Po roční přestávce bylo v neděli 5. května 2011 v Osnabrücku znovuotevřeno muzeum věnované místnímu malíři Felixi Nussbaumovi. Důvodem k pauze byla výstavba druhé etapa rozšíření Libeskindovy prvotiny o novou vstupní část s obchodem a kavárnou v přízemí a knihovnou v horním patře. Muzeum původně tvořila trojice hmot (beton, dřevo, kov) symbolizujících tři etapy Nussbaumova života: rané uznání, vyhnanství a deportace do Osvětimi. Libeskindovým záměrem bylo vytvořit „muzeum bez východu“ představující malířovu životní dráhu. Na druhou stranu některým návštěvníkům činilo obtíže nalézt samotný vstup do muzea ukrytý ve štíhlé betonové věži za úzkou kovovou lávkou. Nová přístavba tak má za úkol zpřehlednit situaci a ujasnit vstup, což vyřešila dvoupatrová hmota před historickou stavbou a skleněný tunel s přímým propojením do muzea. Tmavošedý objekt s expresivními okny v masivních černých rámech výrazně kontrastuje s okolím a ještě více rozšiřuje různorodost celého souboru. Libeskindovo rozšíření má „působit jako optický hranol, v němž se budou odrážet kousky okolní staveb. Na rozdíl od oken předchozího objektu, které se tváří jako vyříznuté do hmoty, vystupuji nová okna jako svébytné prvky přímo z fasády.“ Rozmístění i tvar oken přitom vychází z světelných situací v Nussbaumově stavbě promítaných zpětně na přístavbu.
