Přitom čelní část je zrovna ta esteticky nejzajímavější. Na poměry normalizační výstavby, alespoň té brněnské, to byla vyjímečná budova. Zasloužila by si realistické zhodnocení svých kvalit namísto emočně-ideologického apriorního odmítání. Bourat nebo přestavovat socialistické stavby jen proto, že jsou socialistické, mi přijde takové hurvínkovské. Možná na to nazírám příliš radikálně, ale věřím, že pokud současná generace majitelů a stavebníků ani po dvaceti letech neumí socialistickou výstavbu hodnotit objektivně a s odstupem, má od ní dát ruce pryč, dokud nenastoupí další, která už to dokáže. Jenže to vypadá, že další generaci nezbude než tuto architekturu hodnotit už jen z obrázků.
Autor, architekt a sochař Jan Dvořák, byl jedním z žáků Bohuslava Fuchse a Vincence Makovského. Spolupracoval na svých projektech s řadou výtvarných umělců, jejichž díla se nacházela v interiéru budov či byla umístěna na fasádě. Tady se podařilo zachránit jen shodou okolností alespoň závěsný šestimetrový reliéf brněnské sochařky Sylvy Lacinové, ale jinak nic. Člověk by řekl, že univerzita by měla odkaz minulosti spíš chránit, ale ona se chová jako husité. Tedy vlastně v naší nejskvělejší tradici.
Přidat nový komentář
Diskusní příspěvky vyjadřují stanoviska čtenářů, která se mohou lišit od stanovisek redakce. Všechny příspěvky musí být schváleny redaktorem dříve než budou zveřejněny.
Redakce archiweb.cz ctí v maximální možné míře svobodu slova, nicméně ve výjimečných případech si vyhrazuje právo smazat nebo opatřit komentářem příspěvek, který se netýká tématu diskuse, porušuje platné zákony ČR nebo dobré jméno portálu, obsahuje vulgarismy nebo má reklamní charakter.
Redakce archiweb.cz ctí v maximální možné míře svobodu slova, nicméně ve výjimečných případech si vyhrazuje právo smazat nebo opatřit komentářem příspěvek, který se netýká tématu diskuse, porušuje platné zákony ČR nebo dobré jméno portálu, obsahuje vulgarismy nebo má reklamní charakter.