Brněnský stavitel Ing. Boleslav Bloudek
(1896–1956)
Jméno brněnského stavitele Boleslava Bloudka je v literatuře obvykle zmiňováno v souvislosti s realizací nádražního poštovního úřadu od Bohuslava Fuchse z roku 1938. Bloudek se ale v průběhu 20.-40. let 20. století podílel na stavbě vícero zásadních objektů, nejen na území města Brna. Jeho životním osudům a stavitelské činnosti je věnován tento článek.
Boleslav Bloudek se narodil 2. prosince 1896 v Kranji, na území dnešního Slovinska. Jeho otec Ing. Lev Bloudek, pocházející z Telče, se někdy kolem roku 1890 oženil s Bělou Hlaváčkovou a manželé společně odešli do Kraňska, kde Lev Bloudek působil jako stavební inženýr. Po řadu let pak vedl v jižním předhůří Alp stavby mostů. Zde se také manželům Bloudkovým narodily jejich čtyři děti. Nejstarší Slavoj se narodil v roce 1895, o rok později následoval Boleslav. V roce 1901 pak Lev, a nakonec v roce 1908 jediná dcera Běluše.
Zřejmě to bylo otcovo povolání, které předurčilo i profesní nasměrování Boleslava Bloudka. Nutno však poznamenat, že v rozvětvené rodině Bloukových bychom našli více osob, které vynikaly v technických a stavebních oborech. Jeden z Boleslavových bratranců, Stanko Bloudek, narozený ve slovinské Idriji byl výrazným konstruktérem letadel, automobilů a skokanských můstků [1].
Po vzniku republiky se rodina Lva Bloudka rozhodla vrátit do původní vlasti a od roku 1922 zakotvila v Brně, kde Lev Bloudek pracoval jako ministerský rada v Zemské správě politické, konkrétně ve Státní stavební službě. Domovský list mu byl udělen 22. června 1922. Městský adresář z roku 1923, který poprvé jméno Lva Bloudka zmiňuje, jej označuje ho jako ,,Ministerialrat" s adresou bydliště na dnešní ulici Drobného 54, tedy v domě, který patřil právě Zemské správě politické. Adresář z roku 1925 ho už označuje už jako vládního radu a předsedu Státní stavební služby při Zemské správě politické.
Jeho syn, Boleslav Bloudek, nastoupil jako čerstvě demobilizovaný voják ke studiu stavebního inženýrství v Praze, které dokončil v roce 1924. Po dokončení studia přišel za zbytkem rodiny do Brna. Ve svém pozdějším dopise ze dne 1. března 1939 sděloval Policejnímu ředitelství, že v Brně má nepřetržité bydliště od roku 1926. Po svém příchodu do Brna žil jednatřicetiletý Boleleslav Bloudek, spolu se zbytkem rodiny, v domě na Drobného 54, a to nejspíš až do roku 1931, kdy byla dokončena stavba nájemního domu Josefa a Ludvíka Koláčkových na nároží Anenské a Kopečné ulice. Právě do tohoto domu se pak Boleslav Bloudek na krátký čas nastěhoval.
Po svém příchodu do Brna začal Boleslav Bloudek pracovat ve společnosti Ferrobeton, zabývající se projektováním betonových a železobetonových staveb a obchodem s cementem. Nejprve zde byl v pozici stavebního asistenta, ale záhy se stal vedoucím pracovníkem firmy, který vedl řadu výrazných stavebních realizací v Brně.
Společnost Ferrobeton byla založena podnikatelstvím ing. Bohumíra Hollmanna [2]. Zápis firmy byl učiněn 2. května 1914, jako společnost s ručením omezeným, a předmět podnikání bylo ,,projektovati stavby železobetonové, prováděti na vlastní neb cizí účet stavby z betonu prostého i vystuženého, zabývati se výrobou a prodejem zboží cementového a umělého kamene a zužitkovati patenty do oboru železobetonového náležející."[3] Společenská smlouva byla zřízená dne 29. března 1914 a výše kmenového kapitálu činila 40 000 korun. Jednateli společnosti byli František Patzák, průmyslník v Praze, a Dr. tech. Artuš Lederer, inženýr v Dejvicích.[4] Dva roky po založení firmy došlo k výměně jednoho z jednatelů a Františka Patzáka nahradil Ing. Arnošt Neumann z Prahy.[5] Navzdory tomu, že firmu zakládali pražští stavitelé, byla činnost společnosti od počátku namířená na realizace v Brně a jeho okolí. Od svého založení tak firma sídlila na adrese Veselá 7-9 v Brně [6], a na této adrese je společnost uvedena ještě Adresáři zemského hlavního města Brna z roku 1948.[7]
Brněnské veřejnosti se společnost představila asi poprvé inzercí v Lidových novinách už 26. dubna 1914. Reklama hlásala, že společnost Ferrobeton vytváří: ,,Duté stropy systém Hollman a spol s rovným betonovým podhledem, velice hygienické, teplo a zvuk těsnící, žádný rákos a rable. Zakládání v půdě málo únosné na konických pilotách, pat. Stern, nejlevnější a osvědčený způsob umělého zakládání. Šněrovaný beton patent Magld-Abromof." [8]
Na konci roku 1925 se jméno společnosti objevilo na stránkách brněnských deníků v souvislosti s loupežným přepadením, které bylo spácháno 17. listopadu 1925 jedním z praktikantů firmy, osmnáctiletým Františkem Pilnáčkem a jeho přítelem Richardem Schlesingerem, na firemní účetní Annu Holitzkou: ,,Když vešla do domu na Veveří 54, kde bydlela, povšimla si cizího muže, který zády k ní stál obrácen, ale v tom okamžiku také ucítila na hlavě prudké rány kladivem. Chtěla utéci, ale rány na ni dopadaly neustále, takže ji nezbylo než volati o pomoc a tisknouti pevněji aktovku, kterou neznámý mladík cloumal."
Zejména po vzniku republiky realizovala firma řadu především dopravních staveb.[10] Boleslav Bloudek do firmy nastoupil pravděpodobně už v roce 1926, když firma Ferrobeton realizovala betonářské práce na stavbě obřadní síně na Ústředním hřbitově města Brna od Bohuslava Fuchse a Josefa Poláška.[11]
Otázkou je, zda se Boleslav Bloudek podílel již na této stavbě, nicméně zcela jistě už vedl stavbu asi nejzásadnější zakázky, kterou společnost dostala od Zemského výboru a městské rady, a tou byla realizace hlavního výstavního pavilonu [12] od Josefa Kalouse a Jaroslava Valenty pro Jubilejní výstavu v Brně v roce 1928.[13] ,,Stavbu hlavních konstrukcí provádí brněnská firma Ferrobeton která zaměstnává na stavbě 300 dělníků a má ku provedení celého komplexu k dispozici 200 pracovních dnů." [14]
Mimo to firma Ferrobeton provedla také stavbu vstupní budovy od Emila Králíka a pavilonu města Brna od Bohuslava Fuchse.[15] Patrně to byla už stavba obřadní síně, anebo výstavních pavilonů pro brněnské výstaviště, kde se Bloudek seznámil s o rok starším Bohuslavem Fuchsem, což odstartovalo jejich další spolupráci a přátelský vztah. V rámci společnosti Ferrobeton vedl Bloudek v následujících letech stavbu a statické výpočty také Fuchsovy Odborné školy pro ženská povolání Vesna na Lipové ulici (1929-1930) nebo Ozdravovnu Morava v Tatranské Lomnici (1929-1930). Adresář Velkého Brna z roku 1930 uvádí stále ještě jednatele firmy Artura Lederera a Ernsta Neumanna, ale již následující adresáře z let 1932 a 1934 jsou jako jednatelé firmy uvedeni již Boleslav Bloudek a Oskar Teller.[16]
V roce 1932 se Boleslav Bloudek oženil s Jindřiškou Lažkovou (narozenou 1. ledna 1909 v Brně) a manželé si pronajali byt v novostavbě na dnešní ulici Bratří Čapků číslo 14. Dům z roku 1931 od stavitele Vladimíra Stavíčka, nechal postavit Guido Strašnov.[17]
V průběhu 30. let se Boleslav Bloudek stal sběratelem moderního, avantgardního umění a ve svých sbírkách měl výtvarná díla od Josefa Čapka, Emila Filly, Jaroslava Krále, Antonína Procházky nebo Františka Kalába. V roce 1986, při příležitosti 30 let od Bloudkova úmrtí, na něj vzpomínal architekt Vladimír Matoušek následujícími slovy: ,,zajímal se o všechna výtvarná umění, zvláště mněl rád malířství a hudbu. Byl také člověkem vynikajících osobních vlastností – skromný, veselý, družný, vždy ochotný kdekoliv a komukoliv pomoci."[18]
Někdy v roce 1933 nebo 1934 [19] se Boleslav Bloudek rozhodl osamostatnit a založil vlastní stavební firmu nesoucí jeho jméno. I po osamostatnění působila jeho firma nadále na adrese Veselá 7-9, a to nejspíš do roku 1938. Nejpozději od začátku roku 1939 se pak přemístil na Zelný trh 3 a po skončení druhé světové války se firma nacházela na Starobrněnské 7. Od založení firmy byl jejím tichým společníkem také Oskar Teller. Od roku 1934 měl Bloudek pronajatý pozemek od stavitele Franze Schubra na Křídlovické ulici p.č. 88, který využíval jako skladiště stavebního materiálu a byt skladníka.
Po osamostatnění svoji činnost Bloudek podstatně rozvinul a práce prováděl na řadě míst republiky, ať se jednalo o obytné domy, veřejné a tovární objekty nebo technická zařízení a dopravní infrastrukturu.
V roce 1933 se tak účastnil soutěže na most v Brně-Obřanech, kde ve spolupráci s Bedřichem Rozehnalem získal druhou cenu.[20] V letech 1935-1938 realizoval Městskou odbornou školu pro ženská povolání Charlotty Masarykové od Josefa Poláška na Merhautově ulici. V roce 1937 se jeho firma ucházela o stavbu vojenského opevnění na hranicích s Rakouskem: ,,K soutěži o zadání stavby obou výše zmíněných úseků byly vyzvány odborně zdatné, finančně zajištěné a ze státně bezpečnostního hlediska naprosto spolehlivé stavební firmy: Karel Kovařík z Přerova, Ing. František Hrabata a Ing. Alois Smékal z Prostějova, Ing. Boleslav Bloudek z Brna, Stanislav Neděla z Brna a Ing. Čeněk Ruller z Brna." [21]
Na sklonku 30. let pak byla jeho nejvýraznější realizace provedena opět ve spolupráci s Bohuslavem Fuchesm, a to nádražní pošta z roku 1938: ,,Hlavním podnikatelem byla firma Ing. Boleslav Bloudek, jež provedla stavební, železobetonové a stavitelské práce. Její dispoziční zvládnutí, zejména hlubokých výkopů zemin, jejich odvoz a nakládání bylo vzornou ukázkou dokonalé příprav její stavební kanceláře, při níž se polírovi neponechá možnost jakékoliv improvisace na stavbě ke škodě podnikatelství a konečně i stavebníka. Jest tedy v prvé řadě děkovati jak technické, tak i obchodní a organizační pohotovosti této firmy, že všechny obtížné práce zdolala včas a dobře, že stavba neuvázla, a že bude možno v nejbližších dnech, kdy v předvánoční době silně stoupne poštovní doprava, zahájiti tu již aspoň interní provoz na odlehčení stísněnému prostoru v provisoriu a celou poštu otevřiti po vánocích."[22]
Přibližně ve stejnou dobu pak následovala stavba obytného domu Leo a Artura Pollakových na dnešní ulici Milady Horákové číslo 7 od architekta Endre Steinera. V letech 1939-1940 realizoval stavbu obytného domu od stejného architekta na třídě Kpt. Jaroše 2a, jehož stavebníkem byl průmyslník Hugo Hecht, a také stavbu městských obytných domu na ulici Tábor od Josefa Poláška. Ke konci roku 1939 Boleslav Bloudek zaměstnával 311 dělníků a 33 úředníků.[23]
Stavební činnost firmy Boleslava Bloudka fungovala i po vzniku protektorátu, i když s přibývajícími válečnými lety začal počet zakázek výrazně klesat a na sklonku války se soustředil prakticky jen na budování protileteckých krytů a vojenských objektů. Válečné období se také projevilo na finančním obratu firmy a počtu zaměstnanců. Zatímco obrat firmy v roce jejího založení 1934 dosahoval 1.541.923 korun, v roce 1939 to bylo už 10.228.087 korun, tak v roce 1942 obrat klesl na pouhých 2.720.567 korun.[24]
V období nacistické okupace došlo navíc k arizaci nájemního domu na ulici Bratří Čapků 14, kde Bloudkovi žili a jeho majitel Guido Strašnov byl deportován do Terezína. V roce 1942 zatklo gestapo také Boleslavova mladšího bratra, Lva Bloudka mladšího, za účast v komunistickém protinacistickém odboji. To je mimochodem důvod, proč Boleslav Bloudek zastupoval svého vězněného bratra na svatbě Lva Bloudka s Ludmilou Boháčkovou v roce 1942.
Po skončení druhé světové války odpovídal Bloudek na dotazník Hospodářské skupiny stavebního průmyslu, ve kterém hodnotil národnostní poměry ve své firmě: ,,V podniku byla od jeho založení v r. 1934 zaměstnána mezi 15-30 úředníky jedna Němka – Anna Holitzká – jako pokladní. Byla to zcela apolitická stará panna, 55 letá, která mluvila vždy jen česky, nikdy žádný odznak nenosila a politicky se nijak neuplatňovala. Chovala se tak, že jsme ani já ani můj český personál neměli nikdy příčiny si stěžovat. Ode dne osvobození se již neukázala. Pokud vím, se žádná u mě zaměstnaná osoba české neb jiné národnosti neprovinila proti národní cti." [25]
V červnu 1945 také zažádal Národní výbor o svěření pozemku na Křídlovické po německém staviteli Franzi Schuberovi: ,,Ing. B. Bloudek má shora uvedený pozemek s ohradou a 1 pokojovým domkem v nájmu již od roku 1933 a používá jej do dnes jako své stavební skladiště a byt skladníka. Při bojích o Brno bylo toto skladiště i s domkem úplně zničeno a veškeré snahy o získání okamžité vhodní náhrady zůstaly bezvýsledné, takže dnes, kdy má jeho stav. Podnik provádět nutné opravné práce na několika veřejných budovách, nemůže nikde bezpečně uložit stavebniny a svůj nově získaný inventář."[26]
Samostatnou činnost Boleslava Bloudka ukončil až komunistický převrat v roce 1948. Už 28. února 1948 byl v Bloudkově firmě jmenován podnikový zmocněnec pro výkon národní správy ve všech majetkových podstatách a právech firmy. Ustanoveným národním správcem byl národní podnik Konstruktiva a vedoucím zmocněncem pro znárodnění se stal arch. František Ryšánek. Na základě Vyhlášky ministra techniky č. 1492/1948 o začlenění znárodněných podniků do Československých stavebních závodů, národního podniku v Praze, ze dne 18. 7. 1948, byla firma Boleslav Bloudek znárodněna zcela a přestala tak existovat.
Po znárodnění přešel Boleslav Bloudek pracovat nejprve do stavebních závodů a poté do Stavoprojektu Brno, kde působil jako technický ředitel. V novém zaměstnání uplatnil svoje mimořádně dobré manažerské schopnosti. Spoluvytvářel zde projektovou organizaci, vypracoval první úkolový systém a první normy projektové činnosti, později zavedené celostátně. V roce 1952 se Boleslav Bloudek dostal k výzkumu otázek urbanistické ekonomie na brněnském pracovišti Výzkumného ústavu výstavby a architektury. I zde se projevily jeho odborné znalosti, neboť patřil mezi československé průkopníky, kteří se zabývali dosud neznámými vztahy mezi ekonomií a výstavbou sídel: ,,K řešení problému urbanistické ekonomie přistoupil zcela netradičním, novátorským způsobem, možno říci, již tehdy systémově. Výsledkem usilovné tvůrčí činnosti byla třídílná práce – Podklady ekonomie stavby měst – soustřeďující jednak ukazatele hustoty zastavění a podlažních ploch, vztah výškových pásem k potřebě ploch, ukazatele kubatur budov a údaje o plochách různého funkčního účelu v obytných okrscích a obytném území."[27] Mimo to se podílel také na tvorbě knihy Stavba měst a vesnic: urbanistická příručka, která vyšla v Praze v roce 1957. Jeho práci a přístup byl ceněn na světovém kongresu IFHP ve Vídni v roce 1956.
V témže roce však Boleslav Bloudek po dlouhé nemoci zemřel. Jeho náhrobek na Ústředním hřbitově vytvořil architekt Antonín Kurial.[28] Jindřiška Bloudková zemřela v devadesáti devíti letech v roce 2008.
1947
Dělnický dům v Rosicích u Brna
Boleslav Bloudek se narodil 2. prosince 1896 v Kranji, na území dnešního Slovinska. Jeho otec Ing. Lev Bloudek, pocházející z Telče, se někdy kolem roku 1890 oženil s Bělou Hlaváčkovou a manželé společně odešli do Kraňska, kde Lev Bloudek působil jako stavební inženýr. Po řadu let pak vedl v jižním předhůří Alp stavby mostů. Zde se také manželům Bloudkovým narodily jejich čtyři děti. Nejstarší Slavoj se narodil v roce 1895, o rok později následoval Boleslav. V roce 1901 pak Lev, a nakonec v roce 1908 jediná dcera Běluše.
Zřejmě to bylo otcovo povolání, které předurčilo i profesní nasměrování Boleslava Bloudka. Nutno však poznamenat, že v rozvětvené rodině Bloukových bychom našli více osob, které vynikaly v technických a stavebních oborech. Jeden z Boleslavových bratranců, Stanko Bloudek, narozený ve slovinské Idriji byl výrazným konstruktérem letadel, automobilů a skokanských můstků [1].
Po vzniku republiky se rodina Lva Bloudka rozhodla vrátit do původní vlasti a od roku 1922 zakotvila v Brně, kde Lev Bloudek pracoval jako ministerský rada v Zemské správě politické, konkrétně ve Státní stavební službě. Domovský list mu byl udělen 22. června 1922. Městský adresář z roku 1923, který poprvé jméno Lva Bloudka zmiňuje, jej označuje ho jako ,,Ministerialrat" s adresou bydliště na dnešní ulici Drobného 54, tedy v domě, který patřil právě Zemské správě politické. Adresář z roku 1925 ho už označuje už jako vládního radu a předsedu Státní stavební služby při Zemské správě politické.
Jeho syn, Boleslav Bloudek, nastoupil jako čerstvě demobilizovaný voják ke studiu stavebního inženýrství v Praze, které dokončil v roce 1924. Po dokončení studia přišel za zbytkem rodiny do Brna. Ve svém pozdějším dopise ze dne 1. března 1939 sděloval Policejnímu ředitelství, že v Brně má nepřetržité bydliště od roku 1926. Po svém příchodu do Brna žil jednatřicetiletý Boleleslav Bloudek, spolu se zbytkem rodiny, v domě na Drobného 54, a to nejspíš až do roku 1931, kdy byla dokončena stavba nájemního domu Josefa a Ludvíka Koláčkových na nároží Anenské a Kopečné ulice. Právě do tohoto domu se pak Boleslav Bloudek na krátký čas nastěhoval.
Po svém příchodu do Brna začal Boleslav Bloudek pracovat ve společnosti Ferrobeton, zabývající se projektováním betonových a železobetonových staveb a obchodem s cementem. Nejprve zde byl v pozici stavebního asistenta, ale záhy se stal vedoucím pracovníkem firmy, který vedl řadu výrazných stavebních realizací v Brně.
Společnost Ferrobeton byla založena podnikatelstvím ing. Bohumíra Hollmanna [2]. Zápis firmy byl učiněn 2. května 1914, jako společnost s ručením omezeným, a předmět podnikání bylo ,,projektovati stavby železobetonové, prováděti na vlastní neb cizí účet stavby z betonu prostého i vystuženého, zabývati se výrobou a prodejem zboží cementového a umělého kamene a zužitkovati patenty do oboru železobetonového náležející."[3] Společenská smlouva byla zřízená dne 29. března 1914 a výše kmenového kapitálu činila 40 000 korun. Jednateli společnosti byli František Patzák, průmyslník v Praze, a Dr. tech. Artuš Lederer, inženýr v Dejvicích.[4] Dva roky po založení firmy došlo k výměně jednoho z jednatelů a Františka Patzáka nahradil Ing. Arnošt Neumann z Prahy.[5] Navzdory tomu, že firmu zakládali pražští stavitelé, byla činnost společnosti od počátku namířená na realizace v Brně a jeho okolí. Od svého založení tak firma sídlila na adrese Veselá 7-9 v Brně [6], a na této adrese je společnost uvedena ještě Adresáři zemského hlavního města Brna z roku 1948.[7]
Brněnské veřejnosti se společnost představila asi poprvé inzercí v Lidových novinách už 26. dubna 1914. Reklama hlásala, že společnost Ferrobeton vytváří: ,,Duté stropy systém Hollman a spol s rovným betonovým podhledem, velice hygienické, teplo a zvuk těsnící, žádný rákos a rable. Zakládání v půdě málo únosné na konických pilotách, pat. Stern, nejlevnější a osvědčený způsob umělého zakládání. Šněrovaný beton patent Magld-Abromof." [8]
Na konci roku 1925 se jméno společnosti objevilo na stránkách brněnských deníků v souvislosti s loupežným přepadením, které bylo spácháno 17. listopadu 1925 jedním z praktikantů firmy, osmnáctiletým Františkem Pilnáčkem a jeho přítelem Richardem Schlesingerem, na firemní účetní Annu Holitzkou: ,,Když vešla do domu na Veveří 54, kde bydlela, povšimla si cizího muže, který zády k ní stál obrácen, ale v tom okamžiku také ucítila na hlavě prudké rány kladivem. Chtěla utéci, ale rány na ni dopadaly neustále, takže ji nezbylo než volati o pomoc a tisknouti pevněji aktovku, kterou neznámý mladík cloumal."
Zejména po vzniku republiky realizovala firma řadu především dopravních staveb.[10] Boleslav Bloudek do firmy nastoupil pravděpodobně už v roce 1926, když firma Ferrobeton realizovala betonářské práce na stavbě obřadní síně na Ústředním hřbitově města Brna od Bohuslava Fuchse a Josefa Poláška.[11]
Otázkou je, zda se Boleslav Bloudek podílel již na této stavbě, nicméně zcela jistě už vedl stavbu asi nejzásadnější zakázky, kterou společnost dostala od Zemského výboru a městské rady, a tou byla realizace hlavního výstavního pavilonu [12] od Josefa Kalouse a Jaroslava Valenty pro Jubilejní výstavu v Brně v roce 1928.[13] ,,Stavbu hlavních konstrukcí provádí brněnská firma Ferrobeton která zaměstnává na stavbě 300 dělníků a má ku provedení celého komplexu k dispozici 200 pracovních dnů." [14]
Mimo to firma Ferrobeton provedla také stavbu vstupní budovy od Emila Králíka a pavilonu města Brna od Bohuslava Fuchse.[15] Patrně to byla už stavba obřadní síně, anebo výstavních pavilonů pro brněnské výstaviště, kde se Bloudek seznámil s o rok starším Bohuslavem Fuchsem, což odstartovalo jejich další spolupráci a přátelský vztah. V rámci společnosti Ferrobeton vedl Bloudek v následujících letech stavbu a statické výpočty také Fuchsovy Odborné školy pro ženská povolání Vesna na Lipové ulici (1929-1930) nebo Ozdravovnu Morava v Tatranské Lomnici (1929-1930). Adresář Velkého Brna z roku 1930 uvádí stále ještě jednatele firmy Artura Lederera a Ernsta Neumanna, ale již následující adresáře z let 1932 a 1934 jsou jako jednatelé firmy uvedeni již Boleslav Bloudek a Oskar Teller.[16]
V roce 1932 se Boleslav Bloudek oženil s Jindřiškou Lažkovou (narozenou 1. ledna 1909 v Brně) a manželé si pronajali byt v novostavbě na dnešní ulici Bratří Čapků číslo 14. Dům z roku 1931 od stavitele Vladimíra Stavíčka, nechal postavit Guido Strašnov.[17]
V průběhu 30. let se Boleslav Bloudek stal sběratelem moderního, avantgardního umění a ve svých sbírkách měl výtvarná díla od Josefa Čapka, Emila Filly, Jaroslava Krále, Antonína Procházky nebo Františka Kalába. V roce 1986, při příležitosti 30 let od Bloudkova úmrtí, na něj vzpomínal architekt Vladimír Matoušek následujícími slovy: ,,zajímal se o všechna výtvarná umění, zvláště mněl rád malířství a hudbu. Byl také člověkem vynikajících osobních vlastností – skromný, veselý, družný, vždy ochotný kdekoliv a komukoliv pomoci."[18]
Někdy v roce 1933 nebo 1934 [19] se Boleslav Bloudek rozhodl osamostatnit a založil vlastní stavební firmu nesoucí jeho jméno. I po osamostatnění působila jeho firma nadále na adrese Veselá 7-9, a to nejspíš do roku 1938. Nejpozději od začátku roku 1939 se pak přemístil na Zelný trh 3 a po skončení druhé světové války se firma nacházela na Starobrněnské 7. Od založení firmy byl jejím tichým společníkem také Oskar Teller. Od roku 1934 měl Bloudek pronajatý pozemek od stavitele Franze Schubra na Křídlovické ulici p.č. 88, který využíval jako skladiště stavebního materiálu a byt skladníka.
Po osamostatnění svoji činnost Bloudek podstatně rozvinul a práce prováděl na řadě míst republiky, ať se jednalo o obytné domy, veřejné a tovární objekty nebo technická zařízení a dopravní infrastrukturu.
V roce 1933 se tak účastnil soutěže na most v Brně-Obřanech, kde ve spolupráci s Bedřichem Rozehnalem získal druhou cenu.[20] V letech 1935-1938 realizoval Městskou odbornou školu pro ženská povolání Charlotty Masarykové od Josefa Poláška na Merhautově ulici. V roce 1937 se jeho firma ucházela o stavbu vojenského opevnění na hranicích s Rakouskem: ,,K soutěži o zadání stavby obou výše zmíněných úseků byly vyzvány odborně zdatné, finančně zajištěné a ze státně bezpečnostního hlediska naprosto spolehlivé stavební firmy: Karel Kovařík z Přerova, Ing. František Hrabata a Ing. Alois Smékal z Prostějova, Ing. Boleslav Bloudek z Brna, Stanislav Neděla z Brna a Ing. Čeněk Ruller z Brna." [21]
Na sklonku 30. let pak byla jeho nejvýraznější realizace provedena opět ve spolupráci s Bohuslavem Fuchesm, a to nádražní pošta z roku 1938: ,,Hlavním podnikatelem byla firma Ing. Boleslav Bloudek, jež provedla stavební, železobetonové a stavitelské práce. Její dispoziční zvládnutí, zejména hlubokých výkopů zemin, jejich odvoz a nakládání bylo vzornou ukázkou dokonalé příprav její stavební kanceláře, při níž se polírovi neponechá možnost jakékoliv improvisace na stavbě ke škodě podnikatelství a konečně i stavebníka. Jest tedy v prvé řadě děkovati jak technické, tak i obchodní a organizační pohotovosti této firmy, že všechny obtížné práce zdolala včas a dobře, že stavba neuvázla, a že bude možno v nejbližších dnech, kdy v předvánoční době silně stoupne poštovní doprava, zahájiti tu již aspoň interní provoz na odlehčení stísněnému prostoru v provisoriu a celou poštu otevřiti po vánocích."[22]
Přibližně ve stejnou dobu pak následovala stavba obytného domu Leo a Artura Pollakových na dnešní ulici Milady Horákové číslo 7 od architekta Endre Steinera. V letech 1939-1940 realizoval stavbu obytného domu od stejného architekta na třídě Kpt. Jaroše 2a, jehož stavebníkem byl průmyslník Hugo Hecht, a také stavbu městských obytných domu na ulici Tábor od Josefa Poláška. Ke konci roku 1939 Boleslav Bloudek zaměstnával 311 dělníků a 33 úředníků.[23]
Stavební činnost firmy Boleslava Bloudka fungovala i po vzniku protektorátu, i když s přibývajícími válečnými lety začal počet zakázek výrazně klesat a na sklonku války se soustředil prakticky jen na budování protileteckých krytů a vojenských objektů. Válečné období se také projevilo na finančním obratu firmy a počtu zaměstnanců. Zatímco obrat firmy v roce jejího založení 1934 dosahoval 1.541.923 korun, v roce 1939 to bylo už 10.228.087 korun, tak v roce 1942 obrat klesl na pouhých 2.720.567 korun.[24]
V období nacistické okupace došlo navíc k arizaci nájemního domu na ulici Bratří Čapků 14, kde Bloudkovi žili a jeho majitel Guido Strašnov byl deportován do Terezína. V roce 1942 zatklo gestapo také Boleslavova mladšího bratra, Lva Bloudka mladšího, za účast v komunistickém protinacistickém odboji. To je mimochodem důvod, proč Boleslav Bloudek zastupoval svého vězněného bratra na svatbě Lva Bloudka s Ludmilou Boháčkovou v roce 1942.
Po skončení druhé světové války odpovídal Bloudek na dotazník Hospodářské skupiny stavebního průmyslu, ve kterém hodnotil národnostní poměry ve své firmě: ,,V podniku byla od jeho založení v r. 1934 zaměstnána mezi 15-30 úředníky jedna Němka – Anna Holitzká – jako pokladní. Byla to zcela apolitická stará panna, 55 letá, která mluvila vždy jen česky, nikdy žádný odznak nenosila a politicky se nijak neuplatňovala. Chovala se tak, že jsme ani já ani můj český personál neměli nikdy příčiny si stěžovat. Ode dne osvobození se již neukázala. Pokud vím, se žádná u mě zaměstnaná osoba české neb jiné národnosti neprovinila proti národní cti." [25]
V červnu 1945 také zažádal Národní výbor o svěření pozemku na Křídlovické po německém staviteli Franzi Schuberovi: ,,Ing. B. Bloudek má shora uvedený pozemek s ohradou a 1 pokojovým domkem v nájmu již od roku 1933 a používá jej do dnes jako své stavební skladiště a byt skladníka. Při bojích o Brno bylo toto skladiště i s domkem úplně zničeno a veškeré snahy o získání okamžité vhodní náhrady zůstaly bezvýsledné, takže dnes, kdy má jeho stav. Podnik provádět nutné opravné práce na několika veřejných budovách, nemůže nikde bezpečně uložit stavebniny a svůj nově získaný inventář."[26]
Samostatnou činnost Boleslava Bloudka ukončil až komunistický převrat v roce 1948. Už 28. února 1948 byl v Bloudkově firmě jmenován podnikový zmocněnec pro výkon národní správy ve všech majetkových podstatách a právech firmy. Ustanoveným národním správcem byl národní podnik Konstruktiva a vedoucím zmocněncem pro znárodnění se stal arch. František Ryšánek. Na základě Vyhlášky ministra techniky č. 1492/1948 o začlenění znárodněných podniků do Československých stavebních závodů, národního podniku v Praze, ze dne 18. 7. 1948, byla firma Boleslav Bloudek znárodněna zcela a přestala tak existovat.
Po znárodnění přešel Boleslav Bloudek pracovat nejprve do stavebních závodů a poté do Stavoprojektu Brno, kde působil jako technický ředitel. V novém zaměstnání uplatnil svoje mimořádně dobré manažerské schopnosti. Spoluvytvářel zde projektovou organizaci, vypracoval první úkolový systém a první normy projektové činnosti, později zavedené celostátně. V roce 1952 se Boleslav Bloudek dostal k výzkumu otázek urbanistické ekonomie na brněnském pracovišti Výzkumného ústavu výstavby a architektury. I zde se projevily jeho odborné znalosti, neboť patřil mezi československé průkopníky, kteří se zabývali dosud neznámými vztahy mezi ekonomií a výstavbou sídel: ,,K řešení problému urbanistické ekonomie přistoupil zcela netradičním, novátorským způsobem, možno říci, již tehdy systémově. Výsledkem usilovné tvůrčí činnosti byla třídílná práce – Podklady ekonomie stavby měst – soustřeďující jednak ukazatele hustoty zastavění a podlažních ploch, vztah výškových pásem k potřebě ploch, ukazatele kubatur budov a údaje o plochách různého funkčního účelu v obytných okrscích a obytném území."[27] Mimo to se podílel také na tvorbě knihy Stavba měst a vesnic: urbanistická příručka, která vyšla v Praze v roce 1957. Jeho práci a přístup byl ceněn na světovém kongresu IFHP ve Vídni v roce 1956.
V témže roce však Boleslav Bloudek po dlouhé nemoci zemřel. Jeho náhrobek na Ústředním hřbitově vytvořil architekt Antonín Kurial.[28] Jindřiška Bloudková zemřela v devadesáti devíti letech v roce 2008.
Realizace firmy Boleslav Bloudek
1934–1939Projekty železobetonových silničních mostů:
Uherský Brod-Uherské Hradiště
Hutě-Šance
Lačnov-Horní Lideč
Dambořice
Hustopeče nad Bečvou
Vaneč
Stavby inženýrské:
Hlavní sběrače městské kanalizace Brno: Cejl, Husovice, nábřeží Svratky
Hlavní sběrač městské kanalizace v Jihlavě
Kanalizační čistírna městské kanalizace Břeclav
Kanalizační shybka pod Dyjí u Břeclav
Uliční stoky v Brně a Břeclavi
Železobetonový nadjezd nad železniční tratí u Rajhradu
Železobetonové mosty na státní silnici u Jihlavy
Retenční nádrž na Ponávce v Brně-Řečkovicích
Stavby pozemní:
Obecná a měšťanská Škola v Černé Hoře (1934-1935)
Vila Kostřica, Brno, Kaplanova 5 (1934-1935)
Odborná škola pro ženská povolání, Brno, Merhautova 15 (1935-1938)
Přestavba paláce Morava, Brno, Divadelní 1 (1937-1939), ve spolupráci s firmami František Pisinger a Leopold Jungmann
Nájemní dům, Brno, Milady Horákové 7 (1937-1938)
Nájemní dům, Brno, tř. Kpt. Jaroše 2a (1938-1939)
Nádražní poštovní úřad, Brno, Nádražní 7 (1938-1939)
Nájemní domy, Brno, Tábor 30a-d, 32a-d (1939-1940)
Dílny pro městskou plynárnu a elektrárnu v Brně
Hospodářská budova všeobecné nemocnice v Jihlavě
Kasárny leteckého pluku v Brně
Letecké kasárny budova I a II
Letecké kasárny, budova velitelství III
Břeclav kasárna
Kasárny pěšího pluku Mikulově
Kasárny v Bučovicích
Vojenské objekty u Vyškova
Družstevní rolnické mlékárny Velké Meziříčí
1939
Stoka Horní Heršpice
Kanalizační sběrač Brno-Maloměřice
Silniční most ve Zboňku
Nástavba rodinného domu v Brně-Žabovřeskách (stavebník: A Budilová)
Montážní hala v Oslavanech v areálu Západomoravských elektráren
Silnice a úprava vozovek ve vojenském táboře ve Vyškově
1940
Rodinný dům v Brně-Ivanovicích (stavebník: B Machač)
Okresní nemocnice Kyjov
Spínací stanice v Jihlavě
Rekonstrukce okresní silnice Třebíč-Velké Meziříčí
Adaptace mlýna Královka
Adaptace obchodních místností firmy Charitas v Brně
Městský hotel Vlčina, Frenštát pod Radhoštěm
Chirurgický pavilon okresní nemocnice v Kroměříži
Obytné domy ve Frenštátě pod Radhoštěm
1941
Protiletecký kryt na nádražní poště v Brně
Kanalizace okresní nemocnice v Kroměříži
Adaptace tovární budovy Firmy Wagner a Eichler v Brně
Adaptace zámečnické dílny Ing. Zábranský a Holubař v Brně
Přístavba továrny Fr. Pexider v Letovicích
1942
Kanalizace pro Západomoravské elektrárny v Oslavanech
Obytné a zemědělské budovy v Horních Bojanovicích
1943
Dokončení zlepšovacích a rozšiřovacích prací v internačním táboře ve Svatobořicích
Protiletecké kryty v obytných domech v Brně
1944
Stavba dvou vojenských objektů, hasičské nádrže, protileteckých krytů a režijní práce pro SS-Lazaret v Kyjově
1946
Hlavní pavilon nemocnice v Dačicích
1947
Dělnický dům v Rosicích u Brna
Poznámky
- Otec Jaroslav B. byl báňským inženýrem, narodil se v Telči. Matka pocházela ze Slovinska. Také B. měl slovinskou národnost, domovskou příslušností patřil do Mostu. Po středoškolských studiích se věnoval krátce právu, ve školním roce 1909/1910 navštěvoval Českou vysokou školu technickou v Praze, obor strojní inženýrství. Od jara do října 1910 se v Praze věnoval společně s Jaroslavem Potůčkem stavbě letadla, které pak v listopadu úspěšně vyzkoušel v Plzni průkopník českého letectví Jan Čermák. Později se stal prvním profesionálním konstruktérem letadel v Čechách. Po roce 1918 odešel do Království Srbů, Chorvatů a Slovinců, kde působil v leteckém, a především v automobilovém průmyslu. V druhé polovině dvacátých let navrhl a postavil sportovní letadlo s britským motorem Cirrus. V roce 1934 byl podle jeho plánů postaven obří lyžařský skokanský můstek v Planici. Zdroj: https://biography.hiu.cas.cz/wiki/BLOUDEK_Stanko_1890%E2%80%931959
- Bohumír Hollmann pocházel z rodiny řídícího učitele ve Starém Plzenci. Po studiu na pražské technice se stal stavitelem v Praze a specialistou na betonářské práce. Od roku 1914 byl podílníkem a projektantem firmy B. Hollmann a spol. také Artuš Lederer (1883-1937). Zdroj: https://kam.hradcekralove.cz/stavitel/20-bohumir-hollmann
- Brünner Zeitung, 14. května 1914, č. 110.
- Artuš Lederer, nar. 3. února 1883 v Heřmanově Městci. Projektoval stavby mostní i pozemní. Od 1.7.1909 byl vrchním inženýrem firmy Herzán v Praze, od 1.1.1914 společníkem firmy B. Hollman a spol. v Praze a Ferrobeton v Brně.
- Ernst, nebo také Arnošt, Neumann, nar. 1880 v Praze. Po ukončení technických studií byl konstruktérem na technice v Praze a založil v roce 1907 firmu Ing. B. Hollmann a spol. podnikatelství staveb v Praze. V roce 1924 byla firma přeměněna na Všeobecnou stavební akciovou společnost, ve která byl Neumann vedoucím správním radou. Mimo to založil v roce 1914 podnikatelství staveb Ferrobeton spol. s.r.o. v Brně. Dále v roce 1923 založil Severočeskou stavební společnost s.r.o. v Teplicích, ve které působil jako jednatel. Vedoucím jednatelem byl také ve firmě Stadion spol. s.r.o., vyrábějící jízdní kola v Rakovníku, správním radou U.P. závodů akc. spol. v Brně, a Technické akciové společnosti v Brně.
- Dům byl poškozen během spojeneckého náletu 20. listopadu 1944, a po skončení války srovnán se zemí.
- Jednatelem společnosti v roce 1948 měl být Dr. Jiří Brabec.
- Lidové noviny, 26.4.1914, roč. 22, č. 114.
- Rovnost: List sociálních demokratů českých, 28.11.1926, roč. 42, č. 328.
- V roce 1923 pověřilo Ministerstvo veřejných prací firmu Ferrobeton zřízením nosné konstrukce a dokončením stavby mostu přes Třebůvku v Moravské Třebové. V roce 1924 prováděla firma betonářské práce na stavbě východního křídla nádražní budovy v Košicích, a Ředitelství čsl. státních drah zadalo stavbu mostu přes řeku Moravu na Břeclavsku. V roce 1925 prováděla firma na stejné trati stavbu nového propustku. Ministerstvo veřejných prací zadalo firmě v roce 1925 stavbu železobetonového hangáru na státním civilním letišti v Brně. V roce 1926 byla firmě zadána stavba objektů přímého výjezdu z Břeclavi do Kút. V roce 1929 prováděla firma Ferrobeton spolu s firmou Knorr Jubilejní školu v Jihlavě.
- Stavební práce na obřadní síni realizovaly společně stavební firmy Ferrobeton a firma Müller.
- Zakázku na stavbu hlavního výstavního paláce (betonářské práce) získala firma Ferrobeton od městské rady a Zemského výboru dne 14. září 1926.
- Boleslav Bloudek je patrně zachycen na jedné z fotografií z archivu BVV, na které skupina mužů stojí před rozestavěným výstavním pavilonem.
- Salon: společnost, sport, divadlo, film, móda, výtvarné umění, 1927, roč. 6., č. 9.
- Podle městských adresářů z let 1932 a 1934 ve společnosti Ferrobeton byli zaměstnáni například Oskar Jungwirth nebo Rudof Fasan.
- Oskar Teller se narodil 1. června 1884 na Královských Vinohradech. První ohlašovací lístek Oskara Tellera pochází z 17. srpna 1920 s adresou bydliště na ulici In den Gärten 3 (dnešní ulice Sady v Maloměřicích). Jeho manželkou byla Jitka rozená Tržická, se kterou měl syna Sášu. Adresář z roku 1948 ho uvádí na ulici Nopově 41 v Juliánově.
- Guido Strašnov (1869-1962). Absolvent mladoboleslavského gymnázia a strojního inženýrství na německé Vysoké škole technické v Praze. Krátce pracoval v automobilce August Braun & Co. ve Vídni. V letech 1903-1905 byl zaměstnán ve Škodových závodech v Plzni. V letech 1906-1908 pracoval u firmy Bromovský, Schulz.,u.Sohn v Adamově (Adamovské strojírny) a v letech 1909-1910 ve strojírně v Hradci Králové. Poté vyučoval na průmyslové škole v Brně a zároveň od roku 1912 přednášel účetnictví a strojírenskou kalkulaci na brněnské Vysoké škole technické. Po první světové válce vedl účetnictví ve Státních železárnách v Podbrezové. Na počátku druhé světové války byl nucen školu opustit. V letech 1941-1945 byl vězněn v Terezíně. Byl autorem řady statí a článků o strojírenství a o moderních kancelářských pomůckách. Zdroj: https://ipac.svkkl.cz/arl-kl/cs/detail-kl_us_auth-0286808-Strasnov-Kvido-18791962/?qt=mg
- Matoušek, V.: Zemřel Boleslav Bloudek. In: Architekt: čtrnáctideník Svazu architektů ČSR. 4.5.1956, roč. 2, č. 9, s. 3.
- Ve své inzerci, uveřejněné v publikaci Brno město a okolí z roku 1938 uvádí, že firma byla založena v roce 1930 Ing. Boleslavem Bloudkem a do r. 1933 prováděla projekty mostních staveb. V roce 1933 pak měla začít s podnikáním staveb inženýrských a pozemních. V administrativních dokumentech firmy z období protektorátu se však jako data založení firmy objevují roky 1933 a 1934.
- Soutěž na stavbu mostů přes Svratku v Jundrově a Svitavu v Obřanech. In: Moravská orlice 5.11.1933, roč. 71, č.44.
- ceskoslovenske_opevneni_LVA.pdf
- Dostavujeme novou poštovní budovu Brno 2. In: Moravské Slovo, 8.12.1939, s. 7.
- "Stav zaměstnanců firmy k 1. prosinci 1939: Stavba Budilová: 19 dělníků; Oslavany: 3 dělníci; Pošta nádr.: 58 dělníků; Tábor: 54 dělníků; Vyškov: 159 dělníků; Legionářská: 4 dělníci; Stoka nádraží: 5 dělníků; Jihlava nemocnice: 9 dělníků. Celkem 311 dělníků a 33 úředníků." Zdroj: MZA, fond H 750 - Ing. Boleslav Bloudek, úředně autorizovaný civilní inženýr stavební a stavitel, Brno.
- Obrat podniku: 1934: 1,541.923,-; 1936: 7.124.362,-; 1939: 10.228.087,-; 1942: 2.720.567,-; 1944: 4.229.408,- Počet úředníků: 1934: 8; 1936: 18; 1939: 28; 1942: 22; 1944: 15. Zdroj: MZA, fond H 750 - Ing. Boleslav Bloudek, úředně autorizovaný civilní inženýr stavební a stavitel, Brno.
- MZA, fond H 750 - Ing. Boleslav Bloudek, úředně autorizovaný civilní inženýr stavební a stavitel, Brno.
- Tamtéž.
- Matoušek, Vladimír. Boleslav Bloudek 1896-1956. In: Výstavba a architektura: výzkumné a studijní informace z oblasti výstavby, architektury a životního prostředí, 1986, roč. 32, č.3, s. 51-52.
- Náhrobek se nachází ve skupině H7, číslo hrobu 55.
0 komentářů
přidat komentář
