K osmdesátým narozeninám Richarda Meiera
„Bílá je nejkrásnější barva, protože v ní můžete spatřit všechny barvy duhy.“
Dnes oslavuje životní jubileum architekt, jehož stavby nesou nezaměnitelný rukopis, přestože nepoužívá nic jiného než bílé objemy a velké prosklené stěny vycházející z estetiky meziválečného funkcionalismu.
Nikdo z Meierovy rodiny nebyl architektem, přesto ho plně podporovali ve studiu architektury na Cornell University. Po škole Meier nastoupil do obří korporace S.O.M., kde šest měsíců pracoval u Gordona Bunshafta, aby následně mohl přejít do podstatně menší kanceláře Marcela Breuera, což mu pak pomohlo při založení vlastního ateliéru. První samostatnou zakázkou ho pověřili rodiče, aby jim postavil dům. I ten největší architekt musí nějak začínat. Když získá podporu od svých nejbližších a nabude zkušenosti od těch nejlepších, pak se snáz uplatní. Od založení Meierovy kanceláře uplynulo více než půl století. Dnes se jeho kancelář vyrovná zakázkám S.O.M.
Richard Alan Meier patřil společně s P. Eisenmanem, J. Hejdukem, Ch. Gwathmeyem a M. Gravesem k tzv. Newyorské pětce, kteří na počátku 70. let společně vystavovali v MoMA (Five Architects, 1972). Původně šlo o skupinu mladých intelektuálů z východního pobřeží, kteří se snažili ve svých projektech programově obracet ke kořenům funkcionalismu a purismu v Evropě (pojmenovaného v roce 1932 International Style Američany H.R.Hitchcockem a P.Johnsonem). Zatímco se někteří z původní pětice časem odchýlili k dekonstrukci nebo postmoderně, Meier po celou svoji kariéru vytrval u Le Corbusierova odkazu a pevně se držel jeho hesla: "Architektura je vědecká, přesná a velkolepá hra objemů soustředěných pod sluncem." Meier si v uplynulém půlstoletí vystačil s čistými bílými objemy, z nichž utvářel „harmonický rytmus ploch, světla a stínu.“
Více informací >
Richard A. Meier u příležitost převzetí Pritzkerovy ceny v roce 1984
 |
Nikdo z Meierovy rodiny nebyl architektem, přesto ho plně podporovali ve studiu architektury na Cornell University. Po škole Meier nastoupil do obří korporace S.O.M., kde šest měsíců pracoval u Gordona Bunshafta, aby následně mohl přejít do podstatně menší kanceláře Marcela Breuera, což mu pak pomohlo při založení vlastního ateliéru. První samostatnou zakázkou ho pověřili rodiče, aby jim postavil dům. I ten největší architekt musí nějak začínat. Když získá podporu od svých nejbližších a nabude zkušenosti od těch nejlepších, pak se snáz uplatní. Od založení Meierovy kanceláře uplynulo více než půl století. Dnes se jeho kancelář vyrovná zakázkám S.O.M.
Richard Alan Meier patřil společně s P. Eisenmanem, J. Hejdukem, Ch. Gwathmeyem a M. Gravesem k tzv. Newyorské pětce, kteří na počátku 70. let společně vystavovali v MoMA (Five Architects, 1972). Původně šlo o skupinu mladých intelektuálů z východního pobřeží, kteří se snažili ve svých projektech programově obracet ke kořenům funkcionalismu a purismu v Evropě (pojmenovaného v roce 1932 International Style Američany H.R.Hitchcockem a P.Johnsonem). Zatímco se někteří z původní pětice časem odchýlili k dekonstrukci nebo postmoderně, Meier po celou svoji kariéru vytrval u Le Corbusierova odkazu a pevně se držel jeho hesla: "Architektura je vědecká, přesná a velkolepá hra objemů soustředěných pod sluncem." Meier si v uplynulém půlstoletí vystačil s čistými bílými objemy, z nichž utvářel „harmonický rytmus ploch, světla a stínu.“
Více informací >
0 komentářů
přidat komentář
