Nejošklivější architektura Prahy - Budova Transgasu

Budova, která ukrývala nejmodernější socialistický počítač a kde se odehrála jedna z nejznámějších filmových scén. Architekt Václav Aulický a teoretik architektury Rostislav Koryčánek provedou zájemce bývalou budovou Transgasu v cyklu „Nejošklivější architektura Prahy”.

Soubor staveb bývalého Plynárenského centrálního dispečinku Transgas a současně Ministerstva paliv a energetiky stojí na Vinohradské třídě pod budovou československého rozhlasu. Celkem tři budovy byly postaveny v letech 1966 – 1976 v brutalistním stylu doplněném o různé technicistní detaily. Celý areál představuje jednu z nejradikálnějších a nejkvalitnějších realizací tohoto stylu u nás. Komplex je v současnosti ve špatném stavu a uvažuje se o jeho odstranění. Díky cyklu „Nejošklivější architektura Prahy” mají zájemci pravděpodobně jednu z posledních příležitostí ocenit výjimečnou kvalitu legendární stavby. Akci organizuje umělecká platforma a vyšší odborná škola Scholastika. Prostorem budou provázet spoluautor stavby Václav Aulický a teoretik architektury Rostislav Koryčánek.
V minulosti byla v rámci uvedeného cyklu představena budova Nové scény Národního divadla, kterou provázel Vladimír 518, či architektura hlavního nádraží, kam návštěvníky zavedl Adam Gebrian. Transgas je další zastávkou na cestě za rozporuplnými stavbami, jež v sobě skrývají unikátní architektonické a urbanisticky výrazné prvky.

„Představit veřejnosti zajímavou předrevoluční architekturu a odborným výkladem odprezentovat kvalitu daných budov, to je cíl našeho přednáškového cyklu, který jsme rozjeli v minulém roce. Chceme rozšířit povědomí o budovách i architektech, promlouvat prostřednictvím jednotlivých, zajímavých příběhů a tím proměnit estetické cítění ve vztahu k budovám postavených v minulém režimu. Některé je prostě dobré chránit a čistit od nánosu současnosti.”

Stavby z let 1966-76 vznikly podle projektu Ivo Loose, Jindřicha Malátka, Jana Eisenreicha a Václava Aulického. Původně sloužily pro potřeby řídícího centra v té době budovaného mezinárodního plynovodu ze SSSR do zemí západní Evropy. Mimořádná stavba telemetrické řídící ústředny byla tehdy vybavena tou nejmodernější výpočetní technikou.
Terén stavby je směrem k Vinohradské třídě zvýšen o jedno podlaží. Z této úrovně se do Vinohradské ulice vysouvá známý obdélný tvar budovy ústředny dispečinku opatřený funkční izolací z běžně dostupných dlažebních kostek. Zapamatovatelné je také plynovodní potrubí používané místo zábradlí. Stejné potrubí navíc vytváří tunelové spojení všech tří budov. Kašnu v zahloubeném rohu parteru při římské ulici (zbavenou dnes hlavního motivu levitující koule) navrhl Ivo Loos, stejně jako reprezentativní interiéry budov (částečně dochované do dneška), na nichž spolupracoval s architektem Janem Fišerem.
Budova Transgasu je jedna z nejkvalitnějších
 realizací brutalistického stylu u nás, která z
ároveň nese rysy stylu high-tech. I přes její
 radikální charakter, ve srovnání s historickou zástavbou Vinohrad, se podařilo vytvořit urbanisticky hodnotný celek, který zajímavým způsobem vstupuje do dialogu s nedalekou budovou bývalého Federálního shromáždění.

„Realizace Transgasu je jednou z několika spojnic, která udržovala mentální propojení československé architektury s evropským děním. Odvážnost konstrukčního a architektonického má v sobě ještě další kvalitu, kterou je zužitkování energie samotného místa a rozvinutí potenciálu dalšího rozvoje tohoto území.”

Václav Aulický je český architekt, představitel tzv. high-tech architektury, který se proslavil zejména návrhem Žižkovské televizní věže, či jako autor provozních budov české televize na Kavčích horách. Rostislav Koryčánek pracoval jako ředitel Domu umění města Brna; v současné době působí jako vedoucí odboru UMPRUM a kurátor v Moravské galerii v Brně.
Přednáškový cyklus „Nejošklivější architektura Prahy” uvedla jako svůj nový projekt platforma Scholastika, která již více než tři roky organizuje a představuje veřejnosti nejrůznější podoby současného umění. Její snahou je nabízet možnost spolupracovat s respektovanými osobnostmi uměleckého prostředí výtvarného umění, designu, architektury, módy či užitého umění, a podílet se tak na pozitivní přeměně naší společnosti ve vztahu k umění.

Více informací >