Výstava ukazuje projekty i životní příběh filmového architekta Lukeše

Praha - Návrhy filmového architekta Rudolfa Lukeše (1923 až 1976), které spatřily světlo světa i ty, které se realizovat nepodařilo, ukazuje výstava v Galerii Lucerna. Připomíná i životní příběh člověka, jemuž socialistický režim odepřel vykonávat práci, kterou chtěl. Lukeš byl vyhozen po únoru 1948 z barrandovského studia, podařilo se mu ale anonymně vyhrát soutěž pro podnik zahraničního obchodu, který v socialismu distribuoval jím ilustrovaná unikátní prostorová leporela pro děti do celého světa. Výstava potrvá do 9. listopadu.

Rudolf Lukeš se narodil v roce 1923 v Praze. Vystudoval České vysoké učení technické a architekturu na Akademii výtvarných umění. Studium dokončil až v poválečných letech a zaměřil se na filmovou architekturu.

Po roce 1946 byl nejprve ve Filmovém studiu Barrandov asistentem filmového architekta Štěpána Kopeckého, téhož roku pracoval ještě jako jeho asistent na filmovém dramatu Průlom režiséra Karla Steklého. Jako samostatný filmový architekt se představil ve stejném roce válečným dramatem Hrdinové mlčí režiséra Miroslava Cikána a životopisným snímkem o houslovém virtuosovi Josefu Slavíkovi Housle a sen režiséra Václava Kršky. V roce 1947 pracoval na dramatu Žijí mezi námi režiséra Miloše Makovce nebo dramatu Svědomí režiséra Jiřího Krejčíka, které byly dokončeny v roce 1948.

"Krejčík byl jeho návrhy k filmu nadšený. Později vzpomínal, že byly pečlivě vypracované a přesně vystihovaly pochmurnou atmosféru celého psychologického dramatu. Rudolf zkrátka začínal být žádaný, třebaže mu bylo teprve 24," uvedla v knize Píšu, dokud si pamatuji jeho manželka Taťána Lukešová. Nadaný filmový architekt stihl ještě spolupráci s tehdy mladým polským režisérem Andrzejem Wajdou na jeho filmu Hraniční ulička.

Kariéru Rudolfa Lukeše ale zastavil únor 1948. Přihlášku do komunistické strany hned v únorových dnech roztrhal, a do barrandovských ateliérů pak už nesměl ani vstoupit. Lukešová ve své knize vzpomíná, jak ho ještě v roce 1954 Jiří Krejčík propašoval jako výtvarníka k natáčení filmu Frona s Hanou Hegerovou. Právě ta ho tehdy doprovázela solidárně zadem kolem plotu, Lukeš nesměl chodit do ateliéru hlavním vchodem.

Řadu let pracoval jako písmomalíř v Národním technickém muzeu. Spolupracoval s Ludvíkem Aškenázym jako divadelní scénograf. V 60. letech anonymně vyhrál soutěž nakladatelství Artia, což byl podnik zahraničního obchodu pro dovoz a vývoz kulturních statků v době socialismu. Začala tak jeho kariéra ilustrátora a jeho prostorová leporela se prodávala kromě Československa po celém světě. Čeští čtenáři je mají k dispozici až od roku 2016.

Rudolf Lukeš byl v roce 1969 rehabilitován, k filmu se ale už nikdy nevrátil. V roce 1976 zemřel na svou druhou mozkovou mrtvici.