Oriol Bohigas
*20. 12. 1925 – Barcelona, Španělsko
†30. 11. 2021 – Barcelona, Španělsko
Biografie
Oriol Bohigas i Guardiola byl španělský architekt a urbanista. Pocházel z movité katalánské rodiny. Jeho otec byl filosof Pere Bohigas i Balaguer. Během občanské války se přestěhovalo do Olotu v provincii Girona, kde pokračoval ve studiu střední školy. Architektonický diplom získal v roce 1951 na ETSAB v Barceloně, kde také získal v roce 1963 doktorský titul.
Byl velkým kritikem architektury ve svém rodném městě a zastáncem moderny. V roce 1950 byla skupina mladých katalánských architektů (Grup d'Arquitectes i Tècnics Catalans per al Progrés de l'Arquitectura Contemporània) odsouzena, protože moderní architektura byla považována za “levicově-separatistickou“. V lednu 1951 založil skupinu modernistických architektů “Grupo R“, která ostře kritizovala frankistickou architekturu. Na počátku 60. let založil společně s David Mackay a Josep Martorell ateliér MBM Arquitectes. 1964 začal vyučoval na ETSAB, kterou v období 1977-80 vedl. Následně v prvním demokratickém mandátu barcelonské městské rady v roce 1980 byl za starosty Narcíse Serry jmenován delegátem městského plánování a tuto pozici zastával až do roku 1984. Prosazoval urbanistickou proměnu města podle svého principu “monumentalizace periferie a funkcionalizace centra“. V roce 1991 se v místních volbách připojil ke kandidatuře Socialistické strany Katalánska jako nezávislý. Poté, co byl zvolen, starosta Pasqual Maragall jej jmenoval vedoucím ministerstva kultury s mandátem poskytnout městu velkou kulturní infrastrukturu a tuto pozici zastával až do roku 1994. Nejdůležitější prací jako urbanisty byla modernizace Barcelony pro letní olympijské hry v roce 1992. Jeho architektonický styl přešel od modernismu k racionalismu. Inspiraci čerpal jak z Le Corbusiera a Ludwiga Miese van der Rohe, tak z Josepa Lluíse Serta a republikánského Katalánska, což ho vedlo k tomu, že je považován za otce moderní a olympijské Barcelony.
Oriol Bohigas i Guardiola byl španělský architekt a urbanista. Pocházel z movité katalánské rodiny. Jeho otec byl filosof Pere Bohigas i Balaguer. Během občanské války se přestěhovalo do Olotu v provincii Girona, kde pokračoval ve studiu střední školy. Architektonický diplom získal v roce 1951 na ETSAB v Barceloně, kde také získal v roce 1963 doktorský titul.
Byl velkým kritikem architektury ve svém rodném městě a zastáncem moderny. V roce 1950 byla skupina mladých katalánských architektů (Grup d'Arquitectes i Tècnics Catalans per al Progrés de l'Arquitectura Contemporània) odsouzena, protože moderní architektura byla považována za “levicově-separatistickou“. V lednu 1951 založil skupinu modernistických architektů “Grupo R“, která ostře kritizovala frankistickou architekturu. Na počátku 60. let založil společně s David Mackay a Josep Martorell ateliér MBM Arquitectes. 1964 začal vyučoval na ETSAB, kterou v období 1977-80 vedl. Následně v prvním demokratickém mandátu barcelonské městské rady v roce 1980 byl za starosty Narcíse Serry jmenován delegátem městského plánování a tuto pozici zastával až do roku 1984. Prosazoval urbanistickou proměnu města podle svého principu “monumentalizace periferie a funkcionalizace centra“. V roce 1991 se v místních volbách připojil ke kandidatuře Socialistické strany Katalánska jako nezávislý. Poté, co byl zvolen, starosta Pasqual Maragall jej jmenoval vedoucím ministerstva kultury s mandátem poskytnout městu velkou kulturní infrastrukturu a tuto pozici zastával až do roku 1994. Nejdůležitější prací jako urbanisty byla modernizace Barcelony pro letní olympijské hry v roce 1992. Jeho architektonický styl přešel od modernismu k racionalismu. Inspiraci čerpal jak z Le Corbusiera a Ludwiga Miese van der Rohe, tak z Josepa Lluíse Serta a republikánského Katalánska, což ho vedlo k tomu, že je považován za otce moderní a olympijské Barcelony.
