Nádražním stavbám v Praze nepomáhá ani památková ochrana

Praha - Mezi památkami mají vedle staletých své místo i ty novodobé včetně ukázek průmyslové architektury. Pražská nádraží ale patří k  stavbám, které mají smůlu. Odstřel nádraží Těšnov v 80. letech minulého století platí za odstrašující příklad péče o památky, svaluje se však na dobu nesvobody, kdy i památková péče sloužila vládnoucí ideologii. I dnes ale stojí několik pražských nádraží na pokraji zkázy a i dnes za jejich stav může státní památková péče v kombinaci s postojem města.
    Odborníci, kteří se zabývají průmyslovým dědictvím, jsou takovým postojem odpovědných míst zklamáni. Podle Výzkumného centra průmyslového dědictví při ČVUT (VCPD) je třeba i tyto stavby chránit - jsou nejen dokladem doby, ale i potenciálem pro rozvoj architektury. V  zahraničí je mnoho příkladů jejich kvalitního nového využití, občas se takové objeví i v ČR, častěji se však vlastníci těchto památek zbavují a úřady jim takové rozhodnutí neztěžují.
    Příkladem dlouholetého chátrání budovy s  památkovou hodnotu je nádraží Vyšehrad, které dráhy stejně jako třeba část nákladového nádraží na Žižkově prodaly. Poté, co byl objekt 20 let opuštěný, našel loni kupce za 42,5 milionu korun. O nádraží usilovala i radnice Prahy 2, prodej kritizovala - obávala se, že tak velkou investici bude chtít majitel rychle zpátky a přizpůsobí tomu projekt přestavby.
    Majitel záhy nechal zbourat budovu čekárny, za což dostal na jaře od magistrátu stotisícovou pokutu. Ta byla v té době nejvyšší možnou sankcí. Od září bude platit novela památkového zákona, která umožňuje udělit právnické osobě pokutu až dva miliony korun.
     V posledních dnech se hodně mluví o Masarykově nádraží. Již léta kolují zvěsti o tom, že na pozemky v centru města mají zálusk developeři. Pražští radní počátkem srpna schválili změny územního plánu, aby v areálu mohly vzniknout domy s byty a kancelářemi. Všechny nádražní budovy jsou přitom památkově chráněny, v  tamním depu se plánuje zřízení železničního muzea.
    O osudu "Masaryčky" ještě rozhodnou Správa železniční dopravní cesty a ministerstvo dopravy. Tlak na to, aby se v centru stavělo, je ale ze strany developerů silný. Podléhají mu pravděpodobně i úředníci ministerstva kultury. Nedávno zrušili památkovou ochranu některých staveb v areálu nádraží Bubny. Před čtyřmi lety přitom stejné objekty za památku prohlásil týž pracovník ministerstva, který ji nyní na žádost vlastníka zrušil, zjistila ČTK. S budovami se mezitím nic nestalo, důvody pro jejich ochranu podle VCPD trvají.
    Ministerstvo říká, že zrušení ochrany doporučil Národní památkový ústav (NPÚ) stejně jako památkový odbor města. Podle informací ČTK však rada NPÚ byla proti zrušení, a přesto z NPÚ odešel souhlas se zrušením ochrany. I na magistrátu se podle jednoho z členů komise většina přiklonila k tomu, že areál by měl být památkově chráněný. Nakonec ale odešel na ministerstvo názor, že je to možné zpochybnit.
    Změny územního plánu odsouhlasené nyní pražskými radními zakládají také možnost demolovat žižkovské nákladové nádraží ve prospěch nového boulevardu, který se líbí zastupitelům Prahy 3. Podle VCPD budova dokonale naplňuje funkcionalistickou tezi domu - stroje a svým provozním řešením představuje evropský unikát; je zároveň nejdelší stavbou Prahy. V posledních letech vznikly více než dvě desítky studií jejího nového využití. Protože ale objekt není památkově chráněn, může ho majitel zničit. Koupil ho za 136 milionů korun od Českých drah.
    Podle ředitele VCPD Benjamina Fragnera by bylo zbourání tohoto nádraží nejen významnou kulturní ztrátou, ale i zásadním nepochopením příležitosti, kterou nabízí nové využití jedinečného industriálního areálu pro vytváření budoucí urbanistické kompozice Žižkova. Demolice zdůvodňovaná potřebou vytvořit na Žižkově nové centrum se zdá být spíš zástěrkou pro hledání co nejjednoduššího řešení pro architekta a developera, před jehož banalitou by právě zachování industriální monumentu pomohlo ochránit, uvedl Fragner.
    Proměnou prochází i nová budova Hlavního nádraží z konce 70. let - přestože jeho autoři jsou naživu a snažili se na projektu rekonstrukce kooperovat. Ve jménu modernizace a většího luxusu cestujících třeba vznikají uprostřed nástupní haly obchody, které popírají smysl stavby - nádražní hala měla být podle autorů velkorysá a usnadňovat lidem hledání cesty k vlakům. Tato stavba památkově chráněná není, mnohé příklady nejen nádražních budov ale ukazují, že pro některé investory není problém si zrušení památkové ochrany na úřednících vymoci.