Podle památkáře má i v rezervaci převažovat funkce domů pro bydlení

Praha - Pražská památková rezervace (PPR) má zůstat živým organismem ve smyslu polyfunkčního centra. Zásadní však je, aby převažovala funkce bydlení. V rozhovoru s ČTK u příležitosti 50. výročí vyhlášení památkové rezervace v Praze to uvedl Robert Gája z pražského Územního odborného pracoviště Národního památkového ústavu. Je podle něj proto škoda, že Metropolitní plán již funkci bydlení v centru nemá regulovat.

"Pražská památková rezervace byla pro svůj dochovaný historický urbanismus, architekturu a také panoramatické hodnoty zapsána na Seznam světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO. Záleží jen na nás, jestli toto dědictví uchováme i příštím generacím," uvedl památkář. Pražská památková rezervace byla vyhlášena 21. července 1971.

Ideou památkových rezervaci se v tuzemsku zabývali význační urbanisté či památkáři již bezmála před sto lety, ale zásadně se o ní začalo uvažovat a pracovat na její přípravě po roce 1945. Plošně největší pražská rezervace ale nebyla vyhlášena mezi prvními.

Již v roce 1950 byla Praha společně s dalšími 29 československými městy vyhlášena za rezervaci – tehdy se řešila nejen otázka památkové ochrany, ale hlavně otázky spojené s poválečnou obnovou historických jader měst, z nichž řada byla postižena válkou či odsunem obyvatelstva, připomíná Gája. Do roku 1958 také neexistovala legislativní úprava. Teprve nový památkový zákon z roku 1958 vytvořil oporu pro možnost plošné památkové ochrany. Na základě tohoto zákona byly vydávány rezervační výnosy nových městských památkových rezervací.

V případě Prahy se však s jejím definitivním vyhlášením otálelo až do roku 1971. Původně bylo do rezervace roku 1950 zahrnuto pouze území Starého Města, Josefova a Malé Strany s Hradčany. Ještě do konce 60. let se diskutovalo o rozsáhlých asanačních zásazích na území dnešní rezervace souvisejících především s rozsáhlými dopravně technickými řešeními jako třeba Malostranský tunel. "Neblahým dědictvím této doby je dosud severojižní magistrála. Postupně se však prosadil model, který zajistil urbanistickou ochranu historickým pražským městům jako celku, tedy v rozsahu, který dala Praze vláda Karla IV.," řekl Gája.

Hlavní důvody toho, proč byla rezervace vyhlášena, byla podle něj snaha ochránit stavební, urbanistické a také panoramatické hodnoty historického jádra Prahy. Na území památkové rezervace se nachází více než 1360 kulturních a na tři desítky národních kulturních památek. Jeho podstatnou část pak tvoří i dochované soubory zástavby z 19. a 20. století.

Úlohou rezervace je podle něj nejen chránit urbanistický celek, ale i pohledy na to území, které je součástí rezervace - to zajišťuje vyhláška o ochranném pásmu z roku 1981. Na rezervaci obvykle navazují na jejím obvodu památkové zóny jako třeba Karlín nebo Vinohrady, které byly vyhlášeny těsně po revoluci v roce 1991.

"V souvislosti s přijetím nového stavebního zákona však hrozí, že bude reálně omezena role památkové péče v ochranném pásmu, neboť to je nově integrováno do působnosti stavebního úřadu. Je tak možné, že k výškové výstavbě v pohledovém horizontu PPR se již státní památková péče nebude moci vyjadřovat tak jako dosud," uvedl Gája.

Ministerstvo pro místní rozvoj zákon, který se připravoval několik let, obhajuje argumentací o rychlejším stavebním řízení a dodržování lhůt. Na četné výtky odborníků z památkové péče říká, že ta se v Česku po přijetí zákona neoslabí.