Interhotel Labe v Pardubicích byl projektován jako malometrážní byty

Pardubice - S Interhotelem Labe získaly Pardubice 15. října 1985 reprezentativní ubytování, které městu chybělo. Jeho výstavba se neobešla bez potíží. Protože na hotelové kapacity nebyly v plánovaném hospodářství peníze, architekt ho zpočátku projektoval jako garsoniéry v panelovém domě. ČTK to řekl historik Jan Ivanega z Východočeského muzea v Pardubicích.

"Od 50. let bylo jasné, že na náměstí Budovatelů hotel vznikne. Trvalo, než byl realizován. Problémem byly peníze, tak se to muselo trošičku zamaskovat. Hotel byl zprvu stavěn jako malometrážní byty, byl tak i vyprojektován, až v průběhu výstavby se stavba oficiálně změnila na hotel," řekl Ivanega.

Hotel navrhl architekt Lubomír Driml a interiéry Miroslav Řepa. Driml je klíčovou osobností poválečných Pardubic. Působil ve Stavoprojektu v urbanistickém ateliéru jako pravá ruka Miloše Návesníka. "Společně rozvrhovali, jak budou vypadat Pardubice. Z jeho rýsovacího prkna vzešlo sídliště Karlovina nebo Cihelna," řekl Ivanega.

Na náměstí Budovatelů vyrostl podle Drimlova návrhu třináctipatrový panelový dům a před ním horizontální hnědá restaurační budova. Vertikální hotelový objekt je postavený nejobyčejnější technologií. "Je to konstrukční soustava T06B, vypadá to jako paneláky na Cihelně, kde je tento typ použitý také. Je to svědectví o realitě socialistického stavitelství. Architekt Driml se musel podřídit možnostem dodavatele a v omezených podmínkách dokázal vytvořit něco životaschopného," řekl Ivanega.

Oba architekti se odkázali na vedle stojící obchodní dům Prior od Růženy Žertové, jeho převážně červenou fasádu zdobí různé mnohoúhelníky. Driml a Řepa je použili také. V restauraci jsou například součástí výzdoby stropu. Polygonální motivy jsou i na hotelové budově. Panelový dům je také pokrytý mozaikou, bílou a hnědou. Podle historika ale neschová konstrukční podstatu domu. "Hnědé mozaikové pásy jsou mezi okny, na dálku to má vytvářet dojem, že se jedná o pásové okno," řekl historik.

V hnědé horizontální budově s kouřovými okny zahájily provoz restaurace, snack bar, kavárna a vinárna. Původní vybavení se z většiny nedochovalo. "Někdejší Snack Bar Finlandia byl v minimalistickém severském stylu, kavárna skýtala intimní zákoutí. Ani restaurace nebyla open space, byla pročleněná výtvarně pojatými stěnami. Řepa pozval výtvarníky, aby interiéry doplnili pardubickými motivy. Byla to například plastika Skleněná řeka od Františka Víznera, je bohužel nezvěstná. Měla na výšku tři metry," řekl Ivanega.

Hotel tehdy stál 59 milionů korun a měl kapacitu 630 lůžek, hlavně to byly dvoulůžkové pokoje s malou koupelnou a několik větších apartmánů. O jeho správu se staraly Interhotely Krkonoše. Díky hotelu získalo centrum města podle Ivanegy ucelenou podobu. V novodobé historii výhled na něj zastínilo nákupní centrum, protože město v první dekádě 21. století prodalo pozemky soukromému investorovi.

"Centrum je nejexkluzivnější prostor města a ten byl privatizován, což je absolutní selhání samosprávy. Někdy je nejtěžší nestavět. Kdyby tu byl park, bylo by to příjemnější, městotvornější než obchoďák, jehož jediným účelem je maximalizovat zisk. To není naplnění veřejného zájmu," řekl Ivanega.