Autorem letního pavilonu Serpentine Gallery 2019 bude Junya Ishigami

Japonští architekti dlouhodobě patří mezi neúspěšnější autory letních pavilonů Serpentine Gallery. V devatenáctileté historii byly již osloveny tři japonské ateliéry (Toyo Ito 2002, SANAA 2009, Sou Fujimoto 2013) a tento rok by měl během léta vyrůst v Kensingtonských zahradách pavilon od pětačtyřicetiletého Junya Ishigami, v jehož ateliéru vzniká za pomoci umělých stromů, oblak či jeskyní nová abstraktní příroda. Zatímco v galeriích udivují Ishigamovy modely detailem a křehkostí, tak v reálu tyto svébytné návrhy dokonale dokonale splývají s okolním prostředím (přírodním i městském). Ishigami, který byl osloven londýnskou galerií, aby pro návštěvníky přichystal netradiční zážitek, se nechal inspirovat střechami. Výsledek tvoří jediná střešní krajina, která působí, jakoby vyrůstala přímo ze země. Vnitřní prostor pavilonu vytváří dojem podzemní jeskyně jako místa k rozjímání. Ishigami ve svém návrhu rozvíjí myšlenku “volného prostoru“, kdy hledá harmonii mezi uměle vytvořenými strukturami a těmi již existujícími, které stvořila příroda.
Ishigami ke svému návrhu dodává: „Můj návrh pavilonu si pohrává s perspektivou člověkem vybudovaného prostředí na pozadí přírodní krajiny, přičemž zdůrazňuje přirozený a organický dojem, jakoby z trávníku vyrůstal skalnatý kopec. Jedná se o pokus doplnění tradiční architektury za pomocí moderních metod a koncepcí, z nichž vznikne doposud nikde neviděná prostorová scenérie. Pavilon disponuje fyzickou tíhou břidlicových střech, které můžeme spatřit po celém světě, ale současně působí tak lehkým dojmem, že by ho mohl vítr snadno rozfoukat. Hromada rozptýlených kamenů levituje ve vzduchu jako vlající kus látky.“
Pavilon se již tradičně otevře na konci června a jeho brány se definitně uzavřou začátkem října.

Junya Ishigami (*1974 Kanagawa) vystudoval v roce 2000 architekturu na tokijské Národní univerzitě a poté čtyři roky pracoval v kanceláři Kazuyo Sejima. Od 2004 vede v Tokiu vlastní ateliér. V 2008 byl kurátorem japonského pavilonu na architektonickém bienále v Benátkách. O dva roky později získal v Benátkách Zlatého lva za nejlepší instalaci. Od 2009 působí na tokijské University of Science. Loni v létě mu pařížská nadace Cartier uspořádala velkou samostatnou výstavu s názvem Freeing Architecture (Osvobozená architektura).

Více informací >