Fujimoto: Budoucnost je ve spojení přírody a architektury

Praha - Budoucnost architektury leží ve spojení staveb s přírodou a tradice s moderností. Na dnešní konferenci Sdružení pro architekturu a rozvoj to řekl významný japonský architekt Sou Fujimoto (Fudžimoto), který se ve své práci zaměřuje na transparenci a propojení interiérů s exteriéry. Na významu zeleně ve městech, inspirace přírodou a péče o veřejný prostor se shodli i další čeští a světoví architekti.

Fujimoto se ve svých návrzích pokouší dosáhnout harmonie spojením různorodosti přírody a města. Jak člověkem vytvořený svět, tak svět přírody v sobě zahrnuje zároveň složitost a jednoduchost, které je možné skloubit. "A to je ta velká otázka: jak můžeme v budoucnu vážně přemýšlet o vztahu architektury a přírody?" uvedl architekt. Dodal, že podstatné je také skloubení tradice a historie s inovativností.

Své pokusy o prolínání přírody a architektury ilustroval na třech vlastních projektech. Prvním z nich je jeden z pavilonů londýnské galerie Serpentine v Hyde Parku. V ní se architekt pokusil dosáhnout spojení interiéru a okolního parku s využitím mřížové konstrukce, která otvírá pavilon pohledu zvnějšku.

Nyní dokončovaný obytný dům ve francouzském městě Montpellier má zase množstvím teras připomínat bílý strom. Balkóny také vytvářejí možnost lepší sousedské komunity a otevírají byty vnějšímu světu. "Celá budova bude pokryta životem," vysvětlil Fujimoto. Posledním zmíněným projektem je nyní navrhovaný obytný komplex v Paříži, který má veřejnosti i obyvatelům nabídnout otevřenou zalesněnou střechu i park na úrovni parteru. "Ve 21. století je čas k tomu, přivést zpátky přírodu," zakončil architekt, jehož studio se nyní účastní architektonické soutěže v Praze na komplex budov na místě bývalého Telecomu na Žižkově.

Na významu přírody a veřejného prostoru v podmínkách moderních měst se shodli i další řečníci. Děkan fakulty architektury ČVUT Ladislav Lábus uvedl, že v dnešních podmínkách je stejně důležité mluvit o "kultuře nezastavění" jako "kultuře zastavění. Je potřeba řešit, jakým způsobem kultivovat prostor, ve kterém se ve městě každodenně pohybujeme, uvedl. Dodal, že zejména pro mladou generaci je veřejný prostor podstatnější než pro starší generaci, zvyklou jezdit na víkendy mimo města.

Architektka Eva Jiřičná, působící ve Velké Británii, upozornila na fakt, že v Londýně je mnohem tvrdší přístup k automobilům ve městě. Stejný postup by radila i v Praze. "Musí se začít skutečně drasticky, protože města nejsou schopna dopravu uspokojit," řekla. Stavební předpisy v Praze podle ní požadují pro každou rezidenční stavbu nesmyslně vysokého množství parkovacích míst, což by bylo na místě přehodnotit.

Inspiraci v přírodě ve svém příspěvku vyzdvihl také skotský architekt Ian Ritchie, podle kterého je krása je nelineární, takže i budovy, které pracují s nelineárními prvky, mají velkou šance být kladně přijaty veřejností. Britský stavební inženýr Ed Clark zase upozornil na potřebu brát při stavbách ve městě v potaz klimatickou změnu.