Po jeho smrti o rok později byl pověřen vedením projekčního ateliéru a podílel se na realizaci paláců pro Společnost suezského průplavu a egyptského místokrále Ismaíla Pašu. Na světové výstavě ve Vídni (1873) instaloval egyptsko-súdánské oddělení a realizoval výstavní pavilony egyptského místokrále. V roce 1874 založil ve Vídni společně s kolegou Janem Machytkou vlastní projekční kancelář. Mezi vídeňské projekty patří mj. komplex Říšského geologického ústavu nebo adaptace paláce hraběte Harracha. V Čechách projektoval např. Wiesnerův palác a hrobku v Chrudimi, budovu Lékařské fakulty UK v Praze, spolu s Janem Machytkou novorenesanční budovu Uměleckoprůmyslové školy v Praze. V Trenčianských Teplicích vyprojektoval hlavní lázeňskou budovu a objekt tureckých lázní. Schmoranzovy práce se vyznačují širokou škálou stylů, kdy čerpal z architektury románské, gotické i renesanční a v neposlední řadě uplatňoval orientální styl. Roku 1873 byl za svou činnost oceněn Řádem Františka Josefa II. a v roce 1876 tureckým Řádem Medžidžie.
František Schmoranz ml. byl český historizující architekt, výtvarník, pedagog, stavební podnikatel a znalec Orientu. Byl zakladatelem a prvním ředitelem Uměleckoprůmyslové školy v Praze. Pocházel z rodiny stavitele a zedníka Františka Schmoranze st. V letech 1863–68 studoval architekturu na pražské technice u Josefa Zítka. Absolvoval studijní cesty po Francii, Belgii a německých zemích. V roce 1868 odjel s architektem Carlem von Diebitsch dokumentovat starověké památky v Egyptě. Po jeho smrti o rok později byl pověřen vedením projekčního ateliéru a podílel se na realizaci paláců pro Společnost suezského průplavu a egyptského místokrále Ismaíla Pašu. Na světové výstavě ve Vídni (1873) instaloval egyptsko-súdánské oddělení a realizoval výstavní pavilony egyptského místokrále. V roce 1874 založil ve Vídni společně s kolegou Janem Machytkou vlastní projekční kancelář. Mezi vídeňské projekty patří mj. komplex Říšského geologického ústavu nebo adaptace paláce hraběte Harracha. V Čechách projektoval např. Wiesnerův palác a hrobku v Chrudimi, budovu Lékařské fakulty UK v Praze, spolu s Janem Machytkou novorenesanční budovu Uměleckoprůmyslové školy v Praze. V Trenčianských Teplicích vyprojektoval hlavní lázeňskou budovu a objekt tureckých lázní. Schmoranzovy práce se vyznačují širokou škálou stylů, kdy čerpal z architektury románské, gotické i renesanční a v neposlední řadě uplatňoval orientální styl. Roku 1873 byl za svou činnost oceněn Řádem Františka Josefa II. a v roce 1876 tureckým Řádem Medžidžie.
