Zemřel Jiří T. Kotalík
emeritní rektor a dlouholetý pedagog AVU
S hlubokou lítostí oznamujeme, že dnes, po krátké těžké nemoci, nás navždy opustil emeritní rektor a dlouholetý pedagog AVU, doc. Jiří Tomáš Kotalík (14.2.1951 - 2.7.2020).
Jiří T. Kotalík byl významný český historik umění, památkář a pedagog. Bohatou škálu jeho odborných, ale i popularizačních aktivit sjednocovala vášeň pro historii a zprostředkování jejího významu společnosti, přičemž hlavní předmět jeho zájmu ležel v široké oblasti historie české architektury. Jeho jméno je pak neodmyslitelně spjato s novodobou historií Akademie výtvarných umění v Praze. Čtyři desetiletí zde pedagogicky působil a zároveň školu v letech 1997-2003 a posléze 2010-2014 jako rektor vedl.
Jiří T. Kotalík se narodil 14. února 1951. Jeho otcem byl Jiří Kotalík, historik umění, člen Skupiny 42 a přední odborník na moderní umění, který v letech 1967-1990 pracoval jako ředitel Národní galerie v Praze. Od něj už v raném věku podědil zájem o historii výtvarného umění. Již jako školák se stal členem Klubu mladých průvodců Prahou. Jiří T. Kotalík studoval dějiny umění a historii na Univerzitě Jana Evangelisty Purkyně v Brně a dějiny umění na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, poté pracoval v Pražském středisku státní památkové péče a ochrany přírody. Na Škole architektury Akademie výtvarných umění v Praze začal externě přednášet po roce 1980, od 1. ledna 1984 se zde stal asistentem katedry dějin umění. V roce 2018 obdržel medaili Josefa Hlávky.
Vedle výuky dějin umění a architektury na AVU na sebe Jiří T. Kotalík upozornil jako kurátor a organizátor nejrůznějších kulturních akcí, které kontrastovaly s normalizačně upjatým pojetím veřejných společenských aktivit. V roce 1981 pomáhal uspořádat – a poté před úřady hájit – legendární výstavu Malostranské dvorky. Mladí, současně uvažující umělci tehdy instalovali svá díla přímo ve dvorcích Malé strany. Svobodné, ideologicky nezatížené, a přitom hravé pojetí tehdy vyvolalo nebývalý zájem veřejnosti. Ve stejné době se zasadil o záchranu unikátního kubistického kiosku ve Vrchlického sadech u pražského Hlavního nádraží. Drobný architektonický klenot, jehož autorem je pravděpodobně Pavel Janák, byl v roce 1980 určen k demolici. Jiří T. Kotalík pomohl stavbu nejen administrativně zachránit, ale se skupinou přátel ji i vlastnoručně zrenovoval.
Po roce 1989 se Jiří T. Kotalík naplno zapojil do organizování kulturního života. Byl členem vědecké rady Národního památkového ústavu, rady ministra kultury pro vědu a vývoj, exekutivního výboru Národního komitétu ICOMOS, občanského sdružení Symposion a Pro Bohemia, Uměleckohistorické společnosti v Českých zemích, Sdružení výtvarných kritiků a teoretiků a mnohých dalších. V devadesátých letech pomáhal znovuobnovovat Spolek výtvarných umělců Mánes a v letech 1999-2005 a 2008-2011 mu předsedal. Stal se jedním z kurátorů rozsáhlého projektu Deset století architektury. V letech 2003-2004 byl generálním ředitelem Národního památkového ústavu. Spolu s architektem Davidem Vávrou vydal úspěšné knihy Obrazy z dějin české architektury (2003) a Drobné perly české architektury (2012).
Největší síla Jiřího T. Kotalíka však nespočívala v psaní dlouhých textů, ale v živém výkladu. Jeho přednášky, komentované prohlídky či exkurze byly proslulé a pro účastníky nezapomenutelné. V přímé konfrontaci s uměleckými díly a architekturou dokázal neokázale zprostředkovat odborné informace, ale i svůj entuziasmus pro přednášenou látku.
Více informací >
Jiří T. Kotalík byl významný český historik umění, památkář a pedagog. Bohatou škálu jeho odborných, ale i popularizačních aktivit sjednocovala vášeň pro historii a zprostředkování jejího významu společnosti, přičemž hlavní předmět jeho zájmu ležel v široké oblasti historie české architektury. Jeho jméno je pak neodmyslitelně spjato s novodobou historií Akademie výtvarných umění v Praze. Čtyři desetiletí zde pedagogicky působil a zároveň školu v letech 1997-2003 a posléze 2010-2014 jako rektor vedl.
Jiří T. Kotalík se narodil 14. února 1951. Jeho otcem byl Jiří Kotalík, historik umění, člen Skupiny 42 a přední odborník na moderní umění, který v letech 1967-1990 pracoval jako ředitel Národní galerie v Praze. Od něj už v raném věku podědil zájem o historii výtvarného umění. Již jako školák se stal členem Klubu mladých průvodců Prahou. Jiří T. Kotalík studoval dějiny umění a historii na Univerzitě Jana Evangelisty Purkyně v Brně a dějiny umění na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, poté pracoval v Pražském středisku státní památkové péče a ochrany přírody. Na Škole architektury Akademie výtvarných umění v Praze začal externě přednášet po roce 1980, od 1. ledna 1984 se zde stal asistentem katedry dějin umění. V roce 2018 obdržel medaili Josefa Hlávky.
Vedle výuky dějin umění a architektury na AVU na sebe Jiří T. Kotalík upozornil jako kurátor a organizátor nejrůznějších kulturních akcí, které kontrastovaly s normalizačně upjatým pojetím veřejných společenských aktivit. V roce 1981 pomáhal uspořádat – a poté před úřady hájit – legendární výstavu Malostranské dvorky. Mladí, současně uvažující umělci tehdy instalovali svá díla přímo ve dvorcích Malé strany. Svobodné, ideologicky nezatížené, a přitom hravé pojetí tehdy vyvolalo nebývalý zájem veřejnosti. Ve stejné době se zasadil o záchranu unikátního kubistického kiosku ve Vrchlického sadech u pražského Hlavního nádraží. Drobný architektonický klenot, jehož autorem je pravděpodobně Pavel Janák, byl v roce 1980 určen k demolici. Jiří T. Kotalík pomohl stavbu nejen administrativně zachránit, ale se skupinou přátel ji i vlastnoručně zrenovoval.
Po roce 1989 se Jiří T. Kotalík naplno zapojil do organizování kulturního života. Byl členem vědecké rady Národního památkového ústavu, rady ministra kultury pro vědu a vývoj, exekutivního výboru Národního komitétu ICOMOS, občanského sdružení Symposion a Pro Bohemia, Uměleckohistorické společnosti v Českých zemích, Sdružení výtvarných kritiků a teoretiků a mnohých dalších. V devadesátých letech pomáhal znovuobnovovat Spolek výtvarných umělců Mánes a v letech 1999-2005 a 2008-2011 mu předsedal. Stal se jedním z kurátorů rozsáhlého projektu Deset století architektury. V letech 2003-2004 byl generálním ředitelem Národního památkového ústavu. Spolu s architektem Davidem Vávrou vydal úspěšné knihy Obrazy z dějin české architektury (2003) a Drobné perly české architektury (2012).
Největší síla Jiřího T. Kotalíka však nespočívala v psaní dlouhých textů, ale v živém výkladu. Jeho přednášky, komentované prohlídky či exkurze byly proslulé a pro účastníky nezapomenutelné. V přímé konfrontaci s uměleckými díly a architekturou dokázal neokázale zprostředkovat odborné informace, ale i svůj entuziasmus pro přednášenou látku.
(s využitím textu doc. Mgr. Tomáše Pospiszyla, PhD.)
Více informací >
0 komentářů
přidat komentář
