Léon Boyer

André Pierre Léon Boyer byl francouzský inženýr zodpovědný za řadu dopravních staveb po celé Francii. Krátkou dobu byl také generálním ředitelem stavby Panamského průplavu, kde ho však ve věku 35 let přemohla žlutá zimnice.
Narodil se ve francouzském městě Florac v zámožné buržoazní rodině. V osmnácti letech nastoupil na pařížskou polytechniku. Za prusko-francouzské války (1870-71) byl jmenován poručíkem a při obléhání Paříže sloužil na pevnosti Romainville. V listopadu 1871 se opět stal studentem inženýrství dopravních staveb. V říjnu 1874 byl jmenován inženýrem silnic a mostů první třídy. V říjnu 1881 se oženil s Esther Adrienne Marguerite Merle, s níž měl dvě děti.  Zpočátku navrhoval běžné silnice, ale postupem času se dostával ke složitějším úkolům dopravních staveb v těžkých terénních podmínkách. Železniční most Crueize (1883) přes údolí l'Enfer vynikal 63 metrů vysokými kamennými pilíři. Na železniční most Garabit (1886), který měl překlenout údolí o téměř dvojnásobné výšce, byl ke spolupráci přizván Gustave Eiffel, který již měl zkušenosti s ocelovým mostem Ponte Maria Pia přes řeku Douro (dokončený 1877, vysoký 42 m, dlouhý 353 m). Viadukt Garabit se po dokončení stal největším mostem na světě a Boyer získal Řád čestné legie (1880). V roce 1883 se stal zástupce ředitele výstavby železnic na ministerstvu veřejných prací a 1884 se stal hlavním inženýrem silnic a mostů. O rok později byl jmenován generálním ředitelem Panamského průplavu, kde se snažil napravit předchozí nezdary Ferdinanda de Lessepsa a Julese Dinglera, což se mu nakonec nepodařil. Podobně jako čtyři tisíce dalších pracovníků podílejících se na projektu Panamského průplavu podlehl i Léon Boyer žluté zimnici. Zemřel tři měsíce po svém příjezdu na stavbu a jen několik dní poté, co obdržel zprávu, že se mu ve Francii narodil syn.