Luigi Vietti
*13. 2. 1903 – Cannobio, Itálie
†28. 3. 1998 – Miláno, Itálie
Biografie
Luigi Vietti byl italský architekt a urbanista. V roce 1923 se zapsal na inženýrskou fakultu v Miláně, ale po přestěhování do Říma v roce 1925 absolvoval s vyznamenáním architekturu na univerzitě Sapienza v roce 1928. V roce 1929 vyhrál soutěž pořádanou Istituto per le Case Popolari v Římě na stavbu vzorového domu v Garbatelle. Přiblížil se požadavkům racionalismu a v roce 1930 se spolu s Bottonim a Pollinim zúčastnil jako italský delegát třetího kongresu CIAM v Bruselu. Ačkoli nebyl členem MIAR, spolupracoval na její organizaci a zúčastnil se Expozice racionální architektury v letech 1928, 1931 a 1932. V roce 1933 se zúčastnil 5. milánského trienále se dvěma projekty.
V letech 1931-33 pracoval v detašovaném oddělení turínské superintendence a byl čestným inspektorem památek v Ligurii. V této roli navrhl v roce 1932 nové nádraží Andrea Doria v Janově a později navrhl Casa del Fascio v Rapallu (1937) a dvě další Casa del Fascio v Ligurii.
V roce 1934 se spolu s A.Carminatim, P.Lingerim, E.Salivou a G.Terragnim zúčastnil soutěže na Palazzo del Littorio v Římě a v roce 1935 soutěže na nové auditorium v Římě. V roce 1934 se spolu se svým přítelem I.Gardellou zúčastnil soutěže na stavbu Casa del Fascio v Oleggiu. Ani jednu z těchto soutěží však nevyhrál.
Pro Světovou výstavu v roce 1942 předložil komisař Vittorio Cini Mussolinimu v roce 1936 užší seznam největších osobností tehdejší architektury, mezi nimiž byli Libera, Del Debbio, Terragni, Michelucci, Montuori a Muzio; Duce si vybral Viettiho spolu s Piacentinim, Paganem, Piccinatem a Rossim. V tomto projektu se přiblížil a spolu s dalšími architekty E42 pomáhal definovat racionalistický proud. V projektu předloženém Mussolinimu navrhl supermoderní fasády skleněných paláců, které však Mussolini neschválil, protože je považoval za příliš moderní a "postrádající obrazové odkazy na historii národní architektury".
V poválečných letech se věnoval výstavbě vil a prestižních domů v turistických letoviscích, zejména v Cortině d'Ampezzo, pro něž byla charakteristická snaha o sociální reprezentativnost a harmonický vztah k okolní přírodě.
V Cortině pracoval také na městském územním plánu (1955-56). Ve stejných letech pracoval také na územních plánech pro Janov (1959), Sanremo a územním plánu Portofina (1957-60).
V letech 1950-1953 se podílel na projektu obnovy ostrova San Giorgio Maggiore v Benátkách z pověření hraběte Vittoria Ciniho, který založil nadaci věnovanou svému předčasně zemřelému synovi Giorgiovi. Na ostrově se Vietti podílel na obnově několika stávajících budov a realizoval nové projekty, z nichž nejznámější je Teatro Verde, které navrhl společně s Angelem Scattolinem. Ve stejném období navrhl, opět spolu se Scattolinem a Cesarem Peou, nové sídlo společnosti SADE, jejímž byl Cini akcionářem, na břehu řeky Rio Novo. Po smrti Ciniho manželky Lydy Borelliové navrhl v Římě v oblasti Monte Mario dům Nido Verde, který byl po ní pojmenován a slavnostně otevřen v roce 1961.
Na počátku 60. let 20. století pověřil princ Karim Aga Khan IV. jeho, Jacquese Couelleho a Michele Busiri Viciho, aby navrhli jeho projekty na pobřeží Costa Smeralda, kde vybudoval centrum vesnice Porto Cervo, hotely Cervo a Pitrizza, komplex Dolce Sposa a mnoho krásných vil, jako je Cerbiatte, kterou si princ Karim vybral za svůj domov, a Romazzine na stejnojmenném výběžku. Navrhl také komplexy Cala Granu a Cala del Faro.
Luigi Vietti byl italský architekt a urbanista. V roce 1923 se zapsal na inženýrskou fakultu v Miláně, ale po přestěhování do Říma v roce 1925 absolvoval s vyznamenáním architekturu na univerzitě Sapienza v roce 1928. V roce 1929 vyhrál soutěž pořádanou Istituto per le Case Popolari v Římě na stavbu vzorového domu v Garbatelle. Přiblížil se požadavkům racionalismu a v roce 1930 se spolu s Bottonim a Pollinim zúčastnil jako italský delegát třetího kongresu CIAM v Bruselu. Ačkoli nebyl členem MIAR, spolupracoval na její organizaci a zúčastnil se Expozice racionální architektury v letech 1928, 1931 a 1932. V roce 1933 se zúčastnil 5. milánského trienále se dvěma projekty.
V letech 1931-33 pracoval v detašovaném oddělení turínské superintendence a byl čestným inspektorem památek v Ligurii. V této roli navrhl v roce 1932 nové nádraží Andrea Doria v Janově a později navrhl Casa del Fascio v Rapallu (1937) a dvě další Casa del Fascio v Ligurii.
V roce 1934 se spolu s A.Carminatim, P.Lingerim, E.Salivou a G.Terragnim zúčastnil soutěže na Palazzo del Littorio v Římě a v roce 1935 soutěže na nové auditorium v Římě. V roce 1934 se spolu se svým přítelem I.Gardellou zúčastnil soutěže na stavbu Casa del Fascio v Oleggiu. Ani jednu z těchto soutěží však nevyhrál.
Pro Světovou výstavu v roce 1942 předložil komisař Vittorio Cini Mussolinimu v roce 1936 užší seznam největších osobností tehdejší architektury, mezi nimiž byli Libera, Del Debbio, Terragni, Michelucci, Montuori a Muzio; Duce si vybral Viettiho spolu s Piacentinim, Paganem, Piccinatem a Rossim. V tomto projektu se přiblížil a spolu s dalšími architekty E42 pomáhal definovat racionalistický proud. V projektu předloženém Mussolinimu navrhl supermoderní fasády skleněných paláců, které však Mussolini neschválil, protože je považoval za příliš moderní a "postrádající obrazové odkazy na historii národní architektury".
V poválečných letech se věnoval výstavbě vil a prestižních domů v turistických letoviscích, zejména v Cortině d'Ampezzo, pro něž byla charakteristická snaha o sociální reprezentativnost a harmonický vztah k okolní přírodě.
V Cortině pracoval také na městském územním plánu (1955-56). Ve stejných letech pracoval také na územních plánech pro Janov (1959), Sanremo a územním plánu Portofina (1957-60).
V letech 1950-1953 se podílel na projektu obnovy ostrova San Giorgio Maggiore v Benátkách z pověření hraběte Vittoria Ciniho, který založil nadaci věnovanou svému předčasně zemřelému synovi Giorgiovi. Na ostrově se Vietti podílel na obnově několika stávajících budov a realizoval nové projekty, z nichž nejznámější je Teatro Verde, které navrhl společně s Angelem Scattolinem. Ve stejném období navrhl, opět spolu se Scattolinem a Cesarem Peou, nové sídlo společnosti SADE, jejímž byl Cini akcionářem, na břehu řeky Rio Novo. Po smrti Ciniho manželky Lydy Borelliové navrhl v Římě v oblasti Monte Mario dům Nido Verde, který byl po ní pojmenován a slavnostně otevřen v roce 1961.
Na počátku 60. let 20. století pověřil princ Karim Aga Khan IV. jeho, Jacquese Couelleho a Michele Busiri Viciho, aby navrhli jeho projekty na pobřeží Costa Smeralda, kde vybudoval centrum vesnice Porto Cervo, hotely Cervo a Pitrizza, komplex Dolce Sposa a mnoho krásných vil, jako je Cerbiatte, kterou si princ Karim vybral za svůj domov, a Romazzine na stejnojmenném výběžku. Navrhl také komplexy Cala Granu a Cala del Faro.
