Tak to je hodně špatná zpráva. Ale potom, kdy odstranili Staňka a dosadili Zaorálka, jsem to čekal. Předpokládám, že se Zaorálkovi podaří vrátit i Fajta na původní místo ředitele NG.
To je po Květinovém domě a Masaryčce letos třetí rána, kdy se daří prosazovat architekturu ničící charakter a ducha daného místa. O to horší v případě, kdy se jedná o investici Muzea umění Olomouc, která by měla být veřejným příkladem.
Na základě pouhé studie se ví kolik bude stát celá realizace stavby (600mil Kč).
Partička kamarádíčků si tu veřejnou stavbu střihne i bez architektonické soutěže.
Typická reakce připosraných čecháčků...ale tady jsme na Moravě, konečně tady bude barák s koulema, byť od Pražáka, ale běžte si truchlit za zločincem Staňkem, ten by to měl zaplatit, za blbost se přece platí...Víchu tak to jsi úplně mimo, ten návrh ctí místo možná víc, než je pro skutečně moderní architekturu zdrávo, tak se vzpamatuj...čao kodl
Jako jeden z tech „připosraných čecháčků“ bych se Vas velmi rad zeptal, jak „ten návrh ctí místo možná víc, než je pro skutečně moderní architekturu zdrávo“ ?
Jadrem me dizertace (mimochodem ne spichnute horkou jehlou, nedavno a na 13 strankach, nybrz z 80 let minuleho stoleti, ve dvou tucnych svazcich) byla vztahovost k mistu (place relatedness) v architekture, ktere se venuji dodnes. Presto, v navrhu pana Sepky jakoukoliv vztahovost k mistu zcela postradam. Musim podotknout, ze v soucasne architekture je to jev zcela bezny, jak Vase poznamka (ze „víc, než je pro skutečně moderní architekturu zdrávo“) nasvedcuje.
Predem dekuji za Vase laskave osviceni.
Jiz v prve zde poznamce zmineny byvaly (?) reditel NG se jiz drive vyjadril k navrhu pana Sepky. Nevim zdali se mu libi tvar SEFO do ulice, ale vnitrni usporadani, z hlediska reditele galerie, zcela zavrhl, predevsim pro az otrocke dodrzovani puvodni goticke parcelace mista, naprosto zbytecne omezujici jeho vyuziti k svemu prvotnimu ucelu.
Ja osobne bych take volil obnoveni goticke parcelace, jako vychozi bod a predpokladam, ze za tento pristup pan Sepka sbiral body v pamatkarskych kruzich. Ale provedeni vychozi myslenky je zde az prilis doslovne a na skodu uzitecnosti mista pro svuj prvorady ucel.
Ale verejnost je mnohem vice zamerena na vzhled mista do ulice, nebot tomu neunikne nikdo kolem se pohybujici, kdezto vnitrni usporadani mista uvidi toliko jeho navstevnici.
Máme nyní v naší republice krizi, peněz není, státní rozpočet jde do mínusu a žijeme na dluh.
A tak je třeba utratit cca mil Kč za betonové "sefokonve", které navíc do městské památkové rezervace naproti barokního chrámu vůbec nepatří a město Olomouc jen hyzdí.
Když se ví, že to má být za tak cca za 600 mil, nakonec bude stát cca 800 mil Kč.
Dle informací, zde v diskuzi uvedených, mám obavu, že za 600 mega peněz od daňových poplatníků nebude stát muzem za nic, ani zvenku pro nevzhlednou hroznou holou betonovou architekturu, a ani zevnitř, pro malé úzké prostory a pro nevhodné členění a ještě horší osvětlení.
Známí z Olomouce, mi řekli, že do dosavadního muzea umění, tedy do SEFA moc lidí nechodí, že se tam vystavují například bezhlavé paňácy sedící na židlích v nadživotní velikosti, které jsou uhňácané z nakašírovaných pomačkaných novin a obdobné výtvory.
A jakous takous návštěvnost tohoto muzea prý zachraňuje jen malá vyhlídková věžička nad střechou muzea a to, že v posledním patře zde vychytrale vystavují nábytek, sochy a obrazy z období biedermeieru až po první republiku, jinak by prý tam vůbec nikdo nechodil.
Paní Vacková, a ti Vaši známí si vedou nějaké statistiky, kolik lidí do muzea chodí? Sami tam zřejmě často nezavítají, soudě z jejich údivu, jaké formy např. může mít moderní umění A ta glosa o "vychytralém" umístění expozice je taky vtipná - co je na tom vychytralé? Že je to v posledním patře, nebo že to tam vůbec vystavují? Ti lišáci! Muzeum moderního umění, a oni nenápadně lidem podstrčí i umění staré 100 let
Vztah k místu je u Šépkovy studie SEFO rozhodně věc k diskusi. Já tedy nepatřím k těm, co by postrádali jakoukoliv vztahovost k místu - to jako vážně? Je to snad solitér, umístěný mimo stavební čáru, nahodile v prostoru, vymykající se hmotou i výškou?
Já vidím dostavbu proluky v uliční a stavební čáře ulice, ve stopě původních domů - to snad je jasný vztah k místu. Vidím 5 křídel na místě 5 domů, vidím sklonité střechy, vidím možná až přáliš doslovné obnvení gotické parcelace. Současně těch 5 křídel tvoří jeden větší objem, navazujícíc na barokní a klasicistní stavby východním směrem. To že není vztah k místu? Jaká jsou tedy kritéria, která by měla dostavba (jakékoliv) proluky splňovat, aby byla ve vztahu k místu?
Návrh sefokonví je tak špatný, že dokonce muselo žádat o výjimky se závazného regulačního plánu městského historického centra - památkové rezervace.
Bezpáteřní olomoučtí památkáři a rada města Olomouce vše bez mrknutí schválili. Dokáží se totiž vozit jen po drobných malých rybách.
Jen aby se "Zatl......" mohl vystavět betonový pomník.
Á, oblíbený kolovrátek o výjimkác z regulačního plánu je tu... Regulační plán reguluje, tj. určuje např. stavební čáru nebo výšku. Jestli je něco dobré či špatné neřeší, tak jaképak "byl tak špatný, že musel žádat o výjimku? Nic jako výjimka z regulačního plánu samozřejmě neexistuje, a nikdo ji tudíž ani neschválil.
Pokud někoho zajímají fakta, v souvislosti se SEFO se pořídila změna regulačního plánu. Takových změn se pořídilo už 9 souborů, a to i na žádost "drobných malých ryb" Dotčeným orgánem bylo ministertvo kultury, změnu samozřejmě schvaluje zastupitelstvo. Neboli konspirační teorie pana Průchy se trochu hroutí
posunovala se uliční čára a povolilo se natlačit se k hradbám
Kvůli betonovým sefokonvím se posunovala v jednom úseku uliční čára a povolovalo se "narvat" sefokonve až k hradbám.
A souhlasím s poznámkou o betonovém pomníku, možná i mauzoleu umanutého Z. (bývalého ředitele)
Prý je fanatický odpůrce stromů v centru města na Horním náměstí, přestože tam stromy celá desetiletí byly.
Paní Evo Vacková, prosím pozor, kdo mu odporuje, tedy kdo odporuje panu Z., tak toho označí nálepkou "šosák". Nevím ale, jak to převést do ženského rodu. Možná budete šosačka a třeba i šosákyně.
Vážený pane Víchu, obvykle s Vámi souhlasím, ale tentokrát nemohu, tzv. Květinový dům v Praze na Václavském náměstí, který shora uvádíte, ač je naprosto ošklivý a na svém místě nepatřičný, je přeci jenom oproti betonovým sefokonvím v Olomouci úžasné veledílo a architektonický skvost.
Plést si koule s drzostí je přesně to, co udržuje českou architekturu v hluboké provincii. Pak tu máme premiéry lidi jako Klause, Zemana nebo Babiše, kteří víc prudí než mluví.
Šépkův návrh má jednu velkou koncepční chybu, a sice, že z dostavby paláce muzea dělá něco, co se tváří, jakoby k němu nepatřilo, byť to má společný vchod, šatnu a pokladny. Je to jen další obdoba fasádismu, kdy se dostavba fejkově tváří jako pět gotických domů oholených o tvarosloví a zabalených do betonových sarkofágů, což připomíná ty zmiňované rakve a konve. Přitom z hlediska charakteru a ducha místa nebylo nic přirozenějšího, než přiznat muzeu jeho již architektem Jaroslavem Kovářem v roce 1915 skvěle nahozenou formu paláce, kterou si plným právem zaslouží, a dobudovat mu druhé křídlo a nádvoří s amfiteátrem a terasami, kde by bylo možno dělat akce pod širým nebem, chráněné před hlukem ulice, větrem a vedrem a klidně i s další věží nebo dvěma. Tím, že se SEFO navenek tváří jako něco jiného než je uvnitř, provozně je stísněné a světelně temné, materiálově kontrastní a ještě anihilovalo veškerý architektonický detail, který by uměl zapojit dům měřítkově do tradičního historického města, tak příležitost udělat něco inspirativně smysluplného spolehlivě zazdilo a to dost depresivním způsobem. Já tyto všechny vyjmenované naschvály vnímám jako přežitek, ale mluvím a píšu o tom v té naší milované provincii 15 let, a je to marné, je to marné, je to marné, vždy se znovu objeví fanfarón, který si myslí, že bude světový, když na všechny vyplázne jazyk.
Koule by dostavba MUO měla, kdyby držela krok s dobou a nejlépe ji ještě o krok předešla. Já za nový, zdravý a živý přístup považuji tradiční organickou architekturu, ale doma není nikdo prorokem, tady stále straší neomodernisté, neofunkcionalisté a neobrutalisté se svými neforemnostmi, které je naučili ve škole, a s přátelským, svěžím a smysluplně citlivým přístupem si vůbec neví rady, byť je to přesně to, co poslední dekádu nebo dvě je ve světě v kurzu a probouzí se tím paměti a komunity, které se díky tomu identifikují s místem, kde žijí a které mají rádi a na kterém jim záleží a jsou na ně hrdí. Říká se tomu alternativa a revitalizace a nová citlivost. Nevím, jestli víte, nejsem ohledně MUO nestranný, spolupracoval jsem s Michalem Sborwitzem do roku 1995 na prvních etapách rekonstrukce Muzea, na podkroví s vyhlídkovou věží, na trojlodí a na kavárně, kde jsem navrhoval i ten organický barpult s lyží. Olomouc mám rád a nemyslím, že potřebuje dostat na frak, naopak, je to inspirativní silné místo, které je dobře hladit po srsti.
Vážený pane Víchu děkuji, napsal jste to velmi dobře, výstižně správně a odborně.
Normální běžní občané, Olomoučané, jsouce jiných profesí, to dokáží napsat laicky:
"hnusné, obludné, holé, odpudivé, betonové monstrum, mauzoleum, sefokonve, .......".
Ale oni mají pravdu, jsou to sice neškolená, ale správná a přiléhavá slova.
Děkuji Vám pane Víchu.
Tuhle diskuzi by sii měl přečíst pan Zaorálek a také pan Staněk.
Já bych teda řekl, že když kolega Vích píše "ničí charakter a ducha daného místa", je tím myšleno laické "nehodí se to tam", nikoliv vámi citované "hnusné, obludné, odpudivé..." Citovaní něškolená slova jsou možná přiléhavá, ale v úrovni subjektivního hodnocení krásy, s hodnocením vztahu k místu moc co dělat nemají.
V čem dávám kolegovi Víchovi za pravdu, je určitá absence architektonického detailu. Pokud se však nemýlím, má být tento přítomen ve struktuře fasád. Naopak nemám pocit, že by se navenek tvářilo jako něco jiného než je uvnitř.
Prestoze zde nekde jinde jsem jiz “dobetonoval”, na muj dotaz Karlu Dolezelovi, ohledne jeho prohlaseni, ze navrh pana Sepky “ctí místo možná víc, než je pro skutečně moderní architekturu zdrávo..” se misto nej opet zjevil “betonar”, se svym pojetim vztahovosti k mistu. Karel Dolezel aka (also known as) “betonar” ?
Kolega Vich se k tomuto nametu zde vyjadril dosti obsirne, zac mu patri dik. Ono samotne zastaveni proluky na stavebni care (i kdyz zde ani ne dusledne) a zacpani te same proluky, az do urovne sousedici korunni rimsy betonem, byt rozclenenym podle puvodni goticke parcelace ale temer slepym k svemu okoli, vztahovost k mistu jeste nedela.
Nejde ani tak o pocit, ale o fakt, že pět samostatných domů s pěti vlastníky a pěti vchody na pěti parcelach tam plánováno není a proto se jedná o formalismus fasadismu, kdy se dům tváří jako něco, co de facto a de jure není. Památkáři zde byli při vší necitlivosti návrhu opiti rohlikem a ex post schvalují kulisu potěmkinovské vesnice.
K projektu už bylo řečeno mnohé a i já se domnívám, že snad žádná kritika kritika nemůže dost vystihnout onu naprostou mimoběžnost tohoto antikontextuálního betonového monstra verze 1975. Za největší ironii ovšem považuji fakt, že v zemi, jejíž výstavnictví tradičně trpí nedostatkem volných, flexibilních sálů, a kde se valná část galerií tísní v různých goticko-renesančních "špeluňkách", jsme si pro prezentaci moderního umění (prostorově obvykle nejnáročnějšího) vyrobili další "gotickou" nudli. Jak se říká: to nevymyslíš.
Takže betonové holé sefokonve trpí vadou formální pseudoparcelace, mají nevhodný a stísněný vnitřek, vzepjal se proti nim naprostý odpor Olomoučanů, jsou vyčpělým brutáčem, musel se kvůli nim hodně ohnout
regulační plán městské památkové zóny, jsou vybrány, bez zákonem předepsané, architektonické soutěže, a budou stát astronomických 600 mil Kč.
Hezky to zařídila partička vyvolených, co spolu kamarádí.
Pane Víchu, díky za doplnění, rozumím. Já to ovšem takto nevnímám, naopak chápu návrh jako zdařilé řešení specifického místa, kde se potkávají 2 měřítka - drobné gotické domy, a monumentální baroko. Dům se netváří jako 5 odlišných domů (ano to by byl fasadismus par excelence), ale jako jeden, v měřítku navazujících paláců, kostelů, kolejí a kasáren. Současně je ovšem členěný do 5 částí v měřítku hmot původních domů, a reaguje tak nejen na historii místa, ale i na měřítko zástavby západním směrem. To členění přitom není formální hra na fasádě, propisuje se dovnitř, a naopak. Dům se tváří jako objem členěný do 5 částí, a tím taky je. Ano, otázkou je, nakolik je doslovný přepis původních parcel na úkor kvality vnitřních prostor.
Pane Pospíšile nebo jek se jmenujete, nemůžete si vybrat jednu přezdívku? SEFO budí odpor velké části veřejnosti i tak, netřeba se uměle tvářit, jak moc lidí je proti tady na Archiwebu. Pokud se mýlím, tak se omlouvám, ale to už je x-tý koment víceméně o tom samém, stejně stylizovaný, jen pod různými jmény.
Stejně tak je sporných bodů dost, i bez nutnosti ohýbat skutečnost: takže ne, regulační plán se ohýbat nemusel, šlo se čistou cestou změny v souladu se zákonem. A ne, zákon architektonickou soutěž nepředepisuje.
Souhlas, že se formální hra z fasády propisuje i do členění budovy do pěti sekcí, ale i to je zcela formální. Když vezmeme palác jako vyšší stupeň v hierarchii velikostí domů na linii rodinný dům, činžovní dům, palác, blok domů, tak se ulpívání na původní parcelaci jeví jako krok zpět nebo zakrnění, kdy se larva neumí přeměnit v motýla. V 70. letech se to tak formálně dělalo, připomeňme třeba obludu Prioru v Jihlavě, který také trpí touto ztrátou identity, kdy se neumí rozhodnout, co je. Fakt se nejsme schopni poučit? Chybu vidím i v osvětlení, denní světlo se dostává tak 6m od střešního světlíku, když je jasný den. Vnitřní prostory bez oken jsou jak studně, kde se bude stále svítit. Šépka je těmito formalismy a absencí účelnosti známý. Připomeňme jeho Hermínu, kde nutí bydlet lidi na šikmé ploše, nebo domek na kuří nožce v sadě v Kyjích, kde když si chcete dát kafe na zahradě, tak musíte po lávce na beton ven.
Na blogu mám nově ilustraci s dostavbou MUO na jeden palác místo té hybridní srostlice pěti domů a paláce. Loni, když to vypadalo na soutěž, jsem uvažoval, jak to vzít koncepčně za správný konec:
http://blog.aktualne.cz/blogy/tomas-vich.php?itemid=37672
Díky za odkaz. Nic proti koncepci "jeden palác", jen mi její konkrétní zpracování přijde obdobně formální jako u Šépky. Hmotové řešení je podřízeno kruhovému nádvoří/dvoraně, na úkor vazby na hradby, sousední dům, i ulici. Na hradby je SEFO natlačeno ještě víc než navrhuje Šépka, vůči ulici stavba podivně ustupuje, a to hned ve dvou úrovních, a jaký smysl má ponechání odhaleného slepého štítu souseda?
A jak je řešeno osvětlení sálů?
Ó jaký fundovaný kritik, pan betonáč !?!
Prosím, aby on sám se pochlubil svým architektonickým umem a zveřejnil tu něco. A také prosím ostatní přispivatele o zveřejnění betonáčova díla, pokud je jim nějaké známo.
Víte, je důležíté odlišovat formalismus od formování. Práce architektů je dávat domům tvary, čím praktičtější a krásnější, tím kvalitnější architektura. K vadě formalismu dochází, když estetika převáží nad účelem a smyslem domu, jak se to stalo propsáním historické parcelace do přístavby muzea. Tomu jsem se snažil vyhnout, kruhová koncepce dostavby Středoevropského fóra, která má být součástí muzea, je snahou vybudovat aktivní centrum, které není jen prolézačkou těžko instalovatelných úzkých a tmavých sálů, ale místem, kde mohou probíhat setkání stovek lidí, koncerty, promítání, sympozia a konference nebo jen volné instalace. To je účel, který Šépkovy nudle nenabízí.
Od hradeb držím větší odstup, jen navazuji na zadní historické křídlo paláce, což umožňuje praktické kruhové prohlídky. K tomu by ale bylo potřeba směnit jeden pozemek MUO za sousední, který by kruhové palácové propojení umožnil. Jsou to důležitá strategická rozhodnutí. Ustoupení - jestli situaci v Denisově ulici znáte, tak víte, že tam je hodně úzký chodník okolo 2m. V místě, kde se připojuje Univerzitní ulice by bylo proto dobré o dalších pár metrů ustoupit a vytvořit zde důstojný nástupní prostor před novým vstupem, kterým by bylo možno se dostat přímo do amfiteátru na nádvoří muzea. Odhalený štít domu může být osazen okny, nebo být plochou pro informace o programu a nebo zde může být strom s lavičkou a pítkem. Osvětlení a výhled jsou možné jak okny do ulice, tak do nádvoří i na sever k vozovně. Muzeum by nemělo být slepé. Mám rámcovou představu o vnitřních dispozicích, které by měly být jak trojlodí co nejvolnější a nejflexibilnější včetně využití zelených teras a vyhlídkových věžiček. Berte to jen jako náznak vize, která má ukázat, že Šépkova verze je nepraktická. Mrzí mne, že nebyl k dostavbě vyzván arch. Sborwitz, který muzeum 25 let kousek po kousku rekonstruuje. Štve mne, že nebyla soutěž. Prostě není žádná pravda, jak tvrdí prof. Švácha, že Šépkova verze je geniální a bezkonkurenčně nejlepší. To podtrhuji třemi vykřičníky :-!!!
Situaci dobře znám - Denisova je pěší zóna, tudíž šířka chodníku není problém ani za současné situace. Každopádně jsem poukazoval zejména na to, že choník nenavrhujete nejširší v místě vstupu, ale kdesi ve slepém koutě. To mi právě přijde jako formalismus. Co se týče praktičnosti, osvětlení okny u obrazárny mi tedy praktické nepřijde. A k odstupu od hradeb - ze severní strany proluky jsou dva pásy hradeb, stávajcíí objekt muzea sahá až k tomu vnějšímu, stojí na hradbách. Pokud by se na něj navázalo tak jak navrhujete, žádný odstup od hradeb nebude, a ještě musíte projít napříč vnitřním pásem hradeb.
Možná se pletu, ale mám dojem, že arch. Sborwitz byl vyzván spolu s arch. Šépkou.
Ja jsem zde jiz s dopisovatelem „betonář“ dobetonoval, nebot v pokracovani rozpravy s nim jsem nevidel dalsi prinos. Lec vyzyvat jej zde, „aby on sám se pochlubil svým architektonickým umem“ je bezpredmetne. Ja jsem napriklad od zacatku 70tych let pracoval na dokoncovani projektu pro SOH (Sydney Opera House). Zverejneni me prace tam by nic nikomu o mne asi nereklo (snad mimo to, ze jsem hezky kreslil) ale co jsem se tam naucil, ve vnimani architektury, by mne zadna skola nenaucila.
A je rozdil, mezi „fundovaným tvůrcem“ a „fundovaný kritikem“. Nevim jestli treba takovy architekt Bruno Zevi (1918-2000) nekdy neco navrhl, natoz postavil. Ale jeho prace stoji za precteni. Mies van der Rohe (1886-1969) ktery napriklad ve state New York nemohl byt registrovan, nebot nemel ani maturitu, zato toho navrhl a postavil spoustu a na otazku jaka je jeho teorie architektury odvetil kratce: „Ich baue“ (Ja stavim).
Odstupy jsou někdy dobré a někdy zbytečné. Výhodu odstupu muzea od hradeb nevidím, stávající budova se na nich krásně vyjímá a je tím charakteristická. Obrácené je to s odstupem od ulice, když vám 3m před vchodem jezdí tramvaj, tak to už pro hlouček pěti lidí není komfortní situace - proto jsem se inspiroval naproti u kostela P. Marie Sněžné, který je k ulici pootočený, aby potřebný odstup před kostelem získal. Když se zakoukáte do mého obrázku, tak uvidíte, že vstup do muzea posouvám do toho klínovitého rozšíření ulice a zastřešuji ho předsazenou markýzou. To není formalismus, je to především účelová věc, která, jak je v místě charakteristické, pomáhá provozu domu. Co by u činžáku bylo nepřiměřené, je u paláce přirozené. Michal Sborwitz k dostavbě vyzván nebyl, je to poměrně neuctivé, k Šépkovi si drží, jak je jeho dobrým zvykem, zdravý odstup. Myslíte, že se ho někdo z muzea někdy zeptal, jak se mu to líbí?
Asi se tedy mýlím, mám pocit, že jsem kdysi viděl studii SEFO od arch. Sborwitze, a myslím, že se i někde psalo o tom, že byli vyzváni tito dva autoři, se kterými mělo muzeum veskrze kladné zkušenosti.
Motiv piazetty chápu, jen by mi dávala větší smysl, pokud by vstupe byl v tom nejširším místě v koutě, přesně jako na protější straně ulice (vstup do depozitářů VMO). Na protější straně navíc zástavba vznikala současně, do prostorů vzniklých pootočením kostela a sousedních staveb nejsou orientovány žádné holé štíty - to mi na Vaší studii právě nesedí. Osobně bych řešil piazettu v rámci průčelí paláce, tj. uzavřel bych ji o něco dříve, křídlem nalepeným na štít souseda.
To se vám asi něco zdálo Mně by se tam holý štít nelíbil, bylo by potřeba jej architektonizovat, jak jsem psal výše, okny nebo infografikou nebo stromem s posezením. Variant je určitě více, proto je škoda, že je nemáme k posouzení, abychom došli k nejlepšímu řešení. U výběrového řízení by toto mělo být všem jasné a všichni by se na to měli těšit, ne se toho bát.
Co prosím bude nyní následovat? Projekt? Stavební řízení? Kdy se to začne stavět? Kdo to bude stavět? Jak dlouho se to bude stavět?
Kolik to nakonec bude stát peněz? Vleze se tam celé muzeum?
Jak ty betonové stavby budou vypadat za pět let?
Co bude dál? Soudě dle zpráv z médií, měl by se vybírat projektant, ten by měl zpracovat projekt, a poté proběhne územní řízení. Dál myslím nemá cenu hledět, kdo ví, jak řízení dopadne. Co se vzhledu v budousnu týče, doporučuju jít se podívat do Archidiecézního muzea na pohledový beton spojovacího traktu na hradbách, po cca 15 letech od realizace nevypadá nijak špatně.
A to prosím ten vybraný projektant, bude muset projektovat sefokonve a nebo si to bude moci naprojektovat po svém?
Jak daleko se bude moci od holých betonových sefokonví odklonit?
“..doporučuju jít se podívat do Archidiecézního muzea na pohledový beton spojovacího traktu na hradbách, po cca 15 letech od realizace nevypadá nijak špatně.”
Od dopisovatele skryvajiciho se pod znackou “betonář” bych necekal nic mene. Ale zde nejde o “zub casu”. Ve zminenem muzeu jsem byl krarce pred touto posledni chripkou a abych se priznal, zminovany “pohledový beton spojovacího traktu” v me pameti mi zrovna neutkvel. To znaci, ze asi neni tak zasadni ve svem prostoru.
Pochybuji, ze zrovna tak bude pusobit pohledový beton, kdyz plosne bude zabirat celou ulicni proluku a v jeji plne vysce. Tech par dodatecnych “vykladcu” to nezachrani a nebude treba cekat na “zub casu”. Ucinek bude okamzity. To, jestli se casem trochu zaspini, ci ne, je naprosto bezvyznamne.
Tzv. pohledový beton v tzv. arcidicézním muzeu vypadá jako každý beton, hnusné šedé, bezduché nic, místnosti betonové tam jsou jako kobky v bunkru. A do takových stísněných ponurých prostor je narvaný barokní zlatý kočár pro intronizační slavnostní jízdy olomouckých arcibiskupů, v jednom betonovém výklenku se místo minimaxu krčí šternberská madona. Je to tam smutné, bezduché, trapné a ubohé.
Pan betonáč je úplně mimo.
Jak prosím budou ty sefokonve vypadat, když na nich budou hromosvody, svody dešťové vody, bezpečnostní kamery proti vandalům, sněhové zábrany na střeše, výduchy vzduchotechniky a možná i jeden nebo více komínů, ....?
Stávající vizualkizace je dosti nepravdivá.
Pane doktore, reagoval jsem na dotaz "Jak ty betonové stavby budou vypadat za pět let?" Předpokládám, že tím byl míněn právě ten zub času. Možná máte výklůad jiný, O.K, tazatel si jistě vybere. Opět se do mě obouvat netřeba
Dosoudile, kočár je "narvaný" do prostoru původní kočárovny, ze 17. stol. Někomu možná přijde ponurá, těžko z toho ale asi vinit autora současných úprav, kteří do prostoru doplnili pouze betonovou podlahu, a skleněné zábradlí.
Vazeny pane, neni mym umyslem se obouvat do nikoho. Citite li to tak, tak se omlouvam. Psal jste o casu (15 let) a tak jsem jen podotkl, ze zde se o cas („zub casu“) nejedna. Kdyz uz o tech zubu, to navrzene pruceli zuby trochu pripomina. Dokonce s jednym vyrazenym. „Dum u vyrazeneho zubu“ ?
Ono architektonicky to pruceli skutecne je „vo drzku“, lidove receno.
P.S.
Aby jsme si rozumeli, za „vykladce“ (co by obchodni vylohy) minim ty dodatecne diry do betonu, ktere jako by tam nepatrily.
Betonáč nechápe rozdíl v pouhém uložení kočáru do příští jízdy v kočárovně a ve vystavení arcibiskupského slavnostního kočáru pro zhlédnutí v rámci expozice.
Barokní kočár a betonová podlaha, která určitě navíc není na bývalé výškové úrovni. To je jako pěst na oko a rána do hlavy.
Mimo jste vy, "Dosoudil"e - madona nestojí v žádném výklenku (což buď dobře víte nebo jste tam pak ani nebyl) a kočár stojí v původní klenuté kočárovně, jak píše "betonář". Dál už ani nemusíte přispívat, k ničemu to není, rozhodně ne k diskuzi.
Mě osobně přijde vystavení kočáru v prostoru pro něj přímo vybudované naprosto v pořádku. Jestli je podlaha betonová, nebo jiná, mi nepřijde vůbec podstatné - ubírá to snad kočáru na kráse? Výšková úrověň podlahy je v úrovni současného terénu - je samozřejmě možné, že původní terén a tedy i podlaha byla o něco nižší, ale výšková úroveň dveří do kočárovny i nárožních kamenů v původních vjezdech tomu moc nenasvědčuje.
Přidat nový komentář
Diskusní příspěvky vyjadřují stanoviska čtenářů, která se mohou lišit od stanovisek redakce. Všechny příspěvky musí být schváleny redaktorem dříve než budou zveřejněny.
Redakce archiweb.cz ctí v maximální možné míře svobodu slova, nicméně ve výjimečných případech si vyhrazuje právo smazat nebo opatřit komentářem příspěvek, který se netýká tématu diskuse, porušuje platné zákony ČR nebo dobré jméno portálu, obsahuje vulgarismy nebo má reklamní charakter.
Partička kamarádíčků si tu veřejnou stavbu střihne i bez architektonické soutěže.
Jadrem me dizertace (mimochodem ne spichnute horkou jehlou, nedavno a na 13 strankach, nybrz z 80 let minuleho stoleti, ve dvou tucnych svazcich) byla vztahovost k mistu (place relatedness) v architekture, ktere se venuji dodnes. Presto, v navrhu pana Sepky jakoukoliv vztahovost k mistu zcela postradam. Musim podotknout, ze v soucasne architekture je to jev zcela bezny, jak Vase poznamka (ze „víc, než je pro skutečně moderní architekturu zdrávo“) nasvedcuje.
Predem dekuji za Vase laskave osviceni.
Ja osobne bych take volil obnoveni goticke parcelace, jako vychozi bod a predpokladam, ze za tento pristup pan Sepka sbiral body v pamatkarskych kruzich. Ale provedeni vychozi myslenky je zde az prilis doslovne a na skodu uzitecnosti mista pro svuj prvorady ucel.
Ale verejnost je mnohem vice zamerena na vzhled mista do ulice, nebot tomu neunikne nikdo kolem se pohybujici, kdezto vnitrni usporadani mista uvidi toliko jeho navstevnici.
A tak je třeba utratit cca mil Kč za betonové "sefokonve", které navíc do městské památkové rezervace naproti barokního chrámu vůbec nepatří a město Olomouc jen hyzdí.
Když se ví, že to má být za tak cca za 600 mil, nakonec bude stát cca 800 mil Kč.
Známí z Olomouce, mi řekli, že do dosavadního muzea umění, tedy do SEFA moc lidí nechodí, že se tam vystavují například bezhlavé paňácy sedící na židlích v nadživotní velikosti, které jsou uhňácané z nakašírovaných pomačkaných novin a obdobné výtvory.
A jakous takous návštěvnost tohoto muzea prý zachraňuje jen malá vyhlídková věžička nad střechou muzea a to, že v posledním patře zde vychytrale vystavují nábytek, sochy a obrazy z období biedermeieru až po první republiku, jinak by prý tam vůbec nikdo nechodil.
Já vidím dostavbu proluky v uliční a stavební čáře ulice, ve stopě původních domů - to snad je jasný vztah k místu. Vidím 5 křídel na místě 5 domů, vidím sklonité střechy, vidím možná až přáliš doslovné obnvení gotické parcelace. Současně těch 5 křídel tvoří jeden větší objem, navazujícíc na barokní a klasicistní stavby východním směrem. To že není vztah k místu? Jaká jsou tedy kritéria, která by měla dostavba (jakékoliv) proluky splňovat, aby byla ve vztahu k místu?
Bezpáteřní olomoučtí památkáři a rada města Olomouce vše bez mrknutí schválili. Dokáží se totiž vozit jen po drobných malých rybách.
Jen aby se "Zatl......" mohl vystavět betonový pomník.
Pokud někoho zajímají fakta, v souvislosti se SEFO se pořídila změna regulačního plánu. Takových změn se pořídilo už 9 souborů, a to i na žádost "drobných malých ryb"
A souhlasím s poznámkou o betonovém pomníku, možná i mauzoleu umanutého Z. (bývalého ředitele)
Prý je fanatický odpůrce stromů v centru města na Horním náměstí, přestože tam stromy celá desetiletí byly.
Šépkův návrh má jednu velkou koncepční chybu, a sice, že z dostavby paláce muzea dělá něco, co se tváří, jakoby k němu nepatřilo, byť to má společný vchod, šatnu a pokladny. Je to jen další obdoba fasádismu, kdy se dostavba fejkově tváří jako pět gotických domů oholených o tvarosloví a zabalených do betonových sarkofágů, což připomíná ty zmiňované rakve a konve. Přitom z hlediska charakteru a ducha místa nebylo nic přirozenějšího, než přiznat muzeu jeho již architektem Jaroslavem Kovářem v roce 1915 skvěle nahozenou formu paláce, kterou si plným právem zaslouží, a dobudovat mu druhé křídlo a nádvoří s amfiteátrem a terasami, kde by bylo možno dělat akce pod širým nebem, chráněné před hlukem ulice, větrem a vedrem a klidně i s další věží nebo dvěma. Tím, že se SEFO navenek tváří jako něco jiného než je uvnitř, provozně je stísněné a světelně temné, materiálově kontrastní a ještě anihilovalo veškerý architektonický detail, který by uměl zapojit dům měřítkově do tradičního historického města, tak příležitost udělat něco inspirativně smysluplného spolehlivě zazdilo a to dost depresivním způsobem. Já tyto všechny vyjmenované naschvály vnímám jako přežitek, ale mluvím a píšu o tom v té naší milované provincii 15 let, a je to marné, je to marné, je to marné, vždy se znovu objeví fanfarón, který si myslí, že bude světový, když na všechny vyplázne jazyk.
Koule by dostavba MUO měla, kdyby držela krok s dobou a nejlépe ji ještě o krok předešla. Já za nový, zdravý a živý přístup považuji tradiční organickou architekturu, ale doma není nikdo prorokem, tady stále straší neomodernisté, neofunkcionalisté a neobrutalisté se svými neforemnostmi, které je naučili ve škole, a s přátelským, svěžím a smysluplně citlivým přístupem si vůbec neví rady, byť je to přesně to, co poslední dekádu nebo dvě je ve světě v kurzu a probouzí se tím paměti a komunity, které se díky tomu identifikují s místem, kde žijí a které mají rádi a na kterém jim záleží a jsou na ně hrdí. Říká se tomu alternativa a revitalizace a nová citlivost. Nevím, jestli víte, nejsem ohledně MUO nestranný, spolupracoval jsem s Michalem Sborwitzem do roku 1995 na prvních etapách rekonstrukce Muzea, na podkroví s vyhlídkovou věží, na trojlodí a na kavárně, kde jsem navrhoval i ten organický barpult s lyží. Olomouc mám rád a nemyslím, že potřebuje dostat na frak, naopak, je to inspirativní silné místo, které je dobře hladit po srsti.
Normální běžní občané, Olomoučané, jsouce jiných profesí, to dokáží napsat laicky:
"hnusné, obludné, holé, odpudivé, betonové monstrum, mauzoleum, sefokonve, .......".
Ale oni mají pravdu, jsou to sice neškolená, ale správná a přiléhavá slova.
Děkuji Vám pane Víchu.
Tuhle diskuzi by sii měl přečíst pan Zaorálek a také pan Staněk.
V čem dávám kolegovi Víchovi za pravdu, je určitá absence architektonického detailu. Pokud se však nemýlím, má být tento přítomen ve struktuře fasád. Naopak nemám pocit, že by se navenek tvářilo jako něco jiného než je uvnitř.
budte tak laskav a již na mé příspěvky nereagujte.
Děkuji.
Reagovat budu, na co uznám za vhodné, pořád zde ještě máme svobodu slova. Mějte se.
Kolega Vich se k tomuto nametu zde vyjadril dosti obsirne, zac mu patri dik. Ono samotne zastaveni proluky na stavebni care (i kdyz zde ani ne dusledne) a zacpani te same proluky, az do urovne sousedici korunni rimsy betonem, byt rozclenenym podle puvodni goticke parcelace ale temer slepym k svemu okoli, vztahovost k mistu jeste nedela.
regulační plán městské památkové zóny, jsou vybrány, bez zákonem předepsané, architektonické soutěže, a budou stát astronomických 600 mil Kč.
Hezky to zařídila partička vyvolených, co spolu kamarádí.
Stejně tak je sporných bodů dost, i bez nutnosti ohýbat skutečnost: takže ne, regulační plán se ohýbat nemusel, šlo se čistou cestou změny v souladu se zákonem. A ne, zákon architektonickou soutěž nepředepisuje.
Na blogu mám nově ilustraci s dostavbou MUO na jeden palác místo té hybridní srostlice pěti domů a paláce. Loni, když to vypadalo na soutěž, jsem uvažoval, jak to vzít koncepčně za správný konec:
http://blog.aktualne.cz/blogy/tomas-vich.php?itemid=37672
A jak je řešeno osvětlení sálů?
Prosím, aby on sám se pochlubil svým architektonickým umem a zveřejnil tu něco. A také prosím ostatní přispivatele o zveřejnění betonáčova díla, pokud je jim nějaké známo.
Od hradeb držím větší odstup, jen navazuji na zadní historické křídlo paláce, což umožňuje praktické kruhové prohlídky. K tomu by ale bylo potřeba směnit jeden pozemek MUO za sousední, který by kruhové palácové propojení umožnil. Jsou to důležitá strategická rozhodnutí. Ustoupení - jestli situaci v Denisově ulici znáte, tak víte, že tam je hodně úzký chodník okolo 2m. V místě, kde se připojuje Univerzitní ulice by bylo proto dobré o dalších pár metrů ustoupit a vytvořit zde důstojný nástupní prostor před novým vstupem, kterým by bylo možno se dostat přímo do amfiteátru na nádvoří muzea. Odhalený štít domu může být osazen okny, nebo být plochou pro informace o programu a nebo zde může být strom s lavičkou a pítkem. Osvětlení a výhled jsou možné jak okny do ulice, tak do nádvoří i na sever k vozovně. Muzeum by nemělo být slepé. Mám rámcovou představu o vnitřních dispozicích, které by měly být jak trojlodí co nejvolnější a nejflexibilnější včetně využití zelených teras a vyhlídkových věžiček. Berte to jen jako náznak vize, která má ukázat, že Šépkova verze je nepraktická. Mrzí mne, že nebyl k dostavbě vyzván arch. Sborwitz, který muzeum 25 let kousek po kousku rekonstruuje. Štve mne, že nebyla soutěž. Prostě není žádná pravda, jak tvrdí prof. Švácha, že Šépkova verze je geniální a bezkonkurenčně nejlepší. To podtrhuji třemi vykřičníky :-!!!
Možná se pletu, ale mám dojem, že arch. Sborwitz byl vyzván spolu s arch. Šépkou.
A je rozdil, mezi „fundovaným tvůrcem“ a „fundovaný kritikem“. Nevim jestli treba takovy architekt Bruno Zevi (1918-2000) nekdy neco navrhl, natoz postavil. Ale jeho prace stoji za precteni. Mies van der Rohe (1886-1969) ktery napriklad ve state New York nemohl byt registrovan, nebot nemel ani maturitu, zato toho navrhl a postavil spoustu a na otazku jaka je jeho teorie architektury odvetil kratce: „Ich baue“ (Ja stavim).
Motiv piazetty chápu, jen by mi dávala větší smysl, pokud by vstupe byl v tom nejširším místě v koutě, přesně jako na protější straně ulice (vstup do depozitářů VMO). Na protější straně navíc zástavba vznikala současně, do prostorů vzniklých pootočením kostela a sousedních staveb nejsou orientovány žádné holé štíty - to mi na Vaší studii právě nesedí. Osobně bych řešil piazettu v rámci průčelí paláce, tj. uzavřel bych ji o něco dříve, křídlem nalepeným na štít souseda.
Kolik to nakonec bude stát peněz? Vleze se tam celé muzeum?
Jak ty betonové stavby budou vypadat za pět let?
Jak daleko se bude moci od holých betonových sefokonví odklonit?
Můžete se se mnou vsadit o co chcete.
Od dopisovatele skryvajiciho se pod znackou “betonář” bych necekal nic mene. Ale zde nejde o “zub casu”. Ve zminenem muzeu jsem byl krarce pred touto posledni chripkou a abych se priznal, zminovany “pohledový beton spojovacího traktu” v me pameti mi zrovna neutkvel. To znaci, ze asi neni tak zasadni ve svem prostoru.
Pochybuji, ze zrovna tak bude pusobit pohledový beton, kdyz plosne bude zabirat celou ulicni proluku a v jeji plne vysce. Tech par dodatecnych “vykladcu” to nezachrani a nebude treba cekat na “zub casu”. Ucinek bude okamzity. To, jestli se casem trochu zaspini, ci ne, je naprosto bezvyznamne.
Pan betonáč je úplně mimo.
Stávající vizualkizace je dosti nepravdivá.
Ono architektonicky to pruceli skutecne je „vo drzku“, lidove receno.
P.S.
Aby jsme si rozumeli, za „vykladce“ (co by obchodni vylohy) minim ty dodatecne diry do betonu, ktere jako by tam nepatrily.
Barokní kočár a betonová podlaha, která určitě navíc není na bývalé výškové úrovni. To je jako pěst na oko a rána do hlavy.