Vodní elektrárna ve Spálově - krásná stavba v krásné přírodě

Semily - Krásnou stavbou v krásné přírodě je vodní elektrárna ve Spálově nedaleko Semil. Pro moderní architekturu by mohla být skvělou učebnicí souladu průmyslové stavby s přírodou. V budově postavené ve stylu art deco nedaleko soutoku Jizery a Kamenice by nezasvěcený laik elektrárnu rozhodně nehledal. Připomíná spíš zámek nebo vilu. Mnohé poklady skrývá budova i uvnitř, proto se nedávno město Semily dohodlo se společností ČEZ, že elektrárnu od května otevře veřejnosti.
    "Jsem rád, že se podařilo dohodnout zpřístupnění elektrárny a lidé ji už nebudou muset obdivovat jen zvenčí," řekl ČTK semilský starosta Jan Farský, který se o zpřístupnění elektrárny zasadil. Přiznal, že na budově ho fascinuje hlavně to, že i průmyslové objekty stavěli jejich majitelé ve 20. letech minulého století jako zámky nebo vily a investovali i do kvalitního vnitřního zařízení. "I tehdy se to muselo prodražit, přesto byli ochotni takové věci zaplatit, přitom byli podstatně chudší než jsme my dnes," poznamenal starosta.
    Elektrárna je jedním ze zastavení na známé Riegerově stezce. Postavena byla podle návrhu Antonína Jílka a Emila Králíčka a je dokladem toho, že se v minulosti na průmyslových stavbách nešetřilo. Stavba je tak kvalitní, že bez větších oprav slouží už 80 let. Hlavní loď, v níž je strojovna, by přitom mohla být klidně tanečním sálem, stačilo by jen demontovat dvě Kaplanovy turbíny, které před několika lety nahradily původní Francisovy. Stylové je i osvětlení, schody do podzemí lemuje zdobené litinové zábradlí.
    Strojovně vévodí galerie podepřená sloupy a nad ní rozměrná nástěnná malba Ferdinanda Rubeše s alegorií věnovanou elektrické energii. Galerii pod ní zabírá manipulační pult s černou mramorovou deskou od firmy Františka Křižíka. Ten, kdo kdysi turbíny z tohoto místa ovládal, si musel připadat jako na kapitánském můstku. Dnes už je ale pult se svými ciferníky, barevnými světly a tlačítky hlavně dekorací, elektrárnu ovládá počítač a desítky ukazatelů nahradila jediná obrazovka počítače.
    Většina původního zařízení ale zůstala zachována jako dokument doby. Přístroje a měřáky ukazují, že je možné skloubit účel i estetickou hodnotu. Tenhle rozměr moderním zařízením většinou chybí. "Líbí se mi, že když elektrárnu opravovali, tak tyhle věci nevyhodili, ale všechno zachovali v původním stavu," řekl ČTK Jaroslav Flouma, který už pár let elektrárnu obsluhuje. Přes automatizovaný provoz totiž složité zařízení lidi potřebuje, i když namísto čtyř stačí dnes v každé směně jediný.