Friedrich Ohmann: Objev baroku a počátky moderní architektury v Čechách
Vernisáž: 7.11.2013 v 18hodin
Výstava potrvá: 8.11.2013 – 4.1.2014
Kurátor: Jindřich Vybíral
Friedrich Ohmann (1858-1927) byl prvním profesorem architektury na Uměleckoprůmyslové škole v Praze a významným tvůrcem neobarokní a secesní architektury v Čechách i v Rakousku. Výstava představuje Ohmannovu tvorbu v českých zemích a ukazuje souvislost mezi jeho studiem barokních památek a úsilím o vytvoření moderního architektonického stylu.
Friedrich Ohmann patřil k nejvýznamnějším středoevropským architektům v době kolem roku 1900 a jeho četná díla jsou rozeseta na ose mezi Splitem, a Magdeburkem. V letech 1899-1907 vedl dostavbu císařského sídla ve Vídni a od roku 1904 byl profesorem architektury na tamní Akademii výtvarných umění. Přestože zaujímal významné společenské pozice, těšil se pověsti moderního umělce. Byl také jedním ze čtyř architektů – zakládajících členů Vídeňské secese.
V roce 1888 se Ohmann stal prvním profesorem architektury na Uměleckoprůmyslové škole v Praze, kde působil až do roku 1898. Vychoval zde řadu významných architektů, jako byli Bedřich Bendelmayer, Alois Dryák nebo Jiří Justich, a v Čechách uskutečnil také řadu projektů. K jeho nejvýznamnějším pražským dílům patří Valterův palác, interiéry divadla v Karlíně, hotel Central a z pozdější doby vila Karla Kramáře. Ohmannem navržené Café Corso je považováno za první secesní stavbu v české metropoli. Kritik Karel B. Mádl Ohmanna označil za Křtitele pražské moderny.
Pojetí modernity, kterou Ohmann svým dílem reprezentuje, nebylo založeno na revolučním obratu k užitkovým hodnotám, tedy na podřízení formy funkci. Jeho modernita byla evoluční – vytvořená dialektickou syntézou nejlepších idejí minulosti se současnými stavebními typy a konstrukcemi. Jejím východiskem bylo studium barokní architektury. Barok jako ztělesnění „otevřenosti“ formy byl pro Ohmanna významným podnětem k rozvinutí osobní tvořivosti – nabízel mu střední cestu mezi naprostou svobodou umělecké představivosti a racionalitou pravidel a zákonů, jak ji vyžadoval historismus 19. století. Kromě toho se Ohmann z díla barokních architektů, především K. I. Dientzenhofera, učil navrhovat s ohledem na širší prostorové vztahy, na genia loci. Barok mu tak sloužil jako prostředek k vyjádření lokální a regionální identity.
Výstava na VŠUP představuje Ohmanna jako protagonistu kontextuální architektury, vstupujícího při navrhování do dialogu s prostředím a usilujícího o moudrou shodu mezi starým a novým. Ukazuje souvislost mezi jeho studiem barokní architektury a snahou o vytvoření moderního architektonického jazyka, absorbujícího sílu místní stavební tradice. Ohmannovo působení v českých zemích je předvedeno prostřednictvím kreseb, grafických listů a historických i současných fotografií. Výstava potrvá v Galerii UM Vysoké školy uměleckoprůmyslové od 8. listopadu 2013 do 4. ledna 2014.
Výstava potrvá: 8.11.2013 – 4.1.2014
Kurátor: Jindřich Vybíral
Friedrich Ohmann (1858-1927) byl prvním profesorem architektury na Uměleckoprůmyslové škole v Praze a významným tvůrcem neobarokní a secesní architektury v Čechách i v Rakousku. Výstava představuje Ohmannovu tvorbu v českých zemích a ukazuje souvislost mezi jeho studiem barokních památek a úsilím o vytvoření moderního architektonického stylu.
Friedrich Ohmann patřil k nejvýznamnějším středoevropským architektům v době kolem roku 1900 a jeho četná díla jsou rozeseta na ose mezi Splitem, a Magdeburkem. V letech 1899-1907 vedl dostavbu císařského sídla ve Vídni a od roku 1904 byl profesorem architektury na tamní Akademii výtvarných umění. Přestože zaujímal významné společenské pozice, těšil se pověsti moderního umělce. Byl také jedním ze čtyř architektů – zakládajících členů Vídeňské secese.
V roce 1888 se Ohmann stal prvním profesorem architektury na Uměleckoprůmyslové škole v Praze, kde působil až do roku 1898. Vychoval zde řadu významných architektů, jako byli Bedřich Bendelmayer, Alois Dryák nebo Jiří Justich, a v Čechách uskutečnil také řadu projektů. K jeho nejvýznamnějším pražským dílům patří Valterův palác, interiéry divadla v Karlíně, hotel Central a z pozdější doby vila Karla Kramáře. Ohmannem navržené Café Corso je považováno za první secesní stavbu v české metropoli. Kritik Karel B. Mádl Ohmanna označil za Křtitele pražské moderny.
Pojetí modernity, kterou Ohmann svým dílem reprezentuje, nebylo založeno na revolučním obratu k užitkovým hodnotám, tedy na podřízení formy funkci. Jeho modernita byla evoluční – vytvořená dialektickou syntézou nejlepších idejí minulosti se současnými stavebními typy a konstrukcemi. Jejím východiskem bylo studium barokní architektury. Barok jako ztělesnění „otevřenosti“ formy byl pro Ohmanna významným podnětem k rozvinutí osobní tvořivosti – nabízel mu střední cestu mezi naprostou svobodou umělecké představivosti a racionalitou pravidel a zákonů, jak ji vyžadoval historismus 19. století. Kromě toho se Ohmann z díla barokních architektů, především K. I. Dientzenhofera, učil navrhovat s ohledem na širší prostorové vztahy, na genia loci. Barok mu tak sloužil jako prostředek k vyjádření lokální a regionální identity.
Výstava na VŠUP představuje Ohmanna jako protagonistu kontextuální architektury, vstupujícího při navrhování do dialogu s prostředím a usilujícího o moudrou shodu mezi starým a novým. Ukazuje souvislost mezi jeho studiem barokní architektury a snahou o vytvoření moderního architektonického jazyka, absorbujícího sílu místní stavební tradice. Ohmannovo působení v českých zemích je předvedeno prostřednictvím kreseb, grafických listů a historických i současných fotografií. Výstava potrvá v Galerii UM Vysoké školy uměleckoprůmyslové od 8. listopadu 2013 do 4. ledna 2014.
0 komentářů
přidat komentář
