Krumlovská divadelní točna se točí už 50 let navzdory protestům

Praha - V romantickém prostředí setmělé zámecké zahrady v Českém Krumlově se hraje divadlo už od roku 1947. A o 11 let později tu poprvé experimentálně vyzkoušeli otáčivé hlediště. Na první točnu poháněnou ručně se vešlo 60 diváků. Dnes jich hlediště pojme desetkrát tolik a jeho běh obstarávají elektromotory, projekt však od samého počátku vadí památkářům. Prý narušuje ráz zámeckého parku. Od prvního roztočení hlediště uplyne v pondělí 9. června rovné půlstoletí.
    Samotný nápad se zrodil v mysli scénáristy Joana Brehmse, který po roce 1945 působil jako výtvarník v divadle v Českých Budějovicích. První improvizovaná verze točny podle jeho projektu se roztočila 9. června 1958, kdy užaslí diváci shlédli inscenaci Jiráskovy Lucerny. O tom, že se hlediště pohybuje pomocí lidské síly, v té době málokdo z nich věděl. Netradiční zážitek však zaujal a o atrakci byl velký zájem.
    Již rok po otevření stoupla kapacita hlediště na 400 lidí. Do útrob točny se muselo vejít dobrých 40 lidí, kteří ji poháněli tam a zpět. Pro sezonu 1960 postavili nové hlediště, počet sedadel se zvýšil na 550 a lidské paže nahradily elektromotory.
    Dnešní podobu dala hledišti kompletní rekonstrukce z let 1989 až 1993, která zvýšila kapacitu na 658 diváků. Pohyb hlediště po kolejích ve dvou řadách zajišťují čtyři elektromotory. Centrem pro řízení veškeré techniky je kabina nad hledištěm. Hraje tu budějovické Jihočeské divadlo.
    Z repertoáru se nejvhodnějšími pro tento prostor ukázala především česká klasika (Lucerna, Radúz a Mahulena), ze Shakespearova komediálního odkazu Sen noci svatojánské. Speciálně pro točnu psali své hry František Kožík (Tristan a Isolda) a František Hrubín (Kráska a zvíře). Od 60. let se tu provozuje také opera (Rusalka, Rigoletto, Kouzelná flétna) a balet (Labutí jezero, Giselle, Carmen a další).
    Představení bývají vyprodaná a točna se těší velké oblibě. Kámen úrazu je v tom, že se vše odehrává před letohrádkem Bellarie, což je nejcennější stavba zahradní architektury v Čechách. Proto památkáři léta upozorňují na autentický historický prostor barokní zahrady, který je narušován právě touto "komerční atrakcí". Její ráz podle soudu mnohých umocňuje podbízivý tón divadelních inscenací, které jsou vybírány i inscenovány s ohledem na zahraniční turisty.
    Po zařazení Krumlova na seznam světového dědictví UNESCO v roce 1992 se stát dohodl s touto organizací na odstranění točny do jara 1999. Ministerstvo kultury ale rozhodlo o prodloužení její životnosti - nejprve o pět let, později se lhůta posunula na konec roku 2006 a ministr kultury Vítězslav Jandák v lednu 2006 oddálil konec současného hlediště o dva roky.
    Proč? O zachování točny v zámecké zahradě stojí divadelníci i představitelé Českého Krumlova. Tvrdí, že jeviště není nijak "socialisticky ošklivé", je jediné svého druhu v České republice a ani ve světě moc podobných není. Mnoho turistů ho obdivuje více než samotnou zahradu. Jeho umístění v krajině není nijak zvlášť rušivé a navíc se nachází v poměrně odlehlé části zahrady a celého Krumlova. Jeho přesunutí by také nebylo nejlepším nápadem, protože divadlo je dost závislé na poetické atmosféře setmělé zahrady.
    Spor se svého času pokusil vyřešit projekt, podle kterého by byla konstrukce hlediště menší a lehčí, po představení by se sklápěla a mimo sezonu by zmizela úplně. Zatím se ale o ničem podobném neuvažuje a točna se vesele točí dál.