Zpráva z pražské přednášky Jonathana Sergisona
Kruh vstoupil do sedmnácté sezóny. Po předchozích dvou letech věnovaných ženám na poli architektury se v letošním roce můžeme těšit na šestidílný přednáškový cyklus Jiná perspektiva představující tvorbu osmi evropských architektů, kteří nekopírují jiné vzory, ale jdou vlastní inovativní cestou.
První březnový čtvrtek vystoupil v kině Světozor britský architekt Jonathan Sergison, který v první polovině 90. let minulého století sbíral pracovní zkušenosti u těch nejlepších londýnských architektů snoubících tradice s moderními potřebami. Jonathan Sergison žije převážně v Curychu, kde před sedmi lety otevřel pobočku a současně devátým rokem vyučuje na soukromé akademii v ticinském Mendrisio.
Úvodní část pražské přednášky byla věnována úvahám nad současnou podobou evropských měst ležících sice na relativně malém kontinentu, ale disponujícím výraznou historickou stopou. Teoretický rozbor doprovodil sérií vlastní fotografií pořízených mobilním telefonem zachycujících každodenní momenty upoutávající jeho pozornost. Jedním z doporučení bylo namísto hledání stále nových rozličných forem přistoupit k jejich redukci. Stejně tak připomenul, že ne každý nově vznikající objekt musí mít nutně architektonické ambice. Řadě přešlapů by se vyvarovat zdokonalovaným opakováním historických forem.
Ve druhé části Jonathan Sergison představil aktuální projekty a realizace doprovázené historickými referencemi. Tvorba ateliéru Sergison Bates se zaměřuje především na obytnou výstavbu od luxusních rezidencí po sociální bytovky. Hlavní pozornost vždy věnují navazování na historickou strukturu a zároveň se naplňování současných a budoucích potřeb moderních evropských měst. O úspěchu či neúspěchu této metody se můžeme představit v nedalekém souboru tří obytných budov na severním předměstí Vídně.
Při závěrečných dotazech z publika zazněla otázka, zda by mohl srovnat architektonickou výuku na univerzitách v Anglii a Švýcarsku. Na adresu britského školství zazněla výtka, že jsou k výuce zvaní mladí absolventi, kteří nemají o mnoho více zkušeností než studenti. Soukromá akademie ve švýcarském Mendrisiu má podmínky nastavené jinak než curyšská polytechnika, ale obecně se Jonathanu Sergisonovi nezamlouvá ani cesta, kdy studenti svého učitele ve všem jen kopírují. Na poznámku, že některým posluchačům v hledišti připadaly projekty jako stále se opakující, Sergison připomenul tvorbu portugalského architekta Álvaro Sizy, který si více než půlstoletí vystačí s omezenou paletou materiálů i výrazových prostředků, a přitom dokáže každou novou realizací překvapit.
První přednáška z letošního cyklus Jiná perspektiva potvrzuje, že nám bude Kruh i v roce 2017 přinášet na dosah to nejlepší ze současné světové architektury.
První březnový čtvrtek vystoupil v kině Světozor britský architekt Jonathan Sergison, který v první polovině 90. let minulého století sbíral pracovní zkušenosti u těch nejlepších londýnských architektů snoubících tradice s moderními potřebami. Jonathan Sergison žije převážně v Curychu, kde před sedmi lety otevřel pobočku a současně devátým rokem vyučuje na soukromé akademii v ticinském Mendrisio.
Úvodní část pražské přednášky byla věnována úvahám nad současnou podobou evropských měst ležících sice na relativně malém kontinentu, ale disponujícím výraznou historickou stopou. Teoretický rozbor doprovodil sérií vlastní fotografií pořízených mobilním telefonem zachycujících každodenní momenty upoutávající jeho pozornost. Jedním z doporučení bylo namísto hledání stále nových rozličných forem přistoupit k jejich redukci. Stejně tak připomenul, že ne každý nově vznikající objekt musí mít nutně architektonické ambice. Řadě přešlapů by se vyvarovat zdokonalovaným opakováním historických forem.
Ve druhé části Jonathan Sergison představil aktuální projekty a realizace doprovázené historickými referencemi. Tvorba ateliéru Sergison Bates se zaměřuje především na obytnou výstavbu od luxusních rezidencí po sociální bytovky. Hlavní pozornost vždy věnují navazování na historickou strukturu a zároveň se naplňování současných a budoucích potřeb moderních evropských měst. O úspěchu či neúspěchu této metody se můžeme představit v nedalekém souboru tří obytných budov na severním předměstí Vídně.
Při závěrečných dotazech z publika zazněla otázka, zda by mohl srovnat architektonickou výuku na univerzitách v Anglii a Švýcarsku. Na adresu britského školství zazněla výtka, že jsou k výuce zvaní mladí absolventi, kteří nemají o mnoho více zkušeností než studenti. Soukromá akademie ve švýcarském Mendrisiu má podmínky nastavené jinak než curyšská polytechnika, ale obecně se Jonathanu Sergisonovi nezamlouvá ani cesta, kdy studenti svého učitele ve všem jen kopírují. Na poznámku, že některým posluchačům v hledišti připadaly projekty jako stále se opakující, Sergison připomenul tvorbu portugalského architekta Álvaro Sizy, který si více než půlstoletí vystačí s omezenou paletou materiálů i výrazových prostředků, a přitom dokáže každou novou realizací překvapit.
První přednáška z letošního cyklus Jiná perspektiva potvrzuje, že nám bude Kruh i v roce 2017 přinášet na dosah to nejlepší ze současné světové architektury.
0 komentářů
přidat komentář
